Až do večera jsem byla v kanceláři a snažila se na vše zapomenout.
„Amy!" Zavolala jsem ji.
„Ano?" Zeptal se.
„Připrav mi prosím tu tašku." Ona kývla a odšla. Nemělo cenu říkat více, protože ví co se chystám udělat.
Přišla do kanceláře a položila tašku na zem.
„Děkuji. Už můžeš jít." Kývla hlavou a odešla.
Ještě několik málo minut jsem se dívala, než město pohltila tma. Odešla jsem ke svému šatníku a převlékla se do oblečení na ven. Takže černé legíny, dlouhé černé tričko a černou mikinu s kapucí.
Vzala jsem si tašku a odešla z kanceláře.
Vyběhla jsem z firmy jako namydlený blesk. Utíkala jsem tak rychle, až jsem sama sebe překvapovala.
Doběhla jsem do chudé čtvrti New Yorku a našla si to správné místo.
Z tašky jsem vytáhla černý sprej a začala malovat, co srdce malovat chtělo.
Nakonec jsem namalovala dívenku, která pustila srdcový balónek. Z mého pohledu to má jiný význam. Dívenka, která ztratila lásku. Upřímně se mi to líbí.
Vyfotila jsem si to a začala uklízet.
„Copak tohle se dělá?" Řekl mužský hlas. Do obličeje mu vidět nebylo. Měl taky kapuci a byl ve stínu.
„Kdo jsi?" Zeptala jsem se. Bytost vyšla pod lampu a sundala kapuci...Jess?...To snad není možný.
„To mě jako sleduješ?" Zeptala jsem se naštvaně.
„Nechtěl jsem aby se ti něco stalo, tak jsem tě raději nechal sledovat a mí muži mi řekli že jsi opustila kancelář. Sledovali tě a já raději přijel, nechtěl jsem být v nejistotě, jestli ti opět něco nehrozí." Řekl a přiblížil se ke mně.
„Nepřibližuj se ke mně!" Vykřikla jsem a poprvé zaslechla jak se k nám nesou těžké kroky...bodyguardi...Jess na mě překvapivě koukal.
„Ale Eileen. Předci nechceš aby ti mí přátelé ublížili." Řekl výhružným hlasem. Poprvé jsem se ho začala bát a obávám se že to bylo vidět, ale asi to bylo dobře, protože si Jess uvědomil co právě udělal a podíval se na mě omluvným pohledem.
Podívala jsem se kolem sebe. Věci jsem měla sbalené, stačilo pouze utéct.
Neváhala jsem, popadla jsem tašku a rozeběhla jsem se temnou uličkou. Zaslechla jsem jak jim Jess něco řekl, ale nerozuměla jsem mu. Ohlédla jsem se. Za mnou běžela mužská postava. Otočila jsem se...ale né...zakopla jsem. Koleno a dlaň to schytaly nejvíc. Snažila jsem se co nejrychleji vstát a běžet, ale Jess byl rychlejší a byl skoro u mě.
Nevzdala jsem se. Rychle jsem vstala a rozeběhla se, ale při prvním kroku jsem zavrávorala, kvůli momentálně rozbitému kolenu. Naštěstí jsem to ustála a pokračovala v běhu. Při každém pohybu v koleni jsem málem spadla, ale snažila jsem se na bolest zapomenout a pokračovat.
Byla jsem skoro na konci uličky, když v tom jsem se znovu otočila, dostala jsem křeč do kolene a znova upadla. Ke koleni a pravé dlani se přidala i levá dlaň. Tentokrát jsem se už vzdala a nevstávala.
„Sakra." Utrousil Jess, když viděl jak mi teče krev. Klekl si ke mě a počkal než mu dám souhlas se mě dotknout. Podívala jsem se na něj a najednou se ocitla v jeho náručí.
Zase jsem cítila jeho vůni. Tu vůni z které jsem byla naprosto mimo. Za celý den jsem byla natolik unavená, až jsem z toho usla.