Díky královu rozkazu...

46

---------------------------------------------------------------

„Má paní, už je čas," budil Malcolm, lady Willow.

Ta se protáhla a vyskočila na nohy. Nervozita jí svírala žaludek. Upravila si kalhoty, kabátec i vestu z kůže. Pohladila kovové plíšky a navrch si zapnula pás s mečem. Plášť, i když jí bylo chladno, si nevzala. Měla strach, že by jí v boji překážel. Nakonec si rozpustila vlasy, které už dávno nedržely tvar. Spousty pramínků během noci opustilo cop a nyní trčely do všech stran. Naučeně je svými prsty pročesala a pak zapletla zpět do pevného copu. Byla připravena.

„Tak mi budeme vzadu a to si piš, že přes nás neproklouzne ani myš," hlásili chlapci.

Willow se na ně podívala.

„Věřím vám, moji udatní, stateční bojovníci," pak každého políbila na čelo a objala," hlavně na sebe dávejte pozor."

„My to zvládneme, mami."

Na to nasedli na koně a čekali, až se všichni dají do pohybu vpřed, aby mohli zůstat za těmi úplně posledními.

Cormag přehlédl situaci za svými zády a jeho pohled spočinul na Willow. Seděla zpříma na své kobylce, ve tváři odhodlaný výraz. Usmál se. Nedokázal pochopit, čím si ho ta drobná lady získala. Tolik pozornosti ještě žádné jiné ženě nevěnoval, nejspíš ani sestře ne. Rozhodl se, že nepojede v první řadě. Chtěl mít lady na dohled a dát na ni pozor.

Rhona zavelela a všichni se dali do pohybu. Smrt, smrt, smrt, ozývalo se jedním hlasem. Willow se zachvěla. Síla, kterou v sobě mělo tohle slovo, pronesené tolika bojovníky, byla veliká. Willow si byla jistá, že být mezi vojáky krále Locha, už by brala nohy na ramena.

Zastavili se tak sto metrů od Lochova ležení. Bylo vidět, že v táboře vládne zmatek. Vojáci se za běhu oblékali a řadili se do bojového postavení, podle rozkazů svého krále.

Malcolm mával zástavou, kterou měl připevněnou na větvi ze stromu a usmíval se u toho. Doufal, že to Angus uvidí.

Rhona mávla rukou a všichni ztichli. Ticho, které nastalo, bylo zlověstné a Lochovi vojáci museli vědět, že šanci na vítězství nemají žádnou. Nejvyšší vytáhla meč a její slova:" Na ně!" ukončila klid. Hned na to pobídla koně a hnala se vpřed. Ostatní ji následovali.

Všimli si, že jde  padací most dolů. Z hradu vyběhlo několik vojáků, v čele s vysokým urostlým chlapem, který lehce napadal na levou nohu a dával rozkazy ostatním. Okamžitě se přidali do boje a vpadli Lochově armádě do zad. Bylo vidět, že jejich velící svoji zbraň dokonale ovládá, stejně jako umění boje. V jednu chvíli křičel pozor na vojáka, který bojoval po jeho boku, ale nyní stál zkoprnělý na místě a díval se směrem na bojující Rhonu. Ta si toho všimla, otočila koně a během chvíle se Lochův žoldák kácel mrtev k zemi. Rhona se pak ještě jednou za právě zachráněným vojákem otočila, než se zapojila zpět do bitvy.

Willow se dostala do ohniska boje, kde seskočila z kobylky a poplácáním po zadku ji odehnala pryč. Cormag měl práci se dvěma vojáky a když se ohlédl, akorát ji viděl seskakovat na zem. Co to dělá, ženská jedna bláznivá? Blesklo mu hlavou a snažil se prodrat mezi svými spolubojovníky, blíž k ní. Willow však moc dobře věděla co dělá. Nikdy netrénovala boj s mečem z koňského hřbetu, proto sesedla a zaujala bojovou pozici. Proti ní se řítil jeden z Lochových vojáků. První obranný výpad a ozvalo se zařinčení mečů. Voják zjistil, že to s ní nebude mít tak jednoduché jak předpokládal. Pokusil se Willow překvapit, ta se však sehnula a on švihl mečem do prázdna. Odměnou za to mu bylo kopnutí do žaludku a ztráta rovnováhy. Když se dostal zpět na nohy, musel se bránit několika výpadům. Začal zuřit, což byla jeho chyba, protože ztratil koncentraci. Vztekle po Willow sekal mečem, ta se hbitě vyhýbala. Posledním seknutím se mu však podařilo Willow dostat na záda, protože se pod sílou úderu neudržela na nohách. Voják se zašklebil, vycítil svoji šanci. Rozkročil se, oběma rukama sevřel jílec meče, napřáhl se a chtěl bodnout. V tom ucítil ostrou bolest ve slabinách, jak ho Willow vší silou nakopla. Instinktivně dal kolena k sobě, která se mu bolestí podlomila a on padal na zem. Ještě než se koleny dotkl země, ucítil druhou ostrou bolest, která mu projela břichem. Meč mu vypadl z rukou a poslední, co v životě uviděl, byl úsměv protivníka. Willow vytáhla meč z jeho útrob a on se s žuchnutím svalil na zem. Cormag běžel, aby jí pomohl. Srdce se mu div nezastavilo, když uviděl, jak se nad ní voják rozmachuje k poslednímu úderu. Nestačil se divit, jak se rychle karty obrátily a Willow měla navrch. Zůstal stát a s úsměvem sledoval, jak si Willow otírá meč od krve a vyhlíží někoho dalšího na měření sil. Najednou se otočila jeho směrem, usmál se na ni. Ona však vytřeštila oči a zakřičela:" Pozor!" Na to se rozeběhla za ním. Cormag se už nestihl otočit, jen stihl uskočit stranou, přesto to bylo málo. Bokem mu projela bolest, nestačil vykrýt další výpad a nebýt Willow, bůh ví, která část jeho těla by to odnesla. Willow však vykryla výpad za něho a zaútočila. K jejímu štěstí před jejími výpady voják couval, dokud nezakopl o mrtvolu a nepadl dozadu na záda. Jejich boj ukončil jeden z horalů, pomocí obousečné sekery. Usmál se na Willow a šel dál. Z pohledu na tělo s useknutou hlavou, se Willow zvedl žaludek. Rychle se otočila a šla zpět ke Cormagovi.