BUCKY
Chodil jsem za ní skoro každý den, pokud jsem nebyl poslán na misi nebo netrénoval. Bruce řekl, že dělala velké pokroky. Její tělo se sice uzdravovalo 4x rychleji, než u normálního člověka, ale díky všemu čímsi prošla, byl její „imunitní systém" velice slabý. Zrovna jsme se se Stevem vrátili z mise. Všechno bylo zase v pořádku, nebo jsem si to, alespoň myslel. Vyšli jsme zrovna z výtahu, když kolem ošetřovny bylo rušno.„Bucky?" Snažil jsem se vnímat Stevovo hlas, ale bylo to marné. „Bucky ne!" Zakřičel, když se mě snažil chytit za ruku. Rozběhl jsem se k nim a jednoho z pracovníků chytil za rameno a otočil k sobě. „Co se děje?"Zeptal jsem se ho a snažil se být klidný. Než mi stačil odpovědět, po celé hale se rozlehl hysterický křik. Snažil jsem se přes ně dostat. Musel jsem se dostat k ní. Když se mi to konečně povedlo, zastavil jsem se v pohybu. Kolem jejího lůžka stálo několik ošetřovatelů a snažili se ji uklidnit. Mlátila kolem sebe a křičela. Její oči byly zavřené. Vypadalo to, jako by se nemohla probudit.„Všichni okamžitě přestaňte!" Zakřičel Furyho hlas za mnou. Všichni přestali dělat to, co dělali a o pár kroků odstoupili. „Ne, prosím! Zastavte to!"Křičela a po tvářích jí ztékaly slzy. Všechny její svaly byly napnuté a na krku jí vyskakovaly žíly. V celé místnosti bylo ticho, jediné, co bylo slyšet,byly její prosby a křik. „Neee!" Zakřičela znovu, až sebou trhla. „Musíme ji uklidnit, její tepová frekvence je strašně vysoká. Pokud ji nezastavíme, mohla by propadnout do šoku." Řekl jeden z pracovníků ošetřovny. „Bucky, měl bys to být ty." Řekl Steve, když mi ruku položil na rameno a tím jsem svůj pohled z Rose přesunul na něj. „Proč já?" Zeptal jsem se ho. „Protože ty jsi byl jediný,s kým před tím mluvila a věřila ti." Přikývl jsem a pomalu se k ní rozešel. Její křiky se ztišily, ale místo toho začala vzlykat a celá se prohýbala, jako kdyby byla ve velké bolesti. Bylo mi z toho špatně. „Ne! Prosím! Nedovolte jim to! Prosím! NE!" Zakřičela z plného hrdla. Jediné, co jsem slyšel, byla ta bolest. „Rose?" Chytil jsem ji pevně za ruce a snažil se ji vzbudit. Nic. „Jsi v pořádku. Jsi v bezpečí. Všechno je v pohodě." Pokračoval jsem a znovu sebou začala házet. „ROSE!" Zakřičel jsem z plných plic a pevně ji chytil za ramena. Zastavila se v pohybu a otevřela oči. Vypadala vystrašeně. Rozhlédla se po místnosti. Až se její oči zastavily na mě. „Rose?" Podíval jsem se na ní a ruku ji položil na tvář. Byla celá bledá. „B-Bucky?" Zachraptěla unaveným hlasem a zadívala se mi do očí. „J-já..." Chtěla pokračovat, a po tvářích ji začaly ztékat nové slzy. Sedl jsem si k ní na postel a přitáhl k sobě. Obličej mi zabořila do hrudi a rukama pevně stiskla vestu od obleku. Vzlykala a brečela. „Šhh...Všechno je v pořádku. Jsi v bezpečí. Nic se ti nestane." Zašeptal jsem a rukou ji hladil po vlasech. Ještě víc si mě k sobě přitáhla a já ji tou druhou rukou chytil kolem pasu a posadil si ji na klín. Celá se třásla. Na chvíli jsem se podíval na Steva, který vypadal, že každou chvílí vybuchne a oči se mu třpytily. Kývl na mě a rychle odešel z místnosti. „Nikomu to nedovolím." Znovu jsem zašeptal a políbil ji do vlasů. „Nikomu."