Láska z nenávisti ✔

38.kapitola

Pohled Kurta

Je nádherná. Je tak moc jiná oproti ostatním. Není to jen kvůli jejímu zbarvení očí. Je to kvůli její osobě. Je pevná a zároveň nestabylní. Překypuje sebevědomím, ale má problém se zasloužením respektu. Není vysoká a ani malá. Nemá obě modré oči, nýbrž jen jedno. Stejně jako nemá obě zlatavé, nýbrž také jen jedno. Vlasy má barvy té největší tmy, ve které by hledala útěchu. Jako kdyby tma byla její domov, její domeček, do kterého se může schovat. Něco, co patří určitým kusem jen jí.

Freya je zvláštní dívka. Jistým způsobem překypuje tajnostmi. Věcmi, které se bojí na veřejnosti přiznat. Mám pocit, že i kdybych ji dovedl na její samotné dno, tak stejně by si vše nechala pro sebe. Netuším z jakého důvodu. Vidím na ní, jak se sama přemáhá a straní se. Jak zkoumá moji Kim. Huh.

Kim. Vážně jsem právě ji nazval „Mojí"? Kim Parkerovou. Holku, co má kluka, co se momentálně cicmá nahoře s Ricem a to od něj chtěla zapít jen korzet. Dívku, pro kterou z velké části tluče mé srdce. Naivně tluče a čeká až si ho vezme. Jenomže ona si ho nikdy nevezme. Ne ode mne. Vždy se najde někdo, kdo jí to srdce dá dřív. Srdce, které se jí bude zamlouvat více než to moje. Otázkou tedy je, zda má cenu žít jen ní. Poprvé po dlouhé době jsem našel někoho, o koho se zajímám. Osobu, o kterou jevím sám od sebe zájem. Kiminina přítomnost mne zcela obrala o zájem k ostatním. Jestli jsem někdy nějaký měl. Ten zájem se ale zase k jedné osobě projevil.

Freya. Zvláštní jméno? Tajemný? Možná. Frey. Frey zní dobře, velmi dobře. Má sílu. Když mě tlačila zpátky na zem, abych se nepřeklopil na ni, tak jsem vážně byl ohromen. Kim by uskočila. Asi by mě nechala i spadnout. Frey se na mě dokonce lehce usmála. Rty stočila do lehkého úsměvu, který nemohu tvrdit, že byl ohyzný. Ba naopak, snad mne ním ještě víc učarovala. Je ze mne zamilovanej kokot. Kokot, co miluje dvě holky. Jak skvělé.

„Posloucháš mě?!“ vřískla dívčina vedle mne. Mluví na mě nebo na ten houf zelených držtiček? Nechápavě jsem se na ni zadíval.
„Moje jméno je Elis“ protočila oči „a hledám záchody“ dokončila. V tu chvíli se začala třetí osoba zvonivým smíchem smát. Na „pódiu" tedy na kuchyňském stole v rohu se kuckala smíchy černovláska s různobarevnými kukadly. V předklonu si držela břicho, které ji od smíchu bolelo.

Mírně mě vyvedlo z míry, že o ní přemýšlím a ona si v klidu hoví na stole pár centimetrů ode mne. Jeden pramen vlasů jí spadl do tváře a ona při nádechu onen pramen vcucla do úst. Teď jsem se smál já. V mžiku se narovnala a všude kolem sebe prskala své dlouhé uhlovité kadeře. Po chvilce vzdala snahu s prskáním a prsty vytáhla oslintané vlasy.
„To jsem vidět nemusela“ zasmála se krátce Elis.

Nenápadně jsem si ji prohlédl. Pomněnkově modré oči, které se na málokým vidí. Stejně jako Frey vlastnila černé vlasy lehce pod ramena. Frey je má delší. Její kadeře jsou oproti Freyným rovné jako pravítko. Sjel jsem pohledem k pasu, kde jsem následně oči vykulil. Elis se houpal u pasu obrovský meč, který svižně ovládávali jen učenci původních. Většinou ho vlastnili muži, jelikož na dívky byl příliš těžký. Právě proto mne překvapilo, že zrovna taková usměvavá dívka by měla být zručným šermířem a celkově bojovníkem. No jak se říká „nikdy nepodceňuj svého protivníka" a že ji určitě hodně lidí podcení.

„Záchod je tamhle“ ukážu na malé dveře od toalet.
„Díky“ zakření se stylem psychopata a odběhne na záchod. No odběhne. Spíš cestou smete Gereta, který jen tak tak prudký naráz ustojí. Tahle podívaná znovu Freyu rozesměje, což rozesměje i mne, jelikož vidět ji se smát stojí za to. Myslím, že se často upřímně nesměje.