Díky královu rozkazu...

38

„Ještě je brzy," bylo první, co Megan uslyšela od Willow, sotva vešla do dveří, "Angus tady ještě není."

„K tomu ho nepotřebuješ."

„Ale já..."

„Děti se rodí, když je jejich čas, ne kdy chce matka. Camrone,"otočila se na chlapce,"doběhni do kuchyně, ať za námi k Willow do ložnice, přijde Cora."

Camron vyběhl z pokoje.

„Co mám dělat já?" ptal se Alex.

„Pomůžeš Willow do její ložnice, já přijdu hned za vámi."

Alex se pak snažil Willow podpírat, jakmile vyšli z pokoje, i když byl o dobrou polovinu menší. Willow se v ložnici zachytila pelesti u postele, protože na ní přišla bolestivá kontrakce.

„Jak ti můžu ještě pomoct?" ptal se s vykulenýma očima.

„To už budu muset zvládnout sama, jděte si s Camronem odpočinout, jistě jste po cestě unavení."

„Já zůstanu s tebou."

„Tak to ani náhodou, Alexi," přerušila ho Megan, která právě vešla.

„Udělej co ti matka řekla," pobídla ho.

I když se to Alexovi nelíbilo, poslechl.

Do ložnice vešla Cora.

„Coro, dejte hřát vodu a ať Moly uvaří silný slepičí vývar, Willow ho bude potřebovat, aby nabrala sílu, až bude po všem."

„Ano a chcete pak pomoct tady?" zeptala se Cora ještě ve dveřích.

„To nebude potřeba, zvládneme to sami," pak se zamyslela,"ať hlídá někdo za dveřmi, kdybychom, nedej bože, něco nepotřebovaly. To je vše."

Cora potřásla hlavou a odešla.

Megan zatopila v krbu a pak si pořádně umyla ruce. Willow rozdýchávala další bolest.

„Pomohu ti se převléct, nebudeš přece rodit v šatech."

„Tohle není první porod u kterého jsem, Megan."

„To fakt ne," smála se Megan," a že jsme jich spolu přivedli na svět hodně co?"

„To ano."

Megan pak pomohla Willow se vysvléct ze šatů a ta si na sobe oblékla noční košili.

„Máme všechno co bude potřeba?" chtěla vědět Willow.

„Neboj se."

Willow byla nervózní, rodila prakticky sice už podruhé, ale poprvé se tomu porod říkat nedalo. Vzpomínky na osudnou noc na ní zaútočily, byly jako živé. Jakoby cítila tu bolest, když jí ten tyran mlátil a ona se pokoušela chránit si břicho. Nevěděla tenkrát, co způsobilo jeho agresi proti ní, snad jako obvykle vypitý alkohol, mohlo to být cokoli. Rány přicházely jedna za druhou, síla ji opouštěla. Kdyby tenkrát do pokoje nevtrhla Megan, byla by nejspíš mrtvá. Začala krvácet a ani si nepamatovala, jak porodila mrtvého chlapečka. Probudila se až druhý den, sáhla si na břicho, doufala, že byl krutosti svého otce ušetřen, ale břicho bylo ploché. Pláč se po chvíli změnil ve vztek. Tenkrát ji nikdo v posteli neudržel, byla rozhodnutá, že ho zabije. Oko za oko, zub za zub. Došla do pokoje kde seděl za stolem, překvapila ho. Nevěděla, kde se v ní vzala taková síla, ale za košili ho vytáhla ze sedu a hodila na stůl. Nohama stál na zemi, zády ležel na stole a v očích měl strach, to u něj viděla poprvé. Kendrik Abott se bál. Ledovým hlasem mu řekla spoustu věcí, tou poslední bylo to, že zabil svého syna a za to zaplatí. Vzala dýku z jeho opasku a napřáhla se. Škemral o pomoc, prosil, sliboval... Už ho chtěla probodnout, ale v poslední chvíli si uvědomila, že by byla jako on. Zabodla tedy dýku těsně vedle jeho hlavy, dýka projela jeho uchem než skončila ve stole. Ještě jednou na mě sáhneš nebo se jen špatně podíváš a já tě doopravdy zabiju. Pak ho pustila a nechala ho tam. To bylo to poslední co si pamatovala, protože pak hned za dveřmi omdlela. Probrala se po týdnu, Megan ji doslova vytrhla smrti z náruče. Dozvěděla se, že začala znova krvácet a Megan stálo hodně úsilí, aby krvácení zastavila. Taky se dozvěděla, že si Abott tři dny po její výhrůžce sbalil pár věcí a vojáky, se kterými odjel do války.