Láska z nenávisti ✔

30.kapitola

Kurt odhodil její tělo dříve, než celá ukrvácená postava padla na mne. Zion nechala vyprahlou a zuboženě unavenou Amandu ležet, Adam měl na tváři zase svůj výraz, Kurt se usmíval a čistýma rukama mi pomáhal vstát. A Rico držel v levačce Kájinino srdce...

Vytřeštěnými očními bulvami jsem hleděla na zakrvácenou ruku Rica. Amanda se ze své únavy bleskurychle vzpamatovala a dodávala na dojmu hororu svým ječením. A můj brunet jen stál s rozevřenou dlaní, ve které našlo místečko Kájino srdce. Jestli jsem se někdy cítila špatně, tak je to právě teď. Moje provinilost se ukládala na něm. Už po několikáté trpěl kvůli mně. Ne kvůli Kurtovi, Zion nebo Adamovi či Káji. Nýbrž doopravdy kvůli mně. Už od toho pádu trpěl. Jenomže kdo mohl vědět, že zrovna já budu nějaký výmysl z proroctví, které vyřkla nějaká pošahaná babizna.

„Ty si ju zabil! Pane Bože, vy ste ju zabili!!!" křičela fialovlasá holka s piercingem. Můj hnědoočko jen nepřítomně zíral na nehybné tělo svého „potomka", který se do něj zamiloval.
„Pane Bože! Karolíno" ječela jediná lidská osoba v téhle prohnilé vilce. Jestli nezklapne, tak ju nakopu.
„Co jste to kur*va udělali?!" řvala dál a úspěšně ignorovala mé myšlenky o jejím těle, které bude brzo od modřin. „Uklidni se" otočila se k ní otráveně moje upírská kámoška. Moje řeč, Zion. „Uklidnit se?! Vždyť to nejde!!!! Teď mě jako taky zabijete? Nehledě na to, že ses do mě zakousla ty krávo!" začala nadávat Zii.
„Važ slova" pohrozil naoplátku Adam, bráníc svoji holku.

Následně se to slovama jen výřilo. Amanda všem nadávala, jací jsme volové, blbci, debilové, kreténi, mamlasové, velrybožrouti a tak dále. Vůbec jsem jí nemohla vysvětlit, že velryby nejíme. Zion se bránila také slovy, takže to byla sama mrcha, děvka, kráva, ču*ka, šunka, namýšlená nádhera, ku*va a dále. Nebudu zapírat, že to bylo poprvé, co jsem svoji upírskou kamarádku slyšela mluvit dost hodně sprostě. Jednu chvíli se zdálo, že to překvapilo i ji samotnou. Její vykulený výraz po slově ču*ka byl k nezaplacení. Najednou se mohla v klidu měřit s Amandou a jejím slovníkem. Jen si to přiznejme. Každý v těžké a obtížné situaci má svůj slovník. Já například nadávám smetákům, topením, židlím a lidem. No a nebo su ticho. Jako teď.

Kurt zlostně vrčel a někdy jsem si myslela, že Amandu zakousne jako divoký vlkodlak. V očích mu blikala rudě červená a vůbec nevyzařoval dojem lidskosti jako Zion. Ta byla až na nadávky relativně v pohodě. Její přítel na tom byl zrovna tak. Až na to, že se s překvapením díval na mlčícího Rica. Když si vzpomenu na Ricovo sebevědomí zaráží mě, co jsem s ním provedla. Změnil se. Šíleně moc se změnil. Můj vnitřek sám neví, jestli je mé srdíčko rádo či ne. Jen si vzpomeňte na jeho narážky skrz můj zadek. „Ale prdelku má pěknou" byla jeho první narážka na mě. Na jednu stranu mě to i přitahovalo. Protože, co se škádlívá rádo se mívá.

Pohled Zion

Ta mudlovská šmejdka mi nadává! Ta proradná, falešná a zlá mrcha mi nadává!! Udivuje mě klidný výraz Kim. Její oči jen zařezaně bloudí po všech osobách a mnohokrát se zaseknou na mrtvém těle bratrovi svěřenkyně. Celkem se v této situaci ztrácím. Vždycky jsem věděla, že pro Rica Kájina znamená mnoho, ale že bude až nepřítomný z její ztráty? Kámen, který s obavami ležel na mém srdci spadl ihned, jak jsem uviděla jeho automatický reflex s rukou. V tu chvíli bylo jasné, že už od začátku má vybranou tu, která je pro něho důležitější.

Kim to vidět nemohla, ale jakmile růžovlasá upírka skočila na její tělo, tak Ricovi začala cukat ruka. Byla to jako poslední rána pod pás, když jí začala slovně ubližovat. A že vím, že si ty slova zapamatovala. Ve chvíli, kdy se její výčitky proměnily v záchvat, jeho ruka nevydržela ovládání a prostě si prorazila cestu k srdci Káji. Pak to byl jen výraz, který znamenal jen jediné. V tu chvíli si oddychl, že jeho milované nic nehrozí.