Harry Louiho nakrmil a dokonce ho donutil se i osprchovat, sice s pár škrábanci, kousanci a hlavně odmlouváním, ale nakonec ho dokázal umýt od té vší špíny, kterou kdo ví kde nasbíral. Když ho konečně celého umyl, včetně vlasů – což byl pro Louiho horor – zašel do svojí šatny, vytáhl svoje staré tepláky a huňatý, měkkoučký svetr a Louiho do toho nasoukal. Bylo mu to velké a to ho dělalo ještě víc rozkošným.
Harry měl v bytě jeden pokoj pro návštěvy, ale ty většinou neměl, tudíž pokoj byl téměř nedotknutý, rozhodl se z něho udělat provizorní Louiho pokojíček.
"Dobrou noc, drobečku," pohladil ho mezi ouškama, když ho konečně najezeného, umytého a převlečeného uložil do postýlky jako nějaké miminko (ovšem nestěžoval si, vždycky si přál mít děti). Než odešel do svého pokoje, věnoval mu malou pusinku do vlásků.
Jakmile se za kudrnáčem zaklaply dveře, Louis s patrným úsměvem na tváři se víc zakutal do vyhřátých peřinek. Tohle mu chybělo, teplo a sucho. Po dlouhé době se zase cítil šťastný a za to mohl děkovat jedině Harrymu, který právě dřimkal v pokoji vedle.
Avšak i tak mu něco chybělo. Objetí na dobrou noc. Když ještě bydlel ve svém starém domě s rodiči, byl zvyklý před spáním na vřelé objetí od paní Brownové. Lehce posmutněl, když si na tu stařenku, jež mu nahradila matku, vzpomněl. Co když už ji nikdy v životě neuvidí?
Sluneční paprsky ozářily skrze žaluzie každý koutek místnosti. Mladý milionář se právě s dobrým pocitem probouzel do nového dne, byl už zcela vzhůru, ale oči ještě nechal zavřené. Trošku ho překvapilo, když u svého trupu ucítil příjemné teplo, takové probuzení ještě nikdy nezažil.
Otevřel oči a pohled mu padl na malé koťátko s mírným rozcuchem na hlavě a sklopenýma ouškama. Byl tak nádherný, když spal. Jedním prstem přejel přes jeho lícní kosti až k narůžovělým rtům, u kterých se zastavil. Palcem zavadil o spodní ret. Jak se sem vůbec dostal?
"Dobré ráno," zašeptal do ticha. Začal se prsty hrabat v rozcuchaných vláscích mladšího, na oplátku se mu dostavilo spokojené předení, které mladší ze spaní vydával. Když viděl, že maličkému tvář zdobí velký nefalšovaný úsměv, musel se též usmát. "Vstávat," zašeptal mu do ouška a vyčkával, až na něj vykuknou ta nádherná modrá očka.
Louis ucítil příjemné teplo natisknuté na jeho záda a někoho hbité prstíky, prohrabujíce jeho vlásky, jež po ránu musely určitě být hnusně rozcuchané. Musel se usmát, bylo to tak příjemné. U svého ucha uslyšel chraplavý hlas, jenž ho donutil se plně probudit. Otevřel svá ospalá očka a první, co spatřil, byly dva smaragdy, které se do něj upíraly.
Vylekal se. Co tady dělá? "L-lou se o-om-omlouvá. Lou se sám b-bál," zašeptal červený snad až na zadečku a hanbou sklonil pohled k lemu peřiny, s kterým si hrál prstíky. Nad tím se Harry zasmál. Proč musel při všem být tak roztomilý?
"To je v pohodě, kocourku," věnoval mu jeden ze svých ďolíčkových úsměvů, jenž si Louis i hned oblíbil. Vždycky, když ten úsměv uviděl, se musel usmát taky. Byl to tak nádherný a zároveň nakažlivý úsměv, který vám den udělal lepším.
Chvíli si jen tak hleděli do očí a usmívali se na sebe jako dva blázni. Oba dva mysleli na to, jak ten druhý byl nádherný. Harry parkrát nenápadně sjel pohledem na úzké narůžovělé rty, jež ho tak moc lákaly. "Měli bychom vstávat," zašeptal poblázněný kudrnáč, čímž přerušil ten hezký moment. Musel to udělat, bál se, že by se neudržel a Louiho by políbil, to si nesměl dovolit; co kdyby ho vylekal a on by mu pak navždy utekl?
Vstal z postele, ignoruje fakt, že byl jenom v boxerkách a přešel ke své skříni. Louis ho celou dobu pozoroval. Jak si v rozlehlé skříňi vybíral oblečení, načež se do něho soukal.
Harry, již oblečený do černých legín a bílého tílka, se otočil zpátky na kotě stále vyvalené v jeho posteli. "Pojď, půjdeme se nasnídat," vřele se usmál a pomohl tomu maličkému z pelíšku. Společně došli do kuchyně se najíst. Zatímco Louis se pokusil nějak usadit na barovou židličku u linky, Harry si s telefonem v ruce stoupl bokem a vytočil jemu velmi známé číslo.
"Ahoj, tati," pozdravil, jakmile pípání v telefonu utichlo, na znamení, že volající hovor přijal, "mohl bys to ve firmě na nějaké dva, tři týdny za mě, prosím, převzat, teď jaksi nebudu moct."
"Ale jistě, Harry, cokoliv chceš," odpověděl vlídně hlas na druhé straně telefonátu. Jestli jste to nepochopili, ano, Harry byl jeden z těch rozmazlených dětí miliardářů. "Copak se stalo? Normálně mě o to nežádáš. Jseš snad nemocný?"
"Ne, nejsem nemocný," uchechtl se Harry nad otcovou starostí, "jenom se musím postarat o jedno kotě." Při vyslovení 'kotě' se na dotyčného otočil. Byl tak roztomilý, když bojoval s vysokou barovou židlí. Harry měl co dělat, aby ze sebe nevydal hlasité 'awwww'.
I s telefonem u ucha oporovaným svým ramenem, aby nespadl, přešel k maličkému. Trhalo mu srdce ho vidět se takhle trápit. Louis si ho nevšiml a proto nebylo divu, že se tak vylekal, když ho něčí ruce podepřely v podpaží a jedním jendoduchým švihem ho vyhouply na židli, na kterou se celou dobu bezúspěšně snažil dostat.
Harry po chvíli típl hovor a telefon položil na kuchyňskou linku. "Tak, co si micka dá na snídani?" zeptal se, přičemž z poliček a šuplíků vyndával misky, sklenice a příbory.
"M-mlí-čko," zakoktal prostou odpověď.
"Nic víc? Jenom mléko? To tě moc nezasytí. Co třeba... sušenky, pečivo nebo... nějaké ovoce?" výjmenovával jídlo, co by si malý mohl dát k snídani.
"L-lou neví," zčervenal se Louis. Normální jídlo nejedl, ani nepamatoval, taky už to bylo něco přes šest, sedm let, co se stal hybridem a začal jíst pochoutky pro kočky.
"Tak dobře dám ti to mléko, ale kdybys měl hlad, tak si vem, co chceš, dobře zlatíčko?" usmál se na něj, na což modroočko jen přikývl. Harry před něj postavil misku plnou čerstvého mléka, jak si sám přál, a vrátil se zpátky si nachystat snídani sám sobě.
"Sedneme si na gauč a pustíme si nějaký film?" zeptal se s již přichystanou snídaní v ruce. Byl zvyklý snídat v obývacím pokoji, sleduje u toho ranní zprávy, ale vzhledem k tomu, že dnes nešel do práce, měl na film více času. Navíc musel brát ohledy na Louiho; film by ho pravděpodobně bavil víc než nějaké zprávy. Na to Louis jenom souhlasně přikývl a opatrně seskočil ze židličky.
Spolu se rozvalili na pohovce, každý se svou snídaní v ruce a Harry pustil první film, co ho napadl. Trošičku si později zanadával, jelikož si neuvědomil, že tam budou i takové, no, nevhodné části... ale co už nadělá...
Po chvíli, kdy Louis měl už svou snídani dojezenou nebo spíš dopitou, se přitáhl k Harrymu a hlavu si položil na jeho hruď. Jeho to nejdříve překvapilo, ale pak když se probudil z prvotního šoku, obtočil svou paži okolo Louiho pasu a začal ho jemně hladit po boku, což Louimu bylo více než příjemné.
"C-co to dě-lají?" zajímal se Louis. Zrovna tam byla taková intimní chvilka, kdy se dva kluci líbali a ošahávali. A jejda, to byla část, kterou nechtěl, aby prcek viděl. Těžko se to vysvětlovalo.
"No, víš oni si dávají pusinky, líbají se," vyšvětlil nervozně Harry. Proč poustil zrovna tenhle film?
"A-a proč?"
"Víš, když se dva lidi mají moc rádi, někdy i víc než to, dávají si pusinky."
"A H-harry to ď-dělal?" zachichotal se, sám nevěděl čemu. Nevěděl proč, ale ta představa mu přišla srandovní. Jaké by to asi bylo, kdyby oni dva dělali to, co ti kluci v televizi?
"Jo," uchechtl se. Vzpomněl si, jak, když byl mladší, mu rodiče dohazovali dcery od jiných miliardářů, například dceru šéfa firmy, s kterou spolupracovali, a on musel s nimi chodit. Nikdy je neměl rád, ale chtěl rodičům udělat radost. Vlastně díky tomu zjistil, že byl na kluky.
"A ja-jaké to j-je?"
"Ty jseš nějak zvědavý," dloubl ho prstem do tváře.
***
Nevím proč vydávám kapitolu už dnes.. Prostě jsem se rozhodla, že nebudu vydávat kapitolu jednou za týden ( zjistila jsem, že je to dost dlouhá doba ), ale každý druhý nebo třetí den – podle nálady.
Chtěla bych se omluvit za chyby, kterých je v příběhu hodně.. hlavně v těch prvních kapitolách ( byly psané docela dávno ).
Tak doufám, že i přes ty hrozné chyby se Vám kapitolka líbila.
Mordy. ^^