Probudila mě, Rach. Bylo by dokonalé, kdyby to udělala stejně jako včera, ale namísto toho se mnou začala třást, jako kdybych snad byla mrtvá. Doslova na mě skákala. „Slez ze mě, já se chci vyspat. Prosím, zlato." – „Nope. Vstávej. Máš narozeniny." Naštvaně jsem zavrčela. „Ale no tak, nebuď hned naštvaná. Honem vstávej." Nebyla šance, že by mě nechala spát, jelikož se umanula mě z postele doslova vytáhnout. „Ok, ok už se zvedám." Pronesla jsem a odhrnula ze sebe přikrývku.
Když jsem se vyhrabala z postele, Rachel si mě přitáhla do vášnivého polibku a poté se opřela čelem o to mé. „Všechno nejlepší, krásko." – „Děkuju." Usmála jsem se. „No, když už máš ty narozeniny, tak ti přinesu snídani do postele." – „A není už náhodnou 12?" Rachel, se zasmála. „Nope, je teprve 6." – „K sakru. Já si říkala, že to bylo nějaký krátký. Přijde mi, jako kdybych vůbec nespala." – „Jo vypadáš na to." Vyplázla jsem na ní jazyk a ona následně odešla z pokoje. Tak a teď mi prosím řekněte, proč jsem vlastně musela vstávat? No zatím si zalezu zpátky do postele. Bude jí to chvilku trvat, než se vrátí.
O chvíli později se otevřely dveře a v nich stála, Rachel s tácem a dvěma hrníčky, pravděpodobně s kávou, vzhledem k vůni, která se roznesla do místnosti. Tousty ve tvaru srdíček. Ooo, to je tak roztomilý. „Tady je vaše snídaně, veličenstvo." Uklonila se, jakmile jsem si od ní převzala tác. „Přestaň tady šaškovat a polez ke mně." Pronesla jsem se smíchem. „Jak vaše výsost přikazuje." Neuvěřitelný. Zatímco jsem se cpala tousty, zahlédla jsem, jak se čím dál víc usmívá. „Co pak?" – „Nic, jen že pro tebe mám dárek." – „Narozeninové milování?" – „Uhmm, nope. To bude až večer." – „Ale no tak. Ty víš, jak nerada čekám." – „Věř, že já to mám mnohem těžší. Už týden to před tebou úspěšně skrývám a nerada bych pokazila překvapení, přestože si tvou reakci dokážu celkem dobře představit." – „Necítím se o nic líp." - „To ti taky pomoct nemělo." Mrkla na mě. K sakru. „Asi by bylo dobrý, kdybych se dneska ukázala doma. Jestli to neva?" - „Ne vůbec určitě se tam zastav, ale pak honem ke mně." Dodala nakonec. Po té, co jsme se dokecaly a připravily se, jsme zamířily do školy. Už se nemůžu dočkat dne, kdy z díry zvané Blackwell vypadneme. Kupodivu mi docela dost lidí pogratulovalo k narozeninám. Na tak velkou pozornost vážně nejsem zvyklá.
Po škole se naše cesty rozdělily. Už jenom pár hodin do toho "velkého překvapení." Ale teď musím navštívit mamku. Sotva jsem otevřela dveře, mě mamka sevřela ve vřelém objetí. „Všechno nejlepší, holčičko." – „Děkuju, mami." – „Něco jsem ti koupila. Není to nic velkého, ale myslím, že se ti to bude líbit. Je to na stole."
Ani na okamžik jsem neváhala a vyrazila do obýváku. V momentě kdy jsem spatřila co je na stole, otočila jsem se na mámu se zmateným výrazem ve tváři. Byla to kniha. Ne však ledajaká, byl to občanský zákoník. A hned vedle ležela učebnice matematiky. „Mami, co to má jako být?" – „Matematika a zákoník." – „Ano, to vidím." – „Neboj, v pravý čas se vše objasní." – „Neříkej mi, že to je nějak spojené s tím dárkem od, Rachel." Pronesla jsem zmateně. „Jestli to chceš slyšet: Ne není to nijak spojené s tím jejím dárkem. Ale to je lež." – „Vy mě vážně jednou přivedete do hrobu." – „Asi to tak bude, ale myslím, že už by si měla jít. Vidím, že jsi docela zvědavá, co Rachel vymyslela." Odvětila s upřímným zachichotáním. „Jo to jsem." Na rozloučenou jsem se s ní ještě objala a pak upalovala do auta. Hurá za, Rach!!
Hádám, že se mi podařilo překonat můj doposud nejrychlejší rekord, cesty k Racheliinému domu. Tři minuty a něco málo před dvacet sekund. Příště to zvládnu pod dvacet. Zazvonila jsem. Otevřela mi, Rose. „No není to naše oslavenkyně, jen pojď dál, Chloe a všechno nejlepší." – „Moc děkuju, Rose. Nejsem zvyklá dostávat tak moc blahopřání." Rose, se usmála. „Chápu. Rachel je u sebe, ale za chvíli se k nám připojí. Mezitím se můžeš jít posadit, jídlo už by mělo být hotové." - „Dobrá."
Posadila jsem se na své místo, hned vedle Jamese, co si četl noviny. „Všechno nejlepší k narozeninám, Chloe." – „Děkuji." – „Tak co, těšíš se?" Optal se a zvedl hlavu od svého čtení. „Popravdě, jo. A to, že jste do tohohle všeho zapletly i mou mámu mi to nijak neulehčilo." - „Nějaká stopa?" Dodal. „Ani v nejmenším." – „No věděl jsem, že požádat o pomoc Joyce, byl dobrý nápad."
Náš rozhovor byl přerušen Rose, která položila na stůl pekáč. Nic přepychového, ale přesto chutného. Místností se rozprostřela vůně teplých lasagní. A to přilákalo, hádejte koho. „Ať vás ani nenapadne začít beze mě." Ozvalo se hlasité dupání, jak, Rachel pádila dolů po schodech. „Neboj, ani v nejmenším jsme to neplánovaly." Zakřičel, James nazpátek. „Dárek až po jídle." Prohlásila, Rachel. Vsadím se, že si všichni všimli, jak jsem protočila očima. Ta holka mě vážně přivede do hrobu.
Lasagne byly vážně vynikající. Pravda, že s máminým receptem se to nevyrovná, ale chutnalo mi. „Dobrá, teď ti každý z nás dá jednu část tvého dárku. První část už ti dala Joyce, pokud se nemýlím." Přikývla jsem a na obličeji se mi začala formovat nervozní výraz. „Začnu." Řekla, Rachel. Vzala do ruky krabici, co měla pod stolem a podala mi jí. „Otevři jí." Opatrně jsem jí otevřela a ihned jsem se zarazila. Uvnitř byl klíč. „Klíč? K čemu?" –„Počkej si na další části a uvidíš. Teď je na řadě Rose." Rose se zvedla ze židle a z poza zad vytáhla papír a podala mi ho. Převzala jsem ho a začala si ho prohlížet. Už jsem chtěla říct, že zase nechápu, ale pak jsem si uvědomila co to je. Šek. „Panebože, to je šek na 20 000$?! To nemůžu přijmout." Ani jsem to nedořekla a Rachel mě plácla přes ruce. „Ale můžeš. Tak a teď poslední část." Co by mohlo překonat tak obrovskou částku? Snad mi nekoupily ostrov. James, byl na řadě. Podal mi do ruky další papír. Tentokrát to však byl obyčejný papír „Čti." To jsem také udělala. S každou řádkou se úsměv na mé tváři zvětšoval a zvětšoval. „To je pracovní smlouva do Jamesovy firmy!" Bez rozmýšlení jsem po nich skočila a sevřela je do, medvědího obětí. Následovala, Rachel, které jsem věnovala veliký, opravdu veliký polibek. „Děkuju, vám. To jsem si přece nezasloužila. Vás jsem si nezasloužila. Ale pořád nechápu k čemu je ten klíč?" Rachel, jen protočila očima. „Copak ti to nedošlo? To je klíč k domu. K našemu domu." – „Ale já už klíč od tohohle domu mám." Všichni, včetně mě, se chytily za hlavu a nemohly věřit tomu, že jsem tak pitomá.
„Ok, nebudu ti to říkat. Přečti si tu smlouvu ještě jednou a podívej se na místo." Sjela jsem očima ke smlouvě a znovu si jí přečetla. A pak mi to docvaklo, upustila jsem papír a přimrzla k podlaze. „Děláte si ze mě srandu?" – „A to není všechno. Jakmile dokončíme školu, což už nebude trvat dlouho, vyrážíme do-" – „DO ZASRANÝHO LOS ANGELES!" – „Chloe!" Okřikl mě, James. „Ahh, uuhm, pardon." Rose a James se začali smát. Znovu jsem je všechny sevřela do vřelého objetí. „Moc, moc vám všem děkuju." Dokonce i pár neposlušných slz mi steklo po tváři. Tohle všechno bylo tak strašně milé. Chci říct, kdy jste naposled dostali dům, smlouvu na svou první práci a 20 táců jen tak k osmnáctejm narozkám. „Ta práce je pro jednu menší firmu, co spadá pod taťku. Na příští rok shánějí nové zaměstnance. Myslel, že by ti to mohlo vyhovovat."
James, mezitím přinesl další papír. „Abych řekl pravdu, nebyl jsem k vám tak úplně upřímný. Co bychom to byli za rodiče, kdybychom nechali naše vlastní dítě " dělat něco" v L.A." – „Ale no, tak Jamesi, vždyť už jsou dost velké na to, aby se o sebe zvládly postarat." Prohodila Rose ke svému manželovi. „A mysleli jsme si, že by se ti hodilo něco do začátku, když ses chtěla stát tou modelkou." Chtěla jsem se do toho taky vložit, ale nejspíš do toho nemám co mluvit. Rachel si od něj převzala papír a ihned jej objala. „To je úžasný." – „S tím šekem opatrně. Jsou to peníze do začátku, ne pro zábavu." Řekl, James. „Ano já vím."
Poté jsme s Rachel zamířily do jejího pokoje. Už bylo docela pozdě. Padly jsme na postel a ihned se k sobě přitulily. „Asi bych neměla komentovat tvojí kariéru modelky, ale udělám to. Už se nemůžu dočkat, až uvidím ty parádní fotky, na kterých bude moje sexy holka. A víš co je ještě lepší? Ty fotky uvidí spoustu dalších lidí a nejspíš nad nimi budou dělat divný věci, ale i tak tě budu mít jen a jen já." – „Víš, že mě těší, jaký na to máš názor. Hodně lidí ukončilo svůj vztah právě kvůli modelingu. Tedy kvůli oněm fotkám. Neříkám, že se hned ze začátku budu věnovat přímo tomu, ale v budoucnu za to bude slušnej balík peněz." – „Já vím a neobviňuju tě za to. Jen ti chci říct, že jsi a budeš JEN moje." – „O tom není pochyb, zlato."
Ještě než jsme upadly do spánku, podělily jsme se o hluboký a vášnivý polibek. Tenhle den byl vážně bomba. Maturita je už za několik měsíců a pak razíme do L.A. Páni.
KOREKCE PROVEDENA 12.12 2020