Láska z nenávisti ✔

34.kapitola

Pohled Kim

Smutně jsem zavřela oční víčka dívce v mém náručí. Její hlavu položila na polštářek a sama se postavila. Odhodlaně, bez emocí zašla pro papír s tužkou. V obýváku začala kreslit svůj plán.

„Kurte, jak se nejlíp dostanem do hradu?“ broukla jsem.
„Proč do hradu?“ ozvala se Zion.
„Asi vnitřkem skály, je tam takovej tunel“ odpoví nezaujatě Kurt.
„Fajn“ záměrně ignoruji dotaz Zi a začnu čmrkat tužkou po papíře. „Budu potřebovat tvou pomoc Kurte“ zamrmlám soustředíc se na práci. Bez řečí si ke mně přisednul, žačínaje dopodrobna popisovat chodby i místnosti v hradu.

Když už jsme plánek dokončili, Kurtova ruka přistála na mém stehně. Hrdelně jsem zavrčela, jasně dávajíc najevo svůj nezájem a odpor. Můj nesouhlas však záměrně ignoroval do doby, než jsem jeho ruku s plesknutím odhodila. Nenávidím jeho suveréní chování. Nejsem nejspíš jediná, jelikož Rico vydal zvuk připomínající lámání kostí. Dneska prosím klid! Před chvílí ten debil mohl za Amandinu smrt a teď si v klídku položí svoji pracku na moji nohu.

Raději jsem to přešla, začínajíc s vysvětlováním mého plánu.
„Půjdeme tam zítra. Kurt půjde vchodem, jakože se znovu vrací ke své rodince“ pobaveně se ušklíbnu „my tři to vezmem tunelem, podle všeho by jsme měli vylézt ve sklepení, takže pak musíme nějak nepozorovatelně vklouznout do hradu. Kurt nechá omylem otevřenou bránu a tou půjdou ostatní upíři. Za námi půjdou dryády a hybridi“ vydechnu.
„To je všechno?“ podiví se Adam. Čekala jsem větší uznání.
„Co bys tam ještě chtěl?“ pokrčím rameny. Můj plán je stručný, jasný i jednoduchý, takže co se mu zase nelíbí? „No zlato“ podrbal se můj upír na zátylku „chybí ti tam strategie a všechno, co pak budem dělat. Například jak se zbavíme stráží, jak najdem původní, protože předpokládám, že tam chceš právě kvůli nim, jak si je chceš na boj rozdělit a tak“ nervózně se zašklebí.

Z mého upíra právě čiší obavy z mé reakce. Vážně se bojí, zda nezačnu šílet? Jsem krapet náladová, obzvlášť teď, ale no tak lidi!
„Tak s tím bude chtět asi pomoct ne? Vy tupci“ odfrkne si znovu klidná Zi a obdaří klučičí upíry nevábnými pohledy. Souhlasně jí přitakám. Přeci nemůžu tady být ta chytrá jen já.

„Tak já bych začala s námi. Kurt nikoho nezajímá“ pousměje se Zion. Pravda.
„Ha ha ha“ ozve se jmenovaný.
„My to budeme mít složitý“ promluvil zamyšleně můj kluk. Prostě tam vlítnem!
„Ani ne. Kus skály budete muset zdolat s lany. Tunel budete muset přejít po čtyřech, jinak nic složitého není“ oponoval Kurt.
„A víme kde stojí hlídači?“ připomenul jeden velmi důležitý fakt Adam. Vidíte? Opět myslí hlavou. Zase hledá všechna východiska. Ikdyž by se určitě v nouzi zabít dali.
„Tak si to shrnem. Prvně nám řekni, kde vůbec vylezem a pak kde jsou hlídači“ promluvím rozhodně.

***

Podle všeho by jsme měli vylézt ve sklepení, odkud vedou schody do potravinového sklepa. Ve sklepě s jídlem by už měli stát dva strážní, kteří však nejsou moc zruční na obranu. Ze spíže s potravou by jsme měli vylést díky dveřím, za kterými by teoreticky nikdo být neměl. Pak tedy se ocitneme v chodbě v přízemí. Tady už to prý bude horší na nepozorovatelnost. Chodbami se poflakují jak služebné, tak strážní i novorození upíři či hosté. Po stranách chodeb by měly býti závěsy. Stejné závěsy jako tehdy, kdy mě za ně strhl syn původních. Právě závěsy nám poskytnou ochranu, aby nás nikdo nespozoroval.

Jelikož sál původních je až ve třetím patře, budeme se muset mít pořádně na pozoru. Každým patrem se četnost stráží zvyšuje a bude skoro nemožné tam dojít bez povšimnutí či zabití někoho. Podle všeho s námi dryády půjdou ihned, zatímco skupina upírů půjde až hodinu po Kurtovi. Bude vážně zajímavé s desítkami hybridů a dryád proklouznout nepozorovaně. Kór, když některé dryády budou podle informací zelené barvy! Je to jako přehlídnout tlupu Shrecků! Shreck tady, Shreck tam a támhle.