37

2K 122 7
                                    

Willow počítala dny, kdy zůstala sama a modlila se, aby se jí manžel brzy vrátil. Bylo to jen pár dnů a jí to už připadalo jako věčnost. Byla smutná a sklíčená vývojem událostí. Vstávala unavenější, než chodila spát, protože celé noci buď probrečela nebo ji děsily ošklivé sny. Nyní seděla u snídaně a kaše, kterou měla před sebou, byla dávno studená.

„Takhle už to dál nejde, Willow, mysli na dítě, které nosíš pod srdcem," okřikla jí Megan a aby dodala svým slovům váhu, bouchla pěstí do stolu.

Willow se na ni podívala.

„Takhle onemocníš nejen ty, ale i to maličké. Myslíš že nevím, že v noci skoro nespíš? Že nevidím jak málo jíš? Vidět to tak Angus, co myslíš že by udělal?" ptala se dál Megan.

Willow jen pokrčila rameny.

„Myslím, že by tě přehnul přes koleno a dal ti na zadek. Takhle si zahrávat s dvěma životy. Styď se, já myslela, že jsi silná, vždycky jsi bývala, tak co se to s tebou děje?"

Teď už Megan stála před Wilow s rukama v bok, ta však jen znova pokrčila rameny.

„Já tě nepoznávám, kde je ta žena, která statečně bojovala se svým osudem, která šla životem s hlavou neskloněnou i když jí ukazoval jen krutou a bolestivou tvář?" Megan vzdychla.

Do sálu vběhl Camron s Alexem, Megan jim rukou naznačila, aby odešli. I když byli oba zvědaví, co se děje, otočili se a šli ven.

Megan si sedla vedle Willow, jednou rukou jí objala, druhou položila na její ruce, které měla složené v klíně.

„Co je to s tebou, nedokážu ti pomoct, dokud mi to neřekneš," zeptala se klidným, tichým hlasem.

„Mám strach, Megan. Tak moc se bojím, že se Angus nevrátí, až tomu začínám věřit. Já to bez něj nezvládnu, jestli umře..." Willow začala brečet.

Megan jí držela v náručí a sama si musela utřídit myšlenky, než něco odpoví.

„Ach, Willow, moc ráda bych tě ujistila, že bude všechno v pořádku, ale nevím jak, nerada bych ti dávala plané naděje. Angus je žoldák a voják, proto si ho král zavolal o pomoc a obě víme, že se vrátil z mnoha bitev a tahle nebude výjimkou," Megan si povzdechla a pak pokračovala,"kdyby se však, nedej bože nevrátil, určitě by nechtěl, abys byla tak smutná, že bys zemřela steskem. Na druhou stranu nosíš jeho dítě a už proto by ses měla sebrat a začít se o sebe starat, nechceš přece, aby to maličké ztratilo i matku nebo snad ano? Kdo mu pak bude vyprávět jaký jeho otec byl?"

Megan čekala na odpověď.

Willow věděla, že má Megan pravdu, musela být silná nejen kvůli dítěti, ale i kvůli Camronovi s Alexem a všem ostatním, za které když tady teď nebyl Angus, nesla odpovědnost. Měla na starost dvě panství, která jí teď potřebovala víc než kdy jindy.

„Máš pravdu, Megan, musím být silná," nic jiného už neřekla a pustila se do studené kaše.

------------------------------------------------------

Od Angusova odjezdu uplynuly už dva týdny a zatím na panství nedorazila žádná zpráva.

„Malcolme, jak dlouho může trvat taková bitva?" zeptala se Willow, když na něj narazila při ranní obchůzce hradu.

„To je různé, má paní," odpověděl Malcolm neurčitě a drbal se ve vousech.

„Dobře, zeptám se tě jinak. Chci vědět, co si o tom myslíš ty a ráda bych znala pravdu, ne nějaké báchorky, abys mě uklidnil. Rozumíš mi?"

Díky královu rozkazu...Kde žijí příběhy. Začni objevovat