Willow počítala dny, kdy zůstala sama a modlila se, aby se jí manžel brzy vrátil. Bylo to jen pár dnů a jí to už připadalo jako věčnost. Byla smutná a sklíčená vývojem událostí. Vstávala unavenější, než chodila spát, protože celé noci buď probrečela nebo ji děsily ošklivé sny. Nyní seděla u snídaně a kaše, kterou měla před sebou, byla dávno studená.
„Takhle už to dál nejde, Willow, mysli na dítě, které nosíš pod srdcem," okřikla jí Megan a aby dodala svým slovům váhu, bouchla pěstí do stolu.
Willow se na ni podívala.
„Takhle onemocníš nejen ty, ale i to maličké. Myslíš že nevím, že v noci skoro nespíš? Že nevidím jak málo jíš? Vidět to tak Angus, co myslíš že by udělal?" ptala se dál Megan.
Willow jen pokrčila rameny.
„Myslím, že by tě přehnul přes koleno a dal ti na zadek. Takhle si zahrávat s dvěma životy. Styď se, já myslela, že jsi silná, vždycky jsi bývala, tak co se to s tebou děje?"
Teď už Megan stála před Wilow s rukama v bok, ta však jen znova pokrčila rameny.
„Já tě nepoznávám, kde je ta žena, která statečně bojovala se svým osudem, která šla životem s hlavou neskloněnou i když jí ukazoval jen krutou a bolestivou tvář?" Megan vzdychla.
Do sálu vběhl Camron s Alexem, Megan jim rukou naznačila, aby odešli. I když byli oba zvědaví, co se děje, otočili se a šli ven.
Megan si sedla vedle Willow, jednou rukou jí objala, druhou položila na její ruce, které měla složené v klíně.
„Co je to s tebou, nedokážu ti pomoct, dokud mi to neřekneš," zeptala se klidným, tichým hlasem.
„Mám strach, Megan. Tak moc se bojím, že se Angus nevrátí, až tomu začínám věřit. Já to bez něj nezvládnu, jestli umře..." Willow začala brečet.
Megan jí držela v náručí a sama si musela utřídit myšlenky, než něco odpoví.
„Ach, Willow, moc ráda bych tě ujistila, že bude všechno v pořádku, ale nevím jak, nerada bych ti dávala plané naděje. Angus je žoldák a voják, proto si ho král zavolal o pomoc a obě víme, že se vrátil z mnoha bitev a tahle nebude výjimkou," Megan si povzdechla a pak pokračovala,"kdyby se však, nedej bože nevrátil, určitě by nechtěl, abys byla tak smutná, že bys zemřela steskem. Na druhou stranu nosíš jeho dítě a už proto by ses měla sebrat a začít se o sebe starat, nechceš přece, aby to maličké ztratilo i matku nebo snad ano? Kdo mu pak bude vyprávět jaký jeho otec byl?"
Megan čekala na odpověď.
Willow věděla, že má Megan pravdu, musela být silná nejen kvůli dítěti, ale i kvůli Camronovi s Alexem a všem ostatním, za které když tady teď nebyl Angus, nesla odpovědnost. Měla na starost dvě panství, která jí teď potřebovala víc než kdy jindy.
„Máš pravdu, Megan, musím být silná," nic jiného už neřekla a pustila se do studené kaše.
------------------------------------------------------
Od Angusova odjezdu uplynuly už dva týdny a zatím na panství nedorazila žádná zpráva.
„Malcolme, jak dlouho může trvat taková bitva?" zeptala se Willow, když na něj narazila při ranní obchůzce hradu.
„To je různé, má paní," odpověděl Malcolm neurčitě a drbal se ve vousech.
„Dobře, zeptám se tě jinak. Chci vědět, co si o tom myslíš ty a ráda bych znala pravdu, ne nějaké báchorky, abys mě uklidnil. Rozumíš mi?"
„Ano, rozumím," Malcolm pokýval hlavou.
„Jak už jsem říkal, je to různé. Neznám žádné podrobnosti, ale myslím si, že se to nějak pos..., teda zvrtlo, jsem chtěl říct."
Willow zbledla.
„Pojďte se posadit a promluvíme si, má paní."
Nedlouho po té, byli Malcolm s Jamesem připraveni vyrazit.
Willow právě vycházela z kuchyně, aby jim předala zásoby na cestu, když si všimla, jak se uvnitř sálu Malcolm loučí s Megan. Schovala se za dveře a čekala, nechtěla je vyrušit a zároveň byla zvědavá. O tom, že se ti dva mají rádi, si povídali už i koně ve stáji, ale když se ptala Megan, nedostala z ní ani slovo. Teď o tom Willow přesvědčovali svými činy. Willow se usmívala a měla z nich ohromnou radost. Ven za nimi vyšla až po chvíli, aby na ní nepřipadlo podezření, čeho byla svědkem.
Úsměv jí z tváře zmizel prakticky okamžitě. Vedle Malcolma seděl na koni i Camron, na druhém Alex a vypadali, že tentokrát si tu příležitost nenechají uniknout.
„Kam si ksakru myslíte, že pojedete, kluci?" okřikla je.
„Zachránit Anguse!" ozval se Alex jako první.
„My ti ho přivezeme nazpátek, slibujeme, už se nebudeš muset trápit," přidal se Camron.
„Copak jste se oba zbláznili? Cesta bude nebezpečná pro dospělé muže, natož pro dvě horké chlapecké hlavy. Zůstanete doma a víc o tom nechci slyšet!"
„Ale mami," vyhrkli oba najednou.
„Ne, už jsem řekla, nechci přijít i o vás," odpověděla jim Willow, která byla nejen plná strachu o ty dva chlapce, ale zahřálo ji i to, že ji poprvé nazvali matkou.
„Nasadíme vlastní životy, abychom je dovezli zpátky v pořádku, lady Willow, nemusíte se bát, když pojedou s námi," podal klukům pomocnou ruku Malcolm.
Willow stále kroutila hlavou na znamení, že kluci nikam nepojedou.
„Jednou budou muset vyrazit na svojí první cestu, jsou sice ještě moc mladí, ale oba jsou silní a mečem se umí ohánět líp, než někteří vojáci krále Locha. Věřte mi, lady Willow," přidal se na stranu kluků i James,"a jedeme jen omrknout situaci, ne do bitvy, pro ně to bude dobrá škola, věřte nám."
„Mami, prosím," žadonil Camron.
„Mami, prosím," přidal se Alex.
Willow se dívala postupně z jednoho na druhého.
„Slibujete, že budete Malcolma a Jamese poslouchat na slovo? Že uděláte jen co vám řeknou, i kdyby se vám to ani trochu nelíbilo?"
„Ano, slibujeme," vyhrkli oba.
„Dobrá tedy, můžete jet taky."
Na to seskočili z koně a div že Willow neporazili, jak se k ní tiskli se slovy díků.
„Megan, dojdi prosím za Moly, ať nachystá ještě trochu zásob na cestu a vy dva si doběhněte pro deky, noci jsou ještě chladné, nechci abyste nastydli."
Zatím co byla Megan v kuchyni a kluci balili deky, došla Willow k Malcolmovi.
„Dejte mi na ně pozor a kdybyste tam našli Angusovo tělo, přivezte ho domů, nechci aby..." víc už říct nedokázala, protože jí přemohl pláč.
Willow, podepřená Megan, pak spolu s ostatními sledovala, jak ta nesourodá čtyřka vyráží z hradu a pak ještě rychle spěchala na hradby, aby je mohla sledovat dál, dokud se jí neztratili z dohledu. Potom se vrátila zpátky a pomáhala v kuchyni, aby přišla na jiné myšlenky, což se jí vůbec nedařilo.
-------------------------------------------------------
Camron s Alexem byli stateční a Malcolm s Jamesem museli přiznat, že při cestování nijak nezdržovali, na nic si nestěžovali a poslouchali na slovo. Během cesty, kdy se blížili víc k Avalonhamu, se dozvídali více informací o proběhlé bitvě. Teď už věděli, že jak bitva začala, tak rychle skončila a že se král dal, s těmi co přežili na ústup. Jako nejpravděpodobnější místo úkrytu byl králův hrad. Jediná otázka, na kterou odpověď neznali byla ta nejdůležitější. Přežil Angus? Po rychlém rozhodnutí, že se podívají na bitevní pole, než se vydají zpět, dosáhli po pár hodinách svého cíle. Čím blíž byli k bitevnímu poli, tím víc sílil smrad z rozkládajících se těl.
Zastavili na kopci, kde ještě stál králův stan. Cáry látky vlály ve větru na pár rozviklaných kůlech, vnitřek byl vypleněn.
Smrad byl nesnesitelný a mísil se se spáleným dřevem a masem, které k jejich nosům vál vítr. Na bitevním poli hořely dvě hromady, podle všech indícií to byla navršená těla padlých vojáků.
Malcolm sledoval oba chlapce. Snažili se chovat statečně, ale čistá hrůza, která je pohlcovala, se jim usídlila v očích. Poprvé od chvíle, kdy odjeli s Nerdgardova panství, zapochyboval Malcolm o tom, jestli to byl dobrý nápad, brát kluky s sebou. Alex se právě pozvracel.
„Tady, Alexi, vypláchni si pusu a napij se," podal mu James vak se zbytkem vína," pak ho podej bratrovi."
Malcolm z náhradní košile nařezal čtyři pruhy a každý lehce namočil vínem ze zásob. Všichni si látku uvázali přes nos a ústa, aby alespoň trochu ztlumili ten nepříjemný zápach.
„Vy dva zůstanete tady a pohlídáte koně. Mějte oči a uši nastražené, bůh ví, kdo se tady může potulovat. My se s Jamesem půjdeme podívat o kus dál, je vám všechno jasný?" zeptal se Malcolm.
Kluci přikývli.
Malcolm, stejně tak James jim předali otěže a vydali se na bitevní pole. Oba dobře věděli co mají hledat a oba doufali, že to nenajdou. Museli si dávat pozor kam šlapou, déšť už sice prolitou krev smyl, ale procházet se mezi mrtvolami nebylo zrovna bezpečné. Na zemi nebyla všechna těla, větší část už dohořívala na dvou doutnajících hromadách. Někdo už začal s úklidem, aby taky ne, v Avalonhamu se nejspíš nedala otevřít okna, vítr vál tím směrem a bral s sebou i veškerý smrad z těl.
Kluci je oba sledovali, jak se rozdělili a každý hledá na svém vytyčeném území. Oba postřehli, že se Malcolm sehnul, z té dálky nebylo vidět k čemu a že něco sebral ze země. Pak pokračoval v hledání, než se s Jamesem vrátil zpět.
„Malcolme, co jsi tam našel?" volal na něj Camron, když se vraceli.
Ten neodpovídal, z jeho podmračeného pohledu se nedalo nic vyčíst. Vzal z vaku zničenou košili a pokusil se vyčistit věc, kterou přinesl z bojiště.
„To je Angusův meč," vykřikl Alex a začal brečet.
„Je mrtev?" chtěl vědět Camron. I jemu už slzy smáčely tváře.
Malcolm se na ně podíval.
„To nevím, jeho tělo pod Havranem není," sám nevěděl, jestli Angus boj přežil.
„Havran je..." ptal se Alex mezi vzlyky.
„Ano, Havran padl, ale o Angusovi tady nejsou žádné známky, co se s ním stalo. Jen jeho meč a to zatím nic neznamená."
„Co když je někde na jedné z těch hromad?" ptal se Camron a ukazoval směrem k nim.
„To se těžko dozvíme, můžeme jen doufat, že budeme moudřejší po návštěvě královského hradu. Tady už nic nezjistíme, je nejvyšší čas odtud vypadnout," na to se všichni vyhoupli do sedel a mířili pryč.
-------------------------------------------------------
Willow byla nervózní a čím déle byli kluci pryč, tím víc si vyčítala, že je na cestu pustila. Snažila se dělat jako kdyby se nic z toho všeho nestalo a jakoby jen Angus odjel do vesnice a za chvíli se vrátí. Podařilo se jí přesvědčit samu sebe, že je její milovaný stále na živu a dokud tomu bude věřit, bude schopna dál fungovat. Vracela se zrovna od otce Columa, když stráž dala vědět, že se Malcolm vrací. Vyběhla na hradby a sledovala, jak se čtyři jezdci na koních blíží. Pocítila ohromnou úlevu, vraceli se jen čtyři. Seběhla na nádvoří, aby je mohla přivítat.
Radost z jejich návratu však vystřídal strach a smutek. Stačilo se jen podívat do jejich tváří a bylo jí jasné, že zprávy, které přináší, nejsou dobré. Že má pravdu jí ujistil fakt, že jen co oba kluci sesedli, rozeběhli se k ní, objali ji a brečeli. Chvíli s nimi mlčky setrvala v objetí, potřebovala najít sílu, aby mohla jít dovnitř a vyslechnout všechno, i kdyby to byly zprávy nejhorší.
„Pojďte dovnitř, Moly vám přinese něco k jídlu, vypadáte unaveně a hladově, chlapci moji," pohladila oba po vlasech, z jejího hlasu byl cítit strach,"to platí i pro vás Malcolme a Jamesi," dodala.
V sále se všichni posadili ke stolu, Megan jim nalila právě svařené, sladké a kořeněné víno.
„Jídlo přinesou za chvíli."
Kluci se mlčky dívali do svých pohárů, ostatní se napili. Willow se třásly ruce, nechala je tedy pevně sevřené okolo svého poháru a podívala se na Malcolma.
„Co jste zjistili?" zeptala se tiše.
Malcolm si odkašlal.
„Faktem je, že bitva se odehrála rychle a mnoho vojáků padlo na obou stranách," Malcolm se díval Willow do očí a i když měl nutkání sklopit zrak, protože nepřinášel zprávy, které by jeho paní chtěla slyšet, vydržel.
„A dál?"
„Král Loch měl nakonec převahu, proto náš král zavelel k ústupu a podle svědků, které jsme potkali, se tak i stalo. Dalším faktem je stržený most, který dal našim aspoň malý náskok..."
„Kam ustupovali?" přerušila ho Willow.
„Stáhli se do králova hradu. Počet zbytku vojáků odhadovali lidi na necelých padesát jezdců na koních. Dosáhli svého cíle a udělali nezbytná opatření. Král Loch se dostal k hradu o den později a od té doby hrad obléhají. Vyplenili a vypálili královské město, nejspíš chtěli králi ukázat svojí převahu nebo si mysleli, že se král vzdá. Ten s tím však počítal a kdo mohl utekl, někteří našli útočiště na hradě. Ztráty na životech tak nebyly velké," Malcolm se napil vína.
„Jak tohle víš?"
„Byli jsme dost blízko, abychom se přesvědčili a v jedné krčmě po cestě bylo dost lidí, kteří nám vše za pár drobných mincí ochotně povyprávěli."
Willow byla bledá, Malcolm se pořád nedostal k tomu, co chtěla vědět nejvíc.
„Co Angus, víš něco o něm? Je na živu?" odpovědi se však bála.
Vykřikla, když před ní na stůl položil James Angusův meč.
„Lady Willow, není vůbec jisté, že je mrtev," dodal Malcolm.
„Svůj meč měl vždycky u sebe, nenechal by ho jen tak..."
„To ano, ale jeho tělo jsme nenašli, jen..." Malcolm se zarazil.
„Jen co? Řekni mi všechno, nic mi nezatajuj, prosím tě o to. Já to zvládnu, ať je to cokoli," pobídla ho Willow k dalšímu vyprávění.
„Jen koně. Havran je mrtev, poznal jsem ho, o kus dál ležel Angusův meč. Nemusí to ale nic znamenat, měl ještě jeden meč, mohl dál v boji používat ten, bylo nebezpečné ve válečné vřavě hledat meč mezi mrtvými těly, to Angus věděl. Pravdou je, že na pláni dohořívaly dvě hromady a nemůžu s jistotou tvrdit, že..." Malcolm se odmlčel, nechtěl zvětšovat bolest, která zasáhla jeho paní.
„Myslíš, že by mohla být nějaká jiskřička naděje, že je naživu? Že je na hradě s králem?" zašeptala Willow svoji otázku.
„Ano. Dokud se nepřesvědčíme, že na hradě není, naděje stále existuje. Otázkou však zůstává, jak se do hradu dostat. Obléhat hrad může král Loch klidně i několik měsíců, myslím, že jeho taktikou není hrad dobít, ale vyhladovět."
Všichni se zadívali na Malcolma.
„Je to jen můj názor, třeba se mýlím, ale sám utrpěl dost ztrát, nemůže si dovolit další. Být v jeho kůži, strategicky rozmístím oddíly vojáků na místa, která by mohla být problémová a pak bych čekal. Jednou jim zásoby dojít musí. A podle toho, co jsem z dálky viděl, to tak Loch udělal."
„Na hrad vede tajná chodba, můžou jim tak dodávat jídlo a nastane z toho patová situace," dodal James.
„No a v tom je ten háček, s Lochem šel do bitvy i králův bratr, který a je jedno jestli zemřel nebo ne, určitě o tajné chodbě Lochovi řekl. Pak už stačí jen hlídat její konec a nikoho nepustit tam ani ven."
„Tak může král zaútočit tajnou chodbou na Lochovi vojáky a vysvobodit se tak..." přidal se do rozhovoru Camron.
Malcolm se usmál jeho důvtipu.
„Myslím, že se o to pokusili, ale neměli šanci. Proto se pak stáhli zpátky do hradu a chodbu jakýmkoli způsobem zatarasili, aby je nikdo nemohl překvapit. Teď jen čekají prakticky na zázrak a je jen otázkou času, kdy dojdou zásoby a král se bude muset vzdát," vyvrátil Malcolm Camronův nápad.
„Takže jsou v pasti," vzdychla Willow.
„Musí být přece nějaké řešení!" zvolal Alex a vstal tak prudce, až převrátil židli,"nechci, aby tam Angus umřel hlady!" dál na nic nečekal a utíkal s pláčem do svého pokoje.
„Půjdu za ním," nabídl se Camron.
„Půjdu s tebou," přidala se Willow,"děkuju Malcolme i tobě Jamesi, najezte se a odpočiňte si, pak musíme vymyslet co dál."
Willow odešla s Camronem za Alexem, James si vzal svoji porci jídla s pohárem vína s sebou ven, Malcolm a Megan osaměli.
„Jsem ráda, že ses mi vrátil v pořádku," řekla Megan, když nandavala Malcolmovi jídlo na talíř.
Malcolm se usmál a přitáhl si ji do náruče.
„Taky jsi mi chyběla, v noci jsem se neměl ke komu přitulit," a aby dokázal svá slova, pevně jednou rukou přitiskl Megan a druhou pohladil každou oblinu jejího těla. Vysloužil si za to vášnivý polibek.
„Na mámu to asi přišlo!" vyrušil je Alex, který právě seběhl schody a vpadl do sálu.
Megan odskočila od Malcolma a chvíli jí trvalo, než jí došla Alexova slova.