Láska z nenávisti ✔

29.kapitola

Je několik věcí, které si moje mysl uvědomila. První je, že Francesca je mrtvá. Strašidelná služebná je mrtvá. Druhá je, že Kurt se smířil s Ricem. Třetí je, že Zion není tak tvrdá a že Adam není takový kliďas. Čtvrtá věc a taky poslední, že zde jde o život mých přátel a že zjištění zdroje Rica svalí na zem.

Zastali jsme před malou moderní vilkou, jenž vypadala prázdně. Celou cestu nás vedl jen pouhopouhý lísteček z Francesčiny kapsy. Kurt si totiž vtloukl do hlavy, že to jsou souřadnice ke zdroji, který zradil naši stranu. Také se domnívá, že ten zdroj zradil spíše Rica než nás. A toho se obávám.

Celou cestu mlčí. Zařezaně hledí na cestu s nepřítomným výrazem. Přemýšlí. Dumá tak usilovně, až mi bělá ruka pod jeho stiskem. Bolí mě to. Bolí mě jeho trápení a pak i ta ruka. Ono vidět vaši polovičku, u které všechno mnohonásobně víc vnímáte není zrovinka uklidňující a příjemné. Záleží mu na tom, kdo je zdroj. V hloubi duše se bojí poznání práskače. Ono, co si budem povídat. Kurt nebude hodný, jestli se prokáže že dotyčný nás udal. Poznala jsem ho až moc dobře, abych zjistila jak moc je na mě ve skutečnosti upnutý a jak moc mu záleží na mém životě.

Můj stvořitel zkrátka udělá všechno proto, abych byla stále tady. Jestliže to bude Karolína, tak to nebude jednoduché. Sama nemám dostatečnou fantazii, abych si představila, co s neznámým či neznámou provede. Každopádně chytne nasupený amok. Mrzí mě, že si nejsem jistá koho se můj upír zastane. Na čí straně bude? Možná se bojím zrady a toho, že budu zklamaná. Je jasné, že se mě dotkne, když se zastane jí. Jsem zaujatá? Možná. Prostě počítám s totožností Karolíny.

S lehce bělobnou horní končetinou jsem se otřepala při mých myšlenkách, které nebyly vůbec těžké k uhodnutí.
„Proč sem vlastně jdeme? Není to jedno?" zkusila jsem na poslední chvíli vybruslit z téhle absurdní situace. Je to na hlavu postavené. Ano samozřejmě. Zajímá mě, kdo je onou zrádkyní nebo zrádcem, jenomže někdy je lepší nevědět. Lepší nevědět pro mě i pro Rica. Prostě vím, že by to bylo lepší!
„Není!" vykřikli naráz Kurt s Adamem. Ve stejnou chvíli jsme se se Zion na sebe překvapeně podívali. Naše pohledy jasně říkaly „odkdy se ti dva na něčem shodnou?!"
„Podle mě jo" broukla jsem tiše a nejistě zavrtěla rukou, která byla stále uvězněna v Ricově sevření.

„Tak už někdo zazvoňte nebo něco" zafuněle promluvil můj kluk a ještě silněji mi zmáčkl moji nebohou ručku.
„Auuuu" zaúpěla jsem hodně tlumeně, takže to nikdo nezaregistroval.
„Moje řeč" přikývl Kurt a bezstarostně vykopl dveře. Polekaně jsem poskočila, když dveře s duněním narazily o stěnu. Nechci tam.
Bojím se.
Zatraceně moc se obávám osoby vevnitř.

Rico nečekal na můj výsledek boje s klady a negativy, prostě mě táhl za sebou jako bramboru v pytli. Svižným krokem jsme docupitali do středu domu. Snad mě ani nepřekvapila osoba, jenž si pohodlně hověla na pohovce. Nepřekvapila mě ani druhá osoba, co zaujala místo vedle první. Nepřekvapila mě ani jedna a sama jsem se divila mé klidnosti.

O klidu bych nemohla však mluvit u mého upíra a jeho sestry spolu s Kurtem a Adamem. Klidná duše jsem tu jen já. Jak bych popsala tuhle situaci. Adam vzteky zatíná pěsti, Kurt funí jako chlápek po divoké noci, Zion kulí oči a zlostně tiká pravým okem a Rico lapá po dechu. A taky mi drtí ruku.
„Ricoo" zaúpím a všechny zraky se stočí na mne. Všichni zírají jako na zjevení i s Karolínou a Amandou v čele.
„No ano, já jsem tady taky" otráveně jsem protočila očima.

„Mačkáš mi ruku" vysvětlila jsem, když se na mě stále udiveně koukali. „Aha" řekl jen a ruku mi pustil. Tohle jsem zrovna nechtěla.
„Jste nějací naštvaní na sebe" usmála se škodolibě kráva všeho člověčího dobytka.
„A kdo za to asi může" propálila jsem ji pohledem.
„Ahoj Rico" usmála se anďelsky růžovláska a já jen potají sledovala jeho reakce.