Láska z nenávisti ✔

44.kapitola

Pohled Kim

S Ricem jsme rychle dohnali bandu nadpřirozena. Ano, přesně tak jsem se rozhodla jim říkat. Banda nadpřirozena. Sklep jsme neprozkoumali, jen jsme našli staré plánky. Jak se ukázalo, tak tahle vilka není zrovinka tak mladá, jak se zdá. Taky rozhodně nepatřila lidem. Jen v první kóji našel Adam lahvičky s krví. Odtamtud taky má každý dva sáčky krve. Takže celkem nechci vědět, co se nachází v ostatních kójích. Na plánku byl zaznamenaný jen jeden východ. A ten podle všeho našla banda nadpřirozena. Před námi se totiž objevily kovové dveře jako u ponorky. Nikdo se neměl k tomu dveře otevřít, takže to zbylo na mě. Zase.

Povytáhla jsem si kalhoty, tričko více shrnula dolů a s tichým povzdechem uchopila železné kolo, jenž sloužilo jako klika. Vší silou, kterou bych jako člověk určitě neudělala, jsem zabrala do leva. Připadala jsem si jako rajče, protože mé tváře podvědomě hořely. Už jsem si myslela, že s tím nehnu, když se ozvalo rupnutí zámku a dveře povolily. S nádechem jsem uhla a otevřela dveře, abych spatřila onen temný les, kterým jsme se tenkrát vydali. Houby konec města, začátek lesa tu je. Je to skoro jako by to mělo skončit tam, kde to začalo. Zamrazilo mě v zádech při vzpomínce na naši cestu k hradu. Vzpomněla jsem si i na jeho tupý výraz při pádu ze skály.

Zase se mi to v hlavě přeplo. Místo toho, abych vystoupila vpřed, vyslovím větu, která jistě nepřekvapila jen mne.
„Kdo chce, může se vrátit“ vydechnu. Můj pohled především padne na malou Lucy. Jenomže ta jen tvrdohlavě stála na místě s rukama v bok. Tvrdohlavá jako vždy.
„Šli jsme do toho a obětovali blízké, byla by blbost to vzdát skoro u konce“ ozve se ze zadu.
„Můžete zachránit alespoň své životy“ oponuji.
„Ten je třeba mně k ničemu, když mi ty mrchy zabili jak syna, tak i muže“ ozve se žena. Skloním hlavu k zemi. Na tohle přestávám mít sílu.
„Kim vám tím dává možnost výběru“ promluví po dlouhé době Kurt a zvláštní je, že ve mně hrkne při jeho hlasu. Zvednu zrak k davu, z kterého sám vystoupil syn původních a bez hybridky zaujímá místo vedle mne. „Tu jsme ale už dostali“ ozve se znovu ona žena.
„A dostáváte ji znova nebo ne?“ odpoví ihned pobouřele Kurt.
„Nikdo z nás to před koncem nevzdá. Měli by jste chápat, že bojujeme za naše děti a rodinu. Když to nezvládneme, alespoň zemřeme s pocitem, že jsme pro to něco udělali a né s pocitem, že jsme jak padavky vzali nohy na ramena“ vysvětlí mu žena.
„Pak tedy následujte ji a přestaňte mít debilní kecy“ odfrkne si modrooký upír, při čemž ukáže na mě. Na jeho větu už nikdo nezareagoval.

Nejspíš jsem nebyla jediná, kdo si všiml toho, že si vlastní armáda o mně povídá. Očividně to nepřišlo hezké ani mému bývalému ctiteli a stalkerovi zároveň. Vděčně jsem se na něj usmála, při čemž se mu v očích mihla ta stará známá jiskra. Zachránil mne tak, jako to dělával. Přesměruji svůj pohled zpátky na tmavě vypadající les. Udělám první krok ze sklepa, druhý, třetí a pak čtvrtý, pátý, šestý a už to jde samo. Rico znovu chopí moji ruku a Kurt se zdejchne. Všem je jasné, ke komu zmizel. Hlavní je, že stále je více na mé straně. Zním sobecky? Ne. Jen si chráním to, co je moje.

V dálce zavyje vlk, načež Joshova smečka temně zavrčí. Bohužel pro nás, zavrčí nahlas. Všichni jako kdyby rázem zkoprněli, když se ze všech stran začalo ozývat křupání větviček. Z dálky už šla vidět ona skála, na které se tyčí hrad. Stačilo jen zrychlit tempo a unikli by jsme tlamě chlupatých bestií, jež jsou na straně původních. Jenom zrychlit. To, že jsou v lese vlkodlaci mi už Rico říkal tenkrát. Každou hrozbu pro radu se snaží zničit. Můžeme jen hádat, kolik členů smečka má a jak jsou silní. Nejvíce hlasité zapraskání se ozvalo ze předu a z leva. Zlé funění se ozývalo z tmy, která panovala v lese. Nejhorší však je, že z té tmy svítily dva páry žlutých očí. Každým krokem oné bestie se oči měnily v děsivější. Čím blíž byla, tím víc se ukazovalo, jaký obr to vlastně je. Tohle nebyl vlk, nýbrž obrovský vlkodlak. Černá huňatá srst mu splývala s tmou. Obří tesáky, cenící na mě. Uši stáhnuté do zadu, jak se každou chvíli chystal zaútočit. A neuvěřitelná autorita, jež z něj čpěla.