Během více jak týdne mýtinka, na které stál náš domov, úplně zbělala. Z nebe se pořád nekonečně snášely sněhové vločky. Skoro jsme zapadali, ale naštěstí to po pár dnech přestalo. V Praze jsem nikdy nic takového nezažila.
S bílou peřinou se přiblížily i Vánoce. A mě začala hryzat zvědavá myšlenka, jestli creepypasty slaví Vánoce. Možná to zní trochu divně. Ale já jsem prostě milovník dárků, takže to je celkem podstatná informace.
,,Sally, chtěla bys slavit letos Vánoce, jak je slavíme u nás v Čechách?" zeptala jsem se.
Byl opět jeden z těch hezkých klidných dnů, kdy se všichni sešli a měli chuť lenošit.
,,Joooo, budu mít dárky!" vykřikla Sally.
Toby se s leknutím probudil ze spánku. Sally se roztomile zasmála a odběhla s Charliem, jejím plyšovým medvídkem, pryč si hrát.
,,Upřímně, taky bych je letos slavit chtěla. Dloooouho nebyly..." prohlásila Jane.
,,Jak jako dlouho nebyly?" zeptala jsem se překvapeně.
,,My moc Vánoce neslavíme. Jsou tak třeba jednou za tři roky, protože stejně nikdo nikomu nic nepřinese a skončí to ožralýma spáčema," ušklíbla se Clockwork a významně se podívala na Jeffa.
,,No, tak vzhledem k tomu, že Vánoce jsou za rohem a teď jsme se teda nejspíš schodli na tom, že budou, tak bych se šla hezky zvednout a jít nakupovat!" prohlásila jsem a vyskočila s novou dávkou energie ze sedačky.
Jeff se po mně jenom otráveně podíval a dál se věnoval televizi. Toby mě neslyšel, neboť spal. Ušklíbla jsem se a šla se spolu s Clockwork a Jane přezout.
Spolu s nakupováním dárků jsem se rozhodla i nakoupit na vánoční večeři. Aby to bylo po Česku, koupily jsme rybu na rybí polévku, kapra a maso na řízky a všechny možné ingredience na bramborový salát.
V kuchyni vařil Eyeless Jack pro změnu své ledviny. Laughing Jack tam vyjídal zásoby bonbonů a během pěti minut bxli oba nejspíš někde daleko, protože EJe jsem vyhnala se svou výbornou pochutinou ven, aby to tady nezasmraďoval a Laughing Jack radši utekl před mým umrtvovacím pohledem.
Dala jsem vařit rybu na rybí polévku a také jsem oloupala brambory a začala je vařit spolu s mrkví. Na samotnou přípravu jídla se vrhnu až zítra.
Možná se to zdá jako nějaká primitivní věc, ale když vám do kuchyně vleze během chvilky několik lidí s hladem, tak ihned nakouknou pod pokličky a to není úplně příjemné. Nakonec jsem se obešla bez nějakých větších zranění, jen s pořezanýn palcem. Řekla bych, že slídilové na tom budou hůř.
Hezké poledne přeji! Jsem tady znova s novou kapitolou a opravdu se moc omlouvám, že minulý týden nevyšly žádné kapitoly. Nevím úplně jako dlouho budeme testy ještě psát ani kdy budou a to znamená, že neslibuju kapitolu i příští týden. Mějte se hezky lampičky!