Seděla jsem naproti Marcovi a sršela z něho zlost. Bylo to samozřejmě oprávněné. K mému velkému překvapení mě však zoufale požádal o pomoc, abych se postarala o děti. Na jednu stranu jsem byla ráda, že mě oslovil, ale netvářil se vůbec nadšeně. Slíbila jsem mu, že mu podepíšu cokoliv. Nic jsem za to nechtěla, jelikož jsem mu to dlužila.
Měla jsem se o tom podvodu s Ryanem zmínit dřív a třeba bych ho ušetřila, ale nemohla jsem si dávat všechno za vinu.
,,Je tu jediná možnost, abyste získala do opatrovnictví všechny tři nezletilé. Vzhledem k tomu, že je Elena nemocná, zamítli by vzetí do péče téměř okamžitě..." spustil právník monolog, ale já jsem sledovala Marca, jak naštvaně zíral do jednoho bodu na stole.
,,Dohodli jste se tedy? Můžeme přejít k úřední části? Potřeboval bych průkaz totožnosti, abych připravil veškeré náležitosti. Nahlásím to i tady ve věznici." pokračoval.
Marc mlčel.
,,Samozřejmě. Podepíšu cokoliv." začala jsem lovit v kabelce svoji peněženku.
,,Marcu? Ona neví, o co se jedná konkrétně?" položil mu dlaň na rameno a on sebou trhl.
Marc si povzdechl a jako by náhle ožil.
,,Řekla, že udělá cokoliv. A já udělám cokoliv, aby Ryan děti nedostal do péče."
,,Slečno Taylorová, jedná se o jedinou možnost, abyste získala do péče tyto nezletilé, musíte být členem rodiny. Žádost o opatrovnictví samozřejmě ihned podám, ale aby bylo jisté, že nezletilé získáte do své péče, musíte s Marcem uzavřít sňatek. Jinak není možné o opatrovnictví úspěšně žádat."
Ještě chvíli jsem hypnotizovala Marcův obličej, dokud mi nedošlo, co ten právník vůbec říkal. Zasekla jsem se na malý okamžik, kdy nastalo ticho. Oba na mě zírali a čekali na moji reakci.
,,Počkat, počkat. Jak to myslíte?" zděsila jsem se.
,,Tak, jak to říkám. Abyste bezproblémově získala děti do své péče a porazila tak Ryana, musíte být členem rodiny Northonových a není tu jiná možnost než sňatkem."
Tak takhle jsem si to nepředstavovala. Souhlasila jsem se vším, ale tohle byl docela velký odvar mé chyby s Ryanem.
,,Souhlasíš?" promluvil ke mně i Marc, když viděl, jak jsem se začala ošívat a zběsile přemýšlet.
Dlužila jsem mu to, ale co tomu poví moje rodina?
,,Jak si to představuješ?" zvedla jsem k němu svůj pohled.
,,Vzhledem k Marcově situaci není možné zorganizovat vlastní obřad. Informoval jsem se tedy u ředitele věznice a vzhledem k tomu, že Marcovo provinění patří mezi ty méně závažné, je možné obřad za přítomnosti svědků provést ve vězeňské kapli." odvětil za něho právník.
Svoji svatbu jsem si představovala opravdu jinak než tak, jak jí právě popsal. Otřáslo to celým mým tělem. Tohle se stane jen za přítomnosti svědků? A co moje máma? Zabije mě.
,,Tak že?" prolomil opět Marc to ticho, za kterého jsem hluboce přemýšlela nad svou situací.
,,Souhlasím." sklopila jsem zrak ke svým roztřeseným rukám.
Žaludek opět stagnoval a chvílemi jsem rozjímala nad tím, jestli nebudu muset na vzduch nebo vyhodit celý oběd do mísy.
,,Jste v pořádku?" zajímal se právník.
,,Zavolejte mi až to bude aktuální."
,,A ještě něco, Amy..." zastavil mě Marc.
Otočila jsem se na něho, ale už jsem chtěla být pryč.
,,...dohlédni na to, aby se Ryan nedotkl ani mojí rodiny a ani hotelu. Je ti to jasné?"
Nezmohla jsem se už na slovo. Potřebovala jsem nutně kyslík.
Vrátila jsem se domů a samozřejmě téměř všichni na mě čekali v obýváku. Chtěli slyšet, co s nimi teď bude. Jerry byl v hotelu, což mě velice překvapovalo. Kylie s Nickym a Elenou však nedočkavě přešlapovali a upřeně čekali, dokud něco nepovím.
,,Tak jak se to vyřešilo? Vezmeš si nás do opatrovnictví ty?"
,,Řekni, že to tomu zmetkovi neprojde." svraštila Elena ustaraně čelo.
,,Pokusíme se s Marcem o maximum." slíbila jsem, ale nevyjadřovala jsem se o vzniklé dohodě a sňatku.
Večer mi volala Mel a měla takovou drzost, aby se mě ještě vyptávala, co Marc chystá, aby nedostal děti Ryan do opatrovnictví.
,,Mel, nemám tušení. S jeho právníkem nejsem v kontaktu."
Čím méně toho věděli, tím lépe. Nechtěla jsem se ani zmiňovat o tom, že Marc všechno ví.
,,Tak něco zjisti. Ryan má dobře našlápnuto, aby dostal většinový podíl z hotelu." z jejího tónu hlasu byla cítit radost a nadšení.
Mně se však opět udělalo zle jen z pomyšlení, jak falešní jsou.
Jako každý běžný den jsem odvezla všechny do školy a navštívil nás Marcův právník. Elena samozřejmě nesměla chybět.
,,Slečno Taylorová, na zítra ráno bude všechno připravené. Potřebujete nějakého svědka." podíval se na Elenu a já přikývla, aniž by se zeptal.
,,Dobře. V kolik tam zítra máme být?"
,,Vysvětlí mi někdo, o co přesně se jedná?" těkala Elena mezi námi.
,,Slečna Taylorová musí uzavřít s Marcem sňatek, aby získala děti do své péče. Je to bohužel jediná možnost."
Elena otevřela šokovaně ústa dokořán a chvíli na mě jen tak zírala.
,,Kdybyste potřebovala cokoliv vědět, zavolejte. V devět buďte obě připravené, abych vás mohl vyzvednout."
Vyprovodila jsem ho a Elenin výraz hovořil za vše. Šok a vděk za to, co jsem pro ně udělala. Bohužel netušila, co jsem zač a jak moc jsem jim to dlužila.
Vlastně jsem o tom mockrát přemýšlela. Jaké to bude usínat s pocitem, že jsem naposledy svobodná? Byla jsem nervózní, ale vlastně jsem se od střední obávala, že si mě nikdo nevezme. Tohle sice mělo být jen na papíře, ale status vdané paní mi měl náležet. Nemusela jsem se obávat, že zůstanu na ocet.
Marc se na mě moc zlobil a já to chápala. Ublížila jsem mu a měla podíl viny na jeho věznění.
Kylie, Nicky ani Jerry nic nevěděli. Dokud jsem neměla rozsudek o opatrovnictví v ruce, nemohla jsem ani pípnout.
Lehce jsem se nalíčila, udělala si společenský drdol a oblékla se do černých kalhot a tyrkysové halenky s krajkou. Rozhodně jsem ani na moment nepřemýšlela nad nějakými svatebními šaty, jak předhazovala Elena.
Těsně před desátou jsme už vcházeli do prostorů státní věznice. Elena měla roztřesený hlas a rudé oči, které chtěly plakal, ale nemohly. Přesně jako já. Tolik jsem chtěla křičet, brečet a vzteky do něčeho bušit.
Nemohla jsme uvěřit tomu, že až odtud odejdu, budu Northonová. Tolikrát jsem se podepisovala tím příjmením, když jsem chtěla být Ryanova žena, ale karta se obrátila. To jméno budu nosit i tak, ale vdaná budu za někoho jiného.
Všude postávala vězeňská stráž, když jsme s Elenou vcházeli do kaple. Byla prosvětlená a vzdušná. Zamřížované okno zajišťovalo dostatečný přísun vzduchu a než jsem si prohlédla celou kapli, už vedli Marca. Vedle něho kráčel jeho právník a něco mu vyprávěl. K mému překvapení neměl Marc ten vězeňský mundůr, ale černé kalhoty a košili, tak jak jsem ho znala.
Trochu mě mrzelo, že se na mě ani jednou nepodíval. Nezajímala jsem ho jinak, než abych mu zachránila rodinu.
Ležérně dokráčel ke mně a naklonil se k Eleně, aby jí políbil na tvář.
,,Díky, že jsi přišla." usmál se na ní, ale mně nevěnoval ani jediný pohled.
Cítila jsem se příšerně. Moje ledové ruce se třásly a ani kyslík nepomohl, aby mi nervozita způsobila nevolnost.
Stála jsem po jeho boku jako bych tam ani nebyla a možná mu i svou přítomností spíše překážela. Co jsem čekala? Že mě vezme za ruku a usměje se se slovy, že mi to odpustil?
Podepsala jsem několik dokumentů a za námi i Elena a advokát jako svědkové. Oddávající se pak dostal k části s prstýnkem a polibkem.
Elena podala sametovou krabičku a Marc se očividně zarazil, když ji otevřel. Jeden z kroužků neochotně vzal a bezcitně mě čapnul za ledovou ruku. Nasadil mi kroužek jako by to chtěl mít rychle za sebou a jeho výraz spíše připomínal někoho, komu drželi pistoli u hlavy.