Láska z nenávisti ✔

16.kapitola

Pohled Zion

Jsem nevyslovitelně šťastná! Brácha si nakonec možná něco s Kim začne! Když jsme je tady tak našli, jak na sobě leželi a Rico zrzce matlal tvář šlehačkou, myslela jsem, že spolu jsou už od pradávna. Vypadali tak uvolněně a přirozeně. Zkrátka jako normální pár. Ano, jsem děsná dohazovačka, jenomže když si vezmete, že tu holku jsem něměla dřív vůbec ráda a teď mi děsně přirostla k srdci, tak vám to prostě nedá. Děsně se ve mně vařila krev, když jsem se dozvěděla, že se cicmal s tou mrchou Amandou a mám takové tušení, že jsme ji neviděli naposledy. Je sice hezké, že se můj bráška vzpamatoval a odešel s námi, jenomže ta holka je prostě čůza. Dle mého mínění si takový podraz líbit nenechá. A Kim? Ta mi přijde, že se sama neumí rozhodnout. Kolikrát na ní vidím ty rozpaky, když se podívá na mého bratra.

Vsadila bych se, že stále přemýšlí nad jeho očima. Dělalo to tolik holek. Když jsem si ještě rozumívávala s holkama, tak to byly stále otázky typu: už má holku? Viděla si ty jeho oči? A bla bla bla. Vlastně se mě na jeho milostný život ptala každá. Až na Kim a Amandu. Tý by to asi bylo stejně jedno, i kdyby byl zadaný, tak by do něj stejně dělala. Nenávidím tu holku! „Zlato?" mával mi před obličejem Adam.
„No?" usmála jsem se láskyplně, teda snad jsem se tak usmála. Úsměv mi oplatil „nad čím přemýšlíš?"
„Jsou tam nějak dlouho ne?"
„Myslím, že tu šlehačku mají vážně všude, než to ze sebe smyjí, tak bude večeře" odpověděl se smíchem. Já ho miluju! Ty jeho modrá očka, kterými mě zkoumá, zda jsem v pohodě, zda mi něco nechybí nebo jestli nejsem naštvaná. I když ho jeden čas Rico bral jako sluhu, já ho brala jako přítele. No a jak už to bývá, z přátel se stává něci víc. Z velkého přátelství se potom stává co? Ještě větší přátelství? Láska?

„Co tam sarka dělaj?!" vtrhl do kuchyně dost nasupenej Fred.
„Mejou se?" pozvedla jsem obočí. „Hodinu?!" vyjel na mě bezdůvodně. Adam si ihned stoupl „zklidni se!"
„Nebo co?" odfrkl si a radši zmizel.
„Je divnej v poslední době" stále jsem zírala na futra, v kterých před chvílí stál.
„Mně se zdál jeblej i dřív" zasmál se Adam „Kim je první, která šla za Ricem. Pochop ho, ranila jeho ješitnost" začal se smát.
„Chudák" řehtala jsem se taky.

Pohled Kim

„Jak sis mohl dát šlehačku i do vlasů, proboha?!" otázala jsem se nechápavě Rica, kterému ve vlasech zaschla šlehačka a jaksi ji nemohl dostat ven. „Já si tu šlehačku na ksicht a po celý hlavě nematlal" protočil očima. Zachmuřila jsem se „já se trefovala přesně na obličej! Ty seš ohráblo a otáčíš ksicht nahoru, proto máš od toho vlasy!" Uraženě našpulil pusu „jasně, dal jsem si pusu na čelo."
„Tak jsem to nemyslela" plácla jsem se do čela a znovu ho začala drhnout. 
„Pečem na to! Pak si to vydrhnu savem" vstal a táhl mě do zadní části patra.
„Vždyť ti ty vlasy oblezou! Kam mě to táhneš?"
„Jdu pro to savo" pokrčil ramena.

Pomalu otevřel dveře a my se tak ocitli v nějakém skladišti. S fascinací v očích jsem ohmatávala kusy sošek, deček, nábytku.
„Savo? Tady?" uchechtnu se.
„To, co nepoužívá má tam, kam nechodí" pokrčil rameny a s vítězným kukučem vytáhl lahvičku se savem ze skříně.
„Opovaž se to savo použít!" vytrhla jsem mu onu lahvičku z rukou „pak ti ty vlasy vydrhnu sama" protočila jsem oči a na mžik se cítila jako ten smajlík na meseengru. Ten, jak má oči i pusu v tenké lince. Prostě ironický smajlík. S naoko přísným výrazem jsem položila savo do skříně a zavřela dvířka, když jsem si všimla tělesa vedle skříňky. Na mžik se mi zastavilo srdce, slzy se začaly drát na povrch a já byla zcela upoutaná předmětem. S pootevřenou pusou jsem předmět obdélníkovitého tvaru vytáhla, oprášila a nechala své prsty hrát.