Never in your waldest dreams

Kapitola 16

Nestačila jsem říct ani Bé a už na mě mluvil. Za dveřmi stál 'kluk z ulice'.

"Ahoj Christine" promluvil na mě.

"Začínám pochybovat o své normalnosti. Christine, jsi zralá na psychiatra." řekla jsem si a pokračovala jsem v zamykání dveří.

"Christine, jsi naprosto v pořádku. Nic se s tebou neděje. Jsem tady před tebou." snažil se mě přesvědčit.

"Ne .. Tohle není normální. Začínám trpět paranoiou." zAkřičela jsem na něj, když šla zrovna sousedka ze shora.

"Dobrý den, slecno Smith. Proč na mě křičite?" nechápala babka.

"Já na Vás nekricim." vysvětlila jsem jí a 'kluk z ulice' se mohl potrhat smíchy.

"Přijde ti tady něco k smíchu?" zeptala jsem se ho.

"Slečno máte pravdu, opravdu nejste normální. Křičite tady na mě a přitom jsem Vás nestihla ani pozdravit, pak koukáte do blba na blba a mluvíte do prázdna." kroutila hlavou.

"Paní, ale ja na vás opravdu nekricela .." začínala jsem být z tý baby na pokraji svých sil a mela jsem sto chutí na ní fakt zajecet.

"A na koho jinýho, kdyz jsme tady jen my dvě? Slečno nechte to plavat a jdete se léčit. Na shledanou." mávla zamnou rukou. Počkat. Ona řekla jen my dvě a přitom ..

"Ona ho neviděla. To už je druhej člověk. Tohle začíná být nenormální. Tak znovu. Kluk z ulice, Johny ho neviděl, teď ta baba." mluvila jsem si sama pro sebe.

"Kdo jsi?" vyhrála jsem na něj.

"Já se ti jeste nepředstavil?" zeptal se mě. Vyšla jsem z baráku a kluk z ulice šel vedle mě.

"Tak to je mi líto, ale nemohu říct své jméno. Nebylo by to dobré ani pro jednoho z nás." omluvil se.

"Tak proč jsi zamnou včera přišel? V NY je 10 miliónů lidí, nikoho tady neznám a najednou ty. Můžeš mi dát prosím pokoj?" řekla jsem rázně.

"Jsi moje poselství." řekl. Když jsem se otočila, abych se zasmála, nebyl tam.

"Může mi tohle někdo prosím vysvětlit?" kroutila jsem sama nad sebou hlavou.

Konečně jsem došla k fitness centru. Šla jsem na kasu, zaplatila a ještě jsem chtěla osobního trenéra.

"Ano, hned to bude." řekla mi prodavačka a zavolala dozadu do fitka.

"Liame, jsi volnej?" zakřičela a slyšela jsem jen smích.

"Jacquline, máš to marný." přišel ten Liam a objal prodavačku zezadu. Ta se jen vyvlikla a vysvětlila o co jde.

"Tak to pak jo. Ehm. Jmenuji se Liam, budu čekat támhle." představil se a ukázal doprostřed fitka.

"Převlecu se a budu tam." odkejvala jsem.

V klidu jsem se převlékla do kratasu a body a vydala se na smluvené místo. A jeste jsem zapomněla dodat. Ten můj osobní trenér byl velmi ... Jak to říct. Ty jeho ruce a usmev. To se bude cvičit .. Mhmhnhm.