Láska z nenávisti ✔

8.kapitola

Pohled Rico

Páni lidi, kdyby jste viděli to, co jsem včera viděl já! Amanda se včera vyhrabala z polštářů, do kterých jí zahodila má sestra. Jakmile to zpozorovala Kim, tak byla Amanda znovu pod polštáři. Kim jako správná protivnice nechala Amandu vzchopit se a pak na ni vyrazila. Mlátila jí hlava nehlava. Kolem nich lítalo peří a slyšet byly jen Amandiny nadávky a sem tam úlek. Bylo to k popukání, dokud se nezačala Kim měnit barva očí. Z její modrozelené se stala rudá a zpoza rtů vykoukly její špičáky. Má sestra tomu nevěnovala pozornost a snad i doufala v dívčinu smrt. Adam tam jen stál a nevěděl, na jakou stranu se přiklonit. Bez okolků a váhání jsem čapl Kim za pas a naší rychlostí ji dostal ven. Slunce nám neublíží, jen nás hřeje trochu víc, než lidi.

Vážně nevím, co mezi sebou ty dvě mají. V celku mě zaráží, že právě onu příhodu mezi něma ví Adam, ale já a má sestra nikoli. „Pusť mě!" zavrčela tlumeně Kim, přetrhávajíc mé myšlenky. Oči měla stále červené, jen špičáky jí zajely zpátky. Stále jsem ji držel okolo pasu tak, že byla zády k mému tělu. Jen její hlava byla natočená ke mně, aby mi viděla do očí. Kim, Kim ty mi dáváš!
„Až se uklidníš, kotě" objal jsem ji pevněji. Znatelně jsem cítil husinu na její kůži a zrychlený dech. Koukám, že nejsem sám, kdo to tak trochu nezvládá. Je kus, musím to uznat. Jenomže je až moc drzá, panovačná, tajemná a bůh ví, co ještě. Ale zadek má fakt super.
„Tak už mě pustíš a nebo budeš dál slintat?" nedzvedla obočí nad svá zelenomodrá očka. Přesně o tomhle mluvím!

Pustil jsem ji a díval se, jak odchází dovnitř.

Pohled Kim

Jo, včera to bylo hustý. Ze začátku jsem z toho zmatkovala. Z čeho? Z Rica, z toho, že jsem se skoro neovládla, ze všeho! Teď si v poledne plavu v bazénu a přemýšlím. Jako žabka roztahuju nohy a rukama vířím vodu. Když je mi pořádné horko, tak i se suchými vlasy vlezu pod vodu. Bez zacpání nosu, bez čehokoliv. Jen tak si sedím na dně bazénu a zírám na svět nademnou. Upíři mají pár výhod, jenomže jen pár. Na malou vteřinku jsem zavřela oči a klidnila proud myšlenek. „Medituješ?" rozvířila se voda kolem.
„Adame" zafuněla jsem a otevřela oči. Doteď nevím, jak to vysvětlili naší lidský společnici. Bez dalších slov jsme vyplavali na hladinu a dali si pár temp. Při posledním jsme se rozhodli pro závod.

Jako tarzan ve vodě jsem plachtila vodou kraulem, abych byla v cílové rovince první. V to jsem mohla jen doufat. Skutečnost byla taková, že mě Adam bez problémů předplaval a nakonec čekal, až se domátořím k němu.
„Fajn! Tak já ti jdu pro pití no!" prskla jsem na něj a vyhoupla se z bazénu. Výhra totiž obsahovala podmínku, že ten kdo vyhraje dostane pití. Adamovi ani mně se pro něj nechtělo. Vklouzla jsem do domu a leknutím zakopla o práh. V přízemí sice nikdo nebyl, ale v patře ano. Zion s Ricem odešli na „lov", takže nahoře nemohl být Rico. Adam byl u bazénu a jiný kluk tu nebyl. Náhle jsem uslyšela mužský smích a jako kámem se sesunula na nejbližší křeslo.

***

„Ale no tak" scházely ony dvě osoby dolů. Adam nakonec čekání na pití vzdal a udělal si ho sám. No a já? Já bez hnutí seděla na tom křesle. V plavkách, bosá a zdeptaná. Každý jejich krok semnou cukl. Každé slovo, které zašeptal mi provrtal díru do kůže. Každé její uchechtnutí, ve mně probouzelo touhu zabíjet. Každý jejich nádech mě znervózňoval. Už byli skoro na dohled, když jsem rychlostí světla vzala Ricovu mikinu a svoje žabky a zbrkle vyrazila vstříc městu. Nečekala jsem ani minutku a už běžela k baru. Ne proto, že umírám hlady i když vážně hlad mám. Ale proto, protože bych to setkání nevydržela. Stála jsem před růžovým neonovým nápisem a zhluboka se nadechla.