Na nádvoří na nás čekala netrpělivá Megan.
„Tak co, našli jste je? A proč oba vypadáte, s prominutím, jak čuňata?"
Podívali jsme se na sebe s Willow a oba se začali smát. Megan měla pravdu. Willow se snažila umýt ještě v chalupě u Bartonových, když ošetřovala Lilian zlomenou nohu a nějaké ty odřeniny, ale na mně nebylo jediné místo čisté.
„Hlavně, že se dobře bavíte, ale jestli jsou děti v pořádku, to se od vás nedozvím."
„Jsou, Megan," ujistila jí Willow a pak šly spolu do hradu. Po cestě jí bude nejspíš vše vyprávět.
Já jsem odváděl naše koně do stáje. Camron šel vedle mě se svěšenou hlavou.
„Ty nemáš radost, že jsou v pořádku?" zeptal jsem se ho.
„Mám, ale kdybych tenkrát ten vchod do jeskyně nenašel, tak tam teď nešli."
„Neobviňuj se, Came, za to ty nemůžeš, to bylo jejich rozhodnutí tam vejít, ne tvoje."
Položil jsem mu ruku na rameno: „Bez tebe bychom je nenašli. Máš na jejich záchraně velký podíl."
„Vážně?" podíval se na mě.
„Rozhodně, to mi věř."
Konečně se mi podařilo vyloudit na jeho tváři úsměv.
Po cestě ze stáje, jsem se stavil u studny, naplnil vědro vodou, svlékl si špinavý kabátec a pokusil se trochu si, byť ve studené vodě, smýt špínu z rukou a obličeje. Nakonec jsem si spláchl i hlavu. Nechtěl jsem, aby bahno a špína skončila ve vodě, do které jsem se chtěl naložit a věnovat svalům trochu relaxace. V sále jsem pak potkal Megan, která se na mě začala usmívat, jen co mě uviděla. Úsměv jsem opětoval, i když jsem netušil, čím jsem si ho zasloužil.
Elsie opět nezklamala. Vana byla plná horké vody a voněla po jehličí.
„Odnesu to špinavé prádlo a vedle na židli, máte čisté, pane," oznámila mi.
„Děkuji ti. Proč mám pocit, že se mnou bude ve vodě půlka lesa?"
Elsie se začala smát.
„To je odvar ze smrkového jehličí, který jsem přidala do vody, uvolní vám to svaly a bolavá záda."
„Tak to si nechám líbit."
Naložil jsem se do vody, opřel se, zavřel oči a oddával jsem se ničím nerušené relaxaci. No, zase tak nerušená nebyla, protože jen co jsem zavřel oči, objevila se mi před nimi Willow a já si vzpomněl, jak si ráno vyprosila polibek a jak mě sama od sebe políbila v jeskyni. Pak se mé myšlenky zatoulaly k včerejšímu večeru, kdy jsem ji přistihl, jak sleduje kuchařku s Haroldem a jak jsem ji po dlouhé době opět políbil. Někde vzadu v hlavě, se mi ozval instinkt, že někdo vešel, ale ignoroval jsem ho. Byl jsem omámen vzpomínkou na Willow, na její rty, na vášeň, která se v ní probouzela a naskočila mně husí kůže z toho, když jsem si vzpomněl, že jsem ji mohl ztratit, kdybych ji nestačil v jeskyni chytit. Otevřel jsem oči a zjistil jsem, že musím stále snít, protože Willow stála přede mnou u vany, jen v županu, který si teď rozepnula. Oblečená byla v dlouhé bílé noční košili. Vlasy měla na temeně stočené do drdolu, který držela ozdobná jehlice. Tu, teď Willow vytáhla a její vlasy se rozprostřely, v celé své kráse, na záda a ramena. Zavřel jsem oči, chtěl jsem si uchovat každý detail z tohoto výjevu. Mé tělo reagovalo na ten obraz přede mnou a já tak zjistil, že mě dokáže vzrušit jen pouhé pomyšlení na ni.
„Angusi, mám odejít? Chceš být sám?"
Tak počkat, tohle není sen, tohle je skutečné, ona sama přišla za mnou, jak jsem se na tuhle chvíli těšil. Otevřel jsem oči.
„Myslel jsem si, že sním," usmál jsem se, „zůstaň."
Na Willow bylo vidět, že je ráda, že může zůstat. Celá se rozzářila. Sundala si župan, rozepnula knoflíčky u košile a nechala ji sklouznout nejdřív z jednoho a pak z druhého ramene. Noční košile se pomalu sunula dolů a mně se naskytl pohled na její malá, ale pevná prsa, úzký pas, ploché bříško a trojúhelník chloupků v barvě jejích vlasů. Byla nádherná. Jednou rukou se chytla okraje vany, pro lepší stabilitu, předklonila se a pomohla si nohy vysvobodit z košile, kterou odhodila na stranu. Narovnala se. Vlasy, které jí při předklonu přepadly dopředu, zakrývaly můj výhled na její prsa, což jsem hodlal brzy napravit. Trochu jsem se posunul dopředu a podal jí ruku, abych jí pomohl překročit okraj vany. Posadila se naproti mně. Byla nervózní a možná se i bála toho, co přijde. Posunul jsem se ještě blíž k ní, až mezi námi moc místa nezbylo, usmál jsem se a pohladil ji. Zavřela oči a vychutnávala si ten pocit z obyčejného doteku.
„Jsi krásná, Willow a já jsem ten nejšťastnější chlap na světě, že tě mám."
Usmála se na mě, chytla mojí dlaň, která ji před tím hladila a vtiskla mi do ní polibek. Pak mě objala a přitiskla svojí tvář na mé rameno. Moje ruce skončily na jejích zádech, hladily je a dotek jejích prsou na mém hrudníku, mě neskutečně vzrušoval. Po chvíli se na mě podívala a její oči byly zalité slzami. V první chvíli jsem se vylekal.
„Proč pláčeš, Willow?" můj hlas zněl hluboce a chraplavě.
„Nevím, to ono samo. Jsem taky moc ráda, že tě mám, Angusi."
Na nic jsem nečekal a slíbal jsem slzy z jejích očí, tváří a mé rty se zastavily až na jejích ústech, se kterými mi vyšla vstříc. Hladově přijímala mé polibky a já chtěl její hlad po vášni, lásce a všem ostatním uspokojit. Teď už jsem byl rozhodnutý dotáhnout naši vášeň až do konce. Pořád jsem zaměstnával její rty a ani mé ruce nezahálely. Pomalu a jemně ji hladily po celém těle, kam jen dosáhly.
Odtrhl jsem své rty od jejích, oba jsme se snažili popadnout dech. Podíval jsem se na ní, byla tak krásná. Lehce pootevřela oči a usmála se na mě.
„Kdybych dělal něco, co by se ti nelíbilo, bylo ti nepříjemné nebo tě dokonce bolelo, řekni mi to, ano?" zašeptal jsem chraplavě.
Willow pokývala hlavou. Zatím jí Angusovi doteky byly příjemné, točila se jí hlava, v břiše ji šimralo a měla pocit, že se každou chvíli ve vodě rozpustí.
Dodala si odvahu a začala pomalými doteky poznávat mé tělo. Prsty, které měla ještě před chvílí zapletené do mých vlasů, teď hladila má ramena a paže. Pravou rukou se dotkla mé jizvy a zlehka po ní sjela až na konec k tříslu. Ucukla, když zjistila jak jsem vzrušený. Usmál jsem se na ní, abych jí dodal odvahu a přitáhl jsem si ji do náruče. Znovu jsme vyhledal její rty a políbil ji. Mé ruce opět hladily každý kousek jejího těla, až skončily na jejím zadečku. Lehce jsem jí nadzdvihl a pomalu jsem si ji posadil do klína. Chvíli jsem počkal, aby si na mě zvykla a začal jsem se v ní pomalu pohybovat. Netrvalo dlouho, tempo převzala Willow a dovedla nás, až na společný vrchol. Pak se mi zhroutila do náruče a já ji zasypal polibky.
„Miluji tě, Willow, miluji tě už od té chvíle, co jsem se ti poprvé podíval do očí. Jediným pohledem jsi si získala mé srdce."
Zvedla hlavu a podívala se na mě: „Já..."
„Nemusíš nic říkat, lásko moje, jen já už to před tebou nechtěl dál skrývat."
Usmála se, pohladila mě po tváři, políbila a uvelebila se zpátky v mé náruči. Byl jsem neskonale šťastný.
Voda začala pomalu chladnout.
„Willow, vůbec se mi nechce, ale měli bychom vylézt z vody, než se nastydneme."
„Asi ano," odpověděla mi a líně se protáhla.
Pak pomalu vstala a já se postavil těsně za ni a ještě jsem ji na chvíli objal.
„Můžeme se přesunout vedle, zalézt pod přikrývku a přitulit se k sobě."
Willow se otočila, její oči zářily a tváře měla červené.
„Dnes se nechci vrátit do svého pokoje, chci zůstat u tebe," pak sklonila hlavu, „vlastně už nechci být nikdy sama. Ale, kdyby ti to mělo vadit..." pokrčila rameny.
Chytil jsem ji za bradu a zvedl jí hlavu: „Po ničem jiném netoužím tolik, jako po tom, abych usínal a probouzel se vedle tebe, má lásko."
Políbil jsem ji, vzal do náruče a donesl ji vedle do pokoje, kde jsem ji položil na postel. Opět jsem ji políbil a pak jsem políbil každou jizvu na jejím těle a že jich nebylo málo. Na to se Willow usmála a role jsme si vyměnily. Díky mému životu na bojišti, s tím měla dost práce. Nakonec jsme se znova pomilovali, vášnivě, hladově i něžně zároveň.
Willow mi odpočívala v náručí, hlavu měla položenou na mé hrudi a vlasy, nyní už skoro suché, nás oba přikrývaly jako peřina. Z této intimní chvíle nás vyrušilo kručení v jejím žaludku. Rozesmálo mě to.
„Ty máš hlad, lásko."
Zvedla hlavu: „Trochu ano, prošvihli jsme totiž večeři."
Měla pravdu, na večeři jsem úplně zapomněl, měl jsem na práci o dost příjemnější a zajímavější věci.
„Napravím to, počkej chvíli."
Pomalu jsem se zvedl, Willow se posadila a opřela se o čelo postele. Celou dobu, co jsem si oblékal kalhoty a košili, mě pozorovala a usmívala se.
„Za chvíli jsem zpátky, musíme se posilnit, noc ještě pořádně nezačala," mrkl jsem na ni a vyšel ven.
Koutkem oka jsem ještě uviděl, jak Willow zrudla a v uších mi zněl její zvonivý smích.