Sára
Odcházím s panem O'connellem na parket, ale ještě než odejdu, se musím kouknout na Nikovu uraženou tvář. Docela mě to i potěšilo, ani nevím proč, asi jsem mrcha. No každopádně jsem na něj musela přestat myslet, i když jsem nemohla.
Při tanci s panem O'connellem jsem na sobě cítila stále jeho pohled, dost mě to štvalo. Ale hned mě to přešlo, když se mě pan O'connell začal vyptávat na různý věci. Po celý tanec jsme si povídali.
,,Proč se vlastně vůbec scházíš s Nikem?" Zeptá se a já se chvíli odmlčím, protože na otázku neznám odpověď.
Nad tímhle jsem vůbec nepřemýšlela: ,,No...já ani nevím, " řeknu popravdě a on si povzdychne.
,,Už asi víš, že na tebe má špatný vliv, měla by ses s ním přestat vídat. Ani jednou jsem tě neviděl po škole a jakmile jsi s ním, už s tím začínáš, " řekne a já si povzdychnu.
Proč se sakra stará s kým se stýkám ? Nenapadlo ho, že už mě možná nebaví být tou hodnou holčičkou jako vždy? Na tohle radši ani nic neřeknu. Jen kývnu hlavou, odtrhnu od něj oči a zaměřím se na Nika, který stál u baru s jednou holkou. A bylo to tu zas, doslova ve mně vřela krev. Nesnáším tu žárlivost a už vůbec ne, když žárlím na něj.
Konečně písnička skončí a já můžu odejít z parketu, ale v tom mě pan O'connell chytne, což mě donutí zastavit. Usměje se od ucha k uchu.
„ Chtěl jsem ti něco ukázat, " řekne a já nechápavě nakrčím obočí. Nechci s ním nikam jít.
,,Mám žízeň, takže se potřebuji něčeho napít, když tak potom, " vymluvím se a jdu k baru za Nikem.
Falešně si odkašlu, když k němu přijdu. S arogantním úsměvem se na mě otočí.
,,Už jsi dotančila?" Zeptá se. Nevím proč, ale měla jsem chuť ho trochu provokovat.
,, Vlastně ne, jen jsem se šla napít, " odpovím a široce se usměji.
Poté přistoupím k baru a objednám si skleničku whiskey. Vypiji ji a vracím se s falešným úsměvem za panem O'connellem. Sice jsem s ním nechtěla nikam jít, ale líbil se mi ten pohled na Nika, který nás propichoval očima.
Pan profesor mě po mém příchodu k němu vzal za ruku: ,,Pojď, ukážu ti projekt, který jsem zpracoval, chci vědět tvůj názor, " řekne a já se nechápavě usměji. Proč mu záleží na mým názoru? No, je to fuk, hlavně že teď Nik přímo zuří, když s ním odcházím pryč.
Ocitneme se v prázdné chodbě, dostávám i trochu strach, ale jdeme dál. Zastavíme před mediální učebnou. Vejdeme dovnitř, pokyne mi, abych se posadila k jednomu z počítačů. Poté, co se posadím, si sedne vedle mě a pustí projekci. Nechápu, proč jsem vlastně, místo toho abych tancovala na plese, ztrácela čas s ním.
No ale už jsem tu, tak se podívám. Po půl hodině dívaní, projekce konečně skončí. Popravně mě to nějak moc nenadchlo, ale to jsem mu nemohla říct. S úsměvem jsem se na něj koukla.
,,Bylo to úžasný," zalžu a on se široce usměje.
,, Děkuji, dal jsem do toho vše," řekne. V duchu se musím uchechtnout, no vše asi ne, je to nudný, málem jsem tu usnula. Z myšlenek mě najednou vytrhne jeho ruka, kterou mi položí na mou nohu.
Poklesne mi úsměv. Vůbec jsem nevěděla, jak bych měla reagovat. Zhluboka jsem se nadechla a dost znervózněla.
,,No,vuž bych se měla vrátit zpět na ples, " řeknu a vstávám ze židle. Jenže on mě hbitě otočí k sobě.
,,Nikam nejdeš, " řekne takovým hlasem, až jsem dostala strach.
Snažila jsem se vyprostit z jeho sevření.
,,Okamžitě mě pusťte!" Rozkážu mu tvrdě, ale spíš jako bych ho tím jen popudila. Začal mě násilím líbat.
Neustále se snažím dostat z jeho sevření, jenže marně. Z toho zoufalství jsem začala křičet o pomoc a doufala jsem že mě přes tu hudbu někdo uslyší. Najednou mě přišpendlí ke zdi, jednou rukou mi drží ruce a tou druhou mi začne zajíždět pod šaty.
Dostala jsem neuvěřitelný strach. V tu chvíli jsem si vybavila tu noc, kdy mě ten muž znásilnil. Po tváři mi začaly téct slzy a naděje, že někdo přijde, se ztrácela.