Běsnil jsem vzteky, že jsem neměl jinou možnost než Amy věřit. Musel jsem jí svěřit jak svoje sourozence, tak i hotel. Beztak jsem čekal, že Ryan si to s ní zařídí a všechno se časem dostane do těch kolejí, na které jsem nechtěl najet.
Můj vztek ještě zvýšila krabička s prstýnky, kterou přinesla babička. Ona nevěděla, že jsem si bral Amy doopravdy jen kvůli tomu podělanému opatrovnictví. V krabičce se leskly prstýnky mého otce a matky. Nemohl jsem dělat nic než ten poklad navléknout Amy na prst.
Její ruce byly jako led. Venku mohlo být dvacet stupňů a ona se třásla. Možná to bylo nervozitou. Já jsem byl v klidu, spíš jsem byl víc naštvaný než rozklepaný. Neměl jsem k tomu důvod.
Mezi svými rozechvělými prsty stiskla otcův kroužek a mířila k mému prstu. Nemohl jsem té komedii uvěřit. Jestli se z toho žaláře dostanu, tak Ryana zničím. Nemůžu ho zabít, ale dostane, co si zaslouží.
Celé moje zamyšlení přerušil oddávající, aby došlo k polibku. Nechtěl jsem to nijak natahovat a tak jsem se k ní naklonil a prostě jí políbil na měkké sladké rty. Původně jsem jí chtěl jen rychle dát pusu a vypadnout, ale tenhle okamžik pro mě byl asi silnější. Možná to bylo tím, že jsem byl tak dlouho bez těchhle něžností, ale moje tělo jakoby dostalo elektrický šok. Chvíli jsem byl nabuzený a plný energie a pak jsem úplně ztratil vědomí.
Musel jsem uznat, že jediné skutečné na tomhle obřadu byl ten polibek. I ona něžně spolupracovala a bylo to tak uvěřitelné. Zlobil jsem se na ní i na sebe. Jak jsem mohl dopustit, že mě tak obyčejná holka mohla dostat? Chtěl jsem si zajet do vlasů a řvát z plných plic.
Odtáhl jsem se od ní a její oči se zabodly do mých. Okamžitě jsem uhnul. Všechno skončilo.
,,Nezklamu tě." pošeptala mi ještě nakřáplým hlasem.
Tohle drama netrvalo déle jak hodinu. S právníkem jsme ještě něco dořešili a už jsem se odebral zpět do cely k ostatním.
Všichni mi začali gratulovat a já vlastně ani netušil, jaké to ve mně vyvolalo pocity. Nikdy jsem si upřímně ani nepředstavoval, jak klečím trapně před svojí láskou a žádám ji o ruku, ale vlastně jsem ani nepřemýšlel nad tímhle okamžikem.
Ona byla jiná než ty, co jsem chtěl mít po svém boku. S klukama jsme básnili o modelkách jako byla Blair a já si nakonec vzal Amy. Musel jsem se sám sobě smát.
Dobrou zprávu mi přišel právník říct už po dvou měsících.
,,Právě jdu z přelíčení o opatrovnictví." usmíval se a mně spadl kámen ze srdce.
,,Podle tvého výrazu to dopadlo dobře."
,,Ano. Amy získala do opatrovnictví, bez žádných potíží, všechny tři nezletilé. Všichni mladiství vypovídali moc pěkně. Ve škole také potvrdili, že se jejich prospěch zlepšil a tak ani na okamžik soud nezaváhal, že by to mělo být jinak."
,,Ani nevíš, jak rád to slyším."
,,Amy s tebou potřebovala mluvit. Prý šlo o něco důležitého. Chtěla by přijít příště se mnou."
Prudce jsem se nadechl. Nechtěl jsem ji vidět.
,,Vyřiď jí, aby se neobtěžovala. Nechci s ní mluvit a nemám si s ní co říct. Přetlumoč jí, že moc děkuju, že se o ně postará, ale aby mě z toho vynechala."
Sice se to tu hemžilo kriminálníky, ale pár tak zvaných kamarádů se tu najít dalo. Občas tu byla legrace. Nešlo tu o nic příšerného a já jen odškrtával, kdy půjdu domů. Drew, Vin i Colin za mnou občas přišli, ale koho jsem nechtěl vidět... byli všichni mí sourozenci, Elena a Amy. Připadal jsem si hrozně, kdyby se takhle měli dívat na svého staršího bratra a vnuka. Styděl jsem se. Přihlíželi ke mně jako ke svému vzoru a já je zklamal. Nebyl jsem na sebe vůbec hrdý, ale neházel jsem vinu na ostatní. Mohl jsem si za to z velké části sám a Ryan.
Byl jsem tu asi rok, když za mnou ten parchant bezostyšně přišel. Mohl jsem jeho návštěvu odmítnout, ale já byl zvědavý, co mi chtěl. S jakým plánem zase přišel. Možná se mi chtěl jen vysmívat a zeptat se, jak se mi to tu líbilo.
Už z dálky se tvářil tak uvolněně a spokojeně. Přesně takhle mě chtěl vidět.
,,To je překvapení." zasedl jsem ke stolu.
,,Řekl jsem si, že tě tu přeci nenechám. Dneska slavíš rok, co tu trčíš a já jsem ti přinesl dort." usmál se a přistrčil mi papírovou krabici s čokoládovým dortem a jedničkou z marcipánu.
,,Vtipné." obrátil jsem oči v sloup.
,,Ale nejsem tu jen kvůli tomu. Už mě nějaký ten pátek znáš. Vyhrál jsi opatrovnictví a já jsem se snad stokrát odvolával. Nevěděl jsem, jak si to udělal, abys Amy přetáhl na svojí stranu, ale teď už to vím." začal se smát.
Znuděně jsem se opřel o opěradlo a civěl na jeho pobavený ksicht.
,,Hmm." ušklíbl jsem se.
,,Říkal jsem si, že ta holka nemá žádnou slabou stránku, kam bych zaútočil, ale vida... našel jsem. Toho prcka. Mimochodem moc ti gratuluju."
Díval jsem se na něho jako na blázna. O čem to, zatraceně, mluvil?
,,Co to plácáš?Jestli se dotkneš Nickyho, tak tě zabiju."
,,Jaký Nicky? Myslím Ashley."
Marně jsem se snažil vzpomenout, komu to jméno patřilo, ale připadal jsem si před ním jako blbec.
,,Jaká Ashley?"
Začal se tlemit. Dostal takový výbuch smíchu, že se ho snažili utlumit i stráže.
,,Ty o tom nevíš? No to mě poser. Ty o Ashley nevíš?" krčil smíchy nos a hryzal se do pěsti, aby se uklidnil.
,,Ne. Nemám kontakt s rodinou. Nechci."
,,Nechceš?" přejel si jazykem po vrchních zubech a ještě pořád se mi vysmíval.
,,Nerozumím, co po mně chceš? Jaká Ashley? Jaká plná moc?"
,,Tak já budu posel dobrých zpráv? No prosím... tak to si beru osobně, bratránku."
Už mě vážně nudil.
,,Tak už, kurva, mluv."
,,Baví mě tě natahovat. Ty jsi ani nevěděl, že byla Amy těhotná? Tuším, že Ashley je pět měsíců. Bohužel je ti podobná. Chtěl jsem tvrdit, že to není tvoje, ale nezapřeš jí, taťko."
Začal jsem se taky smát. Co to zase plácal? Nesnášel jsem ty jeho hry. Co chystal? Co po mně chtěl?
,,Myslíš si, že ti na tohle skočím?"
Ryan zvážněla popadl telefon, kde mi posunul svůj telefon s fotkou.
,,Tuhle fotku posílala své matce před pár dny. Je tam i s Nickym. Vidíš? Nekecám!"