Never in your waldest dreams

Kapitola 17

Když jsem se převlékla, došla jsem za Liamem, který čekal tam, kde mi ukázal, že se sejdeme.

"Ahoj ..." pozdravil mě.

"Jmenuji se Christine." usmála jsem se.

"Jsem Liam, těší mě." úsměv mi opetoval a pak mi řekl co a jak.

Po hodině cvičení mi to nedalo a musela jsem se zeptat, kdo ta prodavačka je, že na nás musí pořád tak koukat.

"Přítelkyně?" zeptala jsem se a kejvla hlavou směrem k prodavačce.

"Nenee. Pouze kolegyně, co po mě asi 4 roky touží. Má to marný." vysvětlil mi a zasmál se.

"A ty někoho máš?" padla otázka na mou osobu.

"Jojo. 8 let jsem již šťastně zadaná." odpověděla jsem a usmála se při představě Johnyho.

"Ahá. A nechtěla bys někam zajít? Na nějaké nizkotucne latté?" pozval mě.

"Není problém, jen si teď hodím sprchu. Sejdeme se před fitkem?" přijala jsem pozvání.

"Ok."

Když jsem šla směrem do sprchy, myslela jsem, že tam nechám duši, jak jsem byla utahana.

"Jo tak Liam, jo?" slyšela jsem známý hlas a leknutím jsem poskočila.

"Co zas chceš? Nechceš mi radši vysvětlit to tvoje slavné poselství?" řekla jsem otráveným hlasem směrem 'klukovi z ulice'.

"Brzy pochopíš. Uvidíš" řekl a zase zmizel. To je jak v blázinci tohle.

Vysprchovala jsem se a šla před fitko, tam už na mě čekal Liam.

"To se divím, že jsi to ještě nevzdal." řekla jsem a jen se otočil.

"Nenee." odpověděl a pokynul mi k chůzi.

"A co ty? Máš nějaký přátelé?" zeptala jsem se pp dlouhém mlčení.

"Jojo mám. Můj jedinej kamarád Harry je teď už asi 2 měsíce v kómatu. Můj jediný přítel." byl z toho smutný.

"Promiň. To jsem nechtěla." omluvila jsem se.

"Tys to nemohla vědět. A co ty a přátelé?" zeptal se na oplátku on mě.

"Mám kamarádku Andy, ta žije v Evropě a pak mám jen přítele. Jinak nikoho." odpověděla jsem.

"Tak to, abysme se stali přáteli a budeme mít sami sebe." usmÁl se a vešel do jedné z mnoha kaváren. Usmála jsem  se a následovala ho.

Když jsme se posadili, zeptala jsem se.

"A co se tvému kamarádovi vlastně stalo?" byla jsem zvědavá.

"Před třema měsícema jsme měli autonehodu. Já byl jakš takž v pohodě, což můžeš vidět, ale Harry. Ten to měl hodně vážné. Má za sebou strašnou spoustu operací. Když už to vypadalo, že to bude lepší a lepší, spadl do kómatu." dorekl Liam a ja viděla, jak se mu hrnou do oči slzy.

"Zrovna dneska se za ním chystám, můžeš jít semnou. Jsem jedinej co za ním chodí. Jeho rodiče to neví, protože ty by to neunesli, jeho ségra je daleko .. Jsem jeho jediný přítel. Je to můj bratr. Jeho holka to psychicky nezvládla. Prostě se složila a skončila  na psychiatrii." Liam brečel. Ja ho nechtěla rozbrecet. Přešla jsem k němu a objala ho. Bylo mi taky do pláče. Musím se držet. On potřebuje podpořit.

"Liame. Moc se ti omlouvám, ja opravdu nechtěla." omlouvala jsem se.

"Ty za to nemůžeš, to je v pohodě." překonal se a usmál se. Bylo to pro něj asi hodně těžký. Ne asi, ale určitě.

"A mužu se ještě zeptat?" přerušila jsem ticho, když jsem se vrátila zas na své místo.

"Jasně, že ano."

"Jak dlouho jste s Harrym, tak dobří kamarádi?" zajímalo mě.

"Pfuu. Tak to abych ti řekl, tak to už od našich 7 let asi. Chceš říct, jak jsme se seznámili?" zeptal se sám od sebe.

"Že se ptas." usmála jsem se.

"Tak jo. Bylo 1.9. roku 2001. Nastupovali jsme do 1. třídy v primary school v Londýně. Vůbec jsme se neznali, ale když jsme se měli usadit do lavic, bylo vsude plno, jen u Harryho zbylo místo, přesně pro mě. Tak jsem si prisedl. Od tý doby strašný kamarádi. Utekly dva roky a my byli v třídě 3. Tam se nám oběma líbila jedna holka - Darcy. Přírodní dlouhovlasa brunetka. To, že se líbí nám oběma, jsme zjistili až když jsme se o tom bavili. O dva roky později ve třídě 5. to ti dva dali dohromady. Má první láska a kamarád my ji vufoukne. Brečel jsem hodně dlouho, ale pak jsem se uklidnil. S Harrym jsem se nebavil. Sám vycítil, že něco mezi náma dvěma neklape a tak se po měsíci rozešli. A od té doby si rozumíme jako bratři. Neprebirame si holky a rozumíme si." dovypravel a jen dodal "já teď jen nemám nikoho. Ani přítelkyni, ani Harryho. Nikoho." byl smutný.

"Máš mě." prisoupla se k němu a dlouze ho objala. Tohle on potřebuje.