Díky královu rozkazu...

44

Willow údivem vytřeštila oči. Rhona, Artair i Cormag se museli jejímu udivenému výrazu smát.

„Nejvyšším je vaše sestra?" nemohla tomu stále uvěřit.

Willow čekala, že jejich nejvyšším bude chlap jako hora, který bude na dálku budit hrůzu, zabíjet pohledem a omračovat hlasem. Ani ve snu by ji nenapadlo, že nejvyšším bude žena.

„Vidím, že vás to poněkud překvapilo, lady Willow," oslovila ji měkkým hlasem Rhona.

„Musím přiznat, že ano. To jsem opravdu nečekala," zakroutila Willow hlavou.

„Máte, Rhono, můj velký obdiv, že se vám daří držet na uzdě tolik bojovníků," mávla rukou směrem ven za palisády.

„To není nic těžkého, bojovali by a umírali, za svého nejvyššího. Ať by jím byl kdokoli, už od dávných věků. Se ctí, loajalitou a oddaností, se každý tady v horách už rodí. Vše je pak jen pilováno výchovou a učením boje. Jak vidíte, neděláme rozdíly mezi mužem a ženou. I žena se může stát bojovníkem."

Angus taky bojuje se ctí, loajalitou a oddaností za svého krále, kterému přísahal věrnost a kam ho to dostalo. Pomyslela si Willow a oči jí zvlhly. I když to na sobě nedala znát, Rhona si toho všimla.

„Lady Willow, pojďte dovnitř, samozřejmě i se svým doprovodem. Andret se o vás postará. Jistě se budete chtít upravit, najíst a trochu si odpočinout. Já si musím promluvit se svými bratry. Pak se sejdeme a vy mi povíte, proč jste mě hledala."

„Ano, povím. A děkujeme za vaši pohostinnost," Willow se lehce uklonila.

Hned na to se jich ujal Andret a doprovodil je do domu. Nejdřív ale museli přede dveřmi složit zbraně, což se hlavně Malcolmovi s Jamesem moc nelíbilo. Malý problém nastal, když musel Alex odložit i dýku od Anguse. Nechal se přemluvit až po té, co mu Cormag, který to se smíchem pozoroval, slíbil, že na ni dá sám osobně pozor.

Chlapci s vojáky byli posazeni ke stolu a chvíli čekali, než jim přinesou jídlo a pití. Willow odvedla jedna z děveček do pokoje, kde jí připravila teplou vodu, aby se mohla umýt, kdyby chtěla. Pak s sebou Caja odnesla zablácené oblečení, které si Willow svlékla, že jí ho vyčistí a pak donese zpět. Když pak Willow osaměla, moc ráda využila džberu s teplou vodou a opláchla si obličej a ruce. Ze sedlového vaku vyndala čisté šaty, do kterých se oblékla a pokusila se o rozčesání zacuchaných vlasů. Nakonec se jí to, za občasného zaklení, podařilo. Vlasy si spletla v cop, který nechala volně viset přes pravé rameno. Pomodlila se, aby jejich cesta neskončila nezdarem a vydala se za svým doprovodem.

Všichni už se cpali jídlem. Posadila se k nim ke stolu a okamžitě byla obsloužena. Maso, zelenina i chleba, to vše bylo výborné, přesto jídlu moc nedala. Nešlo to. Nervozitou měla stažený žaludek. Soustředěně si v hlavě opakovala řeč, aby zněla co nejlépe. Ve chvíli, kdy vešla Rhona s bratry a ještě asi deseti dalšími muži, vše zapomněla. Všichni se posadili ke svým hostům. Rhona nezamířila do čela, ale posadila se naproti Willow, s bratry vedle sebe. Willow se narovnala v zádech. I přesto, že nervozitou sotva dýchala, vypadala odhodlaně a klidně. Cormag se na ní usmíval. Willow mu úsměv zlehka opětovala.

„Tak, lady, máte možnost nám prozradit, proč jste se vydala do hor," vybídla ji Rhona.

Willow se zhluboka nadechla a na chvilku zavřela oči. Když je pak otevřela, viděla, že se na ni všichni dívají.

„Přijela jsem vás požádat o pomoc."

Rhona nadzvedla levé obočí:"Jakou pomoc máte na mysli?" zeptala se.