Never in your waldest dreams

Kapitola 2

"Dobré ráno, slečno Smith" vešel do pokoje velmi příjemný doktor. Jen. Kde je moje dítě? Kde je můj přítel? Opět ničemu nerozumím.

"Dobré i vám, pane doktore. Mohu se zeptat?" položila jsem doktorovi otázku se strachem v hlase.

"Samozřejmě, od toho jsem tady"

"Kde je moje dítě a kde je můj přítel? Vždyť byl u porodu semnou. Držel mě za ruku, tak proč tady není?" začala jsem pokládat otázky.

"Slečno Smith. Musím vám oznámit jednu zprávu." jakmile dorekl větu, hrklo ve mě.

"Co se stalo? Johny není v pořádku? Nebo snad ..." nedovedla jsem dorict větu. Začala jsem brečet a strašně se klepat.

"Slečno Smith. Je mi to strašně moc líto, ale Vaše miminko porod bohužel nepřežilo. Je nám to opravdu líto. Porod byl velmi komplikovaný. Jak pro Vás, tak pro to malé. Už se nedalo bohužel zachranit."

dorekl doktor tu nejhorší větu, co jsem kdy slyšela.

"Ne, to není možné. To není možnééé. Vždyť ještě včera kopalo, jako vždy. To neeee." začala jsem hystericky brečet. Jak smyslů zbavena.

"Moje první dítě. Proč? Proč se to stalo zrovna mě? Copak se semnou život nemazli už takhle málo? Proč sakra?" brecela jsem. Doktor se mě snažil uklidnit.

"Slečno. Donesu Vám něco na uklidnění, počkejte chviličku."

*o 10 minut později*

Ležela jsem na posteli, koukala z okna a brecela jsem. Ignorovala jsem okolní svět. Nemám dítě. Moje vysněné dítě. Nemám jeho, nemám nic.

"Ťuk, ťuk" klepal někdo. Nic mě nezajímalo. Neodpovídala jsem.

Najednou někdo otevřel dveře a promluvil. Ten hlas znám, ještě aby ne. Najednou mi bylo kdo to jr. Ležela jsem dál. Neobtěžovala jsem se ani podívat.

"Lásko." promluvil ubrecenym hlasem. Přišel ke mě, objal mě a dal mi velikou kytici růží. Strašně mi chyběl. Musela jsem ho obejmout.

"Lásko, naše dcera ..." plakal. Jen ty dve slova, mě zarazila.

"Naše dcera ..?" optala jsem se.

"Ano. Doktor mi to říkal ..."

Začala jsrm brečet ještě víc.

"Mohli jsme mít dceru? ... My jsme prisli o naší dceru?" uz jsrm neměla sílu na to, abych brecela. Nešlo to.

"Jmenovala by se Anne. Jako moje maminka- její babička. To ona ji tam má na starosti. Ona se o ni postará vyborne, jako se dokazala postarat o mě." objala jsem svého přítele. Potrebuju ho. On potřebuje mě. S tímhle se jen tak člověk nevyrovná.