Díky královu rozkazu...

52

Camron s Alexem odpadli kolem půlnoci, kdy je Megan doprovázela do hradu. Všiml jsem si, že chvíli po té, se zdejchnul i Malcolm. Rozesmátý jsem tenhle můj poznatek zčerstva pošeptal Willow.

„Půjdeme je najít," chichotala se má žena a tak jsme šli.

Za lehkého pošťuchování, mazlení a výbuchů smíchu, jsme došli do hlavní síně. Překročili jsme pár spících, alkoholem zmožených vojáků a děveček, a opatrně našlapujíc jsme hledali Malcolma s Megan.

„Asi budou u Megan v pokoji," napadlo mě to, co už Willow věděla dávno.

„Pšt," okřikla mě Willow, asi jsem své myšlenky řekl moc nahlas.

Pokýval jsem hlavou a přitáhl si ji do náruče. Pomalu jsem se sehnul a jemně Willow políbil. Zareagovala okamžitě. Vytáhla se na špičky, objala mě kolem krku a polibek opětovala. Cítil jsem, jak mě začíná ovládat touha, na tuhle chvíli jsem čekal tak dlouho. Bylo mi však jasné, že musím ještě počkat. Čistá postel je lepší, než studená hradební zeď. Ukončil jsem, i přes jemné protesty, kterými bylo zamručení a zatahání za mé vlasy od Willow, naše líbání a vzal jsem ji za ruku.

„Pojď, máme jiný úkol. Musím ukojit svoji zvědavost, jestli je to tak jak myslíme," pošeptal jsem a táhl svojí ženu za sebou po schodech nahoru, směrem k Meganině pokoji.

Zastavili jsme až přede dveřmi. I přes veselý zpěv, který k nám z venku doléhal, jsme zřetelně slyšeli zvuky vášně, která se odehrávala u Megan.

„No tedy, naše odhady byly správné," pošeptal jsem Willow.

Ta jen s úsměvem přikyvovala. Ve chvíli, kdy jsem chtěl zabušit na dveře, abych dal Malcolmovi najevo, že přede mnou nic neutajil, mě má žena zarazila.

„Neruš je, Angusi. Megan se mi přiznala, že byla polomrtvá strachy, jestli se jí Malcolm vrátí. Necháme je, ať si shledání užijí."

„Podle toho, co slyším, si shledání užívají opravdu vášnivě. Doufám, že se ten pacholek brzy vyjádří a svatba na sebe nenechá dlouho čekat," mrkl jsem na Willow.

Chvíli jsme se na sebe dívali a pak oba vybuchli smíchy. Tak tohle museli uvnitř slyšet, došlo nám. Willow se vzpamatovala dřív, chytla mě za ruku a za neustávajícího smíchu jsme se dali na útěk. Zastavili jsme až u dveří do pokoje naší dcery. Potichu jsme vešli. Cora, která malou hlídala vyskočila na nohy.

„Děje se něco?" ptala se rozespale.

„Nic, Coro. Jdeme se jen podívat na malou, než půjdeme spát."

„Dobře, lady," Cora odešla.

Stáli jsme u postýlky, ve které malá klidně spala, s úsměvem na rtech. Má žena stála přede mnou, zády se o mě opírala a já měl ruce omotané kolem ní, prsty propletené s těmi jejími.

„Miluji tě, má lásko. Do smrti ti budu vděčný za to, jak jsi změnila můj život a za dceru jakou jsi mi dala," pověděl jsem Willow a políbil jí do vlasů.

Willow se otočila a dívala se mi do očí.

„Taky tě miluji, Angusi. I ty jsi mi změnil život. Ukázal jsi mi, co je to láska a zahrnul jsi mě jí. Děkuji králi, že mi poslal tebe. Denně se modlím za náš dlouhý život," pevně mě objala.

Chvíli jsme pak setrvali v objetí, nebylo nutné nic říkat, vše bylo již řečeno.

---------------------------------------------------------------