Mise: Důvěra nadevše ✓

14.část

BUCKY

Byl to nádherný pocit ji znovu držet v náruči. Mít ji znovu na blízku. Ale ne takto. Takhle jsem si naše setkání po tak dlouhé době nepředstavoval. Ne, když jsem ji držel v náruči a po rukou mi tekla její krev. Nikdy za celý svůj život jsem se nebál tak moc, jako teď. Držel jsem ji pevně v náručí. Její tělo jsem tiskl k tomu svému. Propadal jsem panice. Když jsem se na ní podíval, měla zavřené oči. „Rose? Rose?!" Lehce jsem s ní zatřásl. Nic. „Otevři oči! Slyšíš mě?!" Zakřičel jsem a znovu s ní zatřásl. Stále nereagovala. Proč jsem měl pocit, že jsem o ni přicházel? Ne, teď ne. Moc tě prosím. Zrovna, když se mi tě podařilo získat zpět. „Tony, musíme sebou pohnout!" Slyšel jsem, jak na něj křičí Steve. „Vypadá to, že ztratila moc krve. Je v bezvědomí." Řekl Steve. „Friday? Jak moc špatně na tom je?" Zeptal se Tony a všichni jsme v tichosti čekali na odpověď. „Její tělesná teplota klesá, stejně tak i její srdeční tep. Ztrácí hodně krve. Životní funkce se jistě zpomalují." Friday hlas se na chvíli zastavil. „Je možné, že pokud se jí nedostane lékařské péče včas...Mohlo by být pozdě." Pokračovala a já nemohl uvěřit svým uším. Ne. Odmítal jsem o ní přijít. „Zatraceně!" Zakřičel Tony a snažil se, co nejrychleji dostat zpátky ke svému institutu.

Jakmile jsme přistáli, vzal jsem ji do náruče a vyběhl s ní ven. Naproti mně už běžel Bruce s dalšími lékaři. Položil jsem ji na nosítka. „Neboj, postarám se o ni." Řekl s úsměvem na tváři, než odešel. Sledoval jsem je, jak ji odnášejí. To, co jsem v tu chvíli cítil,nešlo popsat. Bolest? Strach? Vztek? Moc emocí najednou. „Neboj se, Bucky. Bude v pořádku." Řekl Steve a ruku mi položil na rameno. Mělo to být uklidňující gesto, ale já měl pocit, že mě to znervóznilo ještě víc. Snažil jsem se usmát, ale vzešel z toho jen úšklebek. „Pojďme se převléct. Přece nechceš, aby tě viděla takhle." Usmál se a ukázal na mě. Podíval jsem se na sebe a jediné, co jsem mohl vidět, byla její krev. Nikdy jsem si nepředstavoval, že se toho momentu někdy dožiji. Mít krev svých milovaných na sobě. Na svých rukách. Cítit se tak bezmocný. Tak vystrašený. Jen jsem ně mě přikývl a rozešel se za ním. Jen jsem se modlil, aby byla v pořádku. Modlil se, aby byla zase se mnou. Se mnou, Stevem a všemi ostatními. Tam, kam patřila.Kde bylo její místo. Její domov.