Zlý kluk

Kapitola 30

Sára

Jedem autem bůh ví kam. Radši jsem jen mlčela a čekala, kde nakonec zastavíme. Celou cestu jsem byla tak napjatá a nervózní. Ze všeho nejvíce mě děsilo, co se mnou udělá.

Vzhledem k tomu, že toho na sobě moc nemám, přímo to vyzívá k tomu, aby si mě vzal. Těžce polknu a jedním koutkem oka na něj kouknu. Z jeho pohledu zjišťuji, že je naštvaný,což mě děsilo ještě víc.

Nervózně jsem si poposedla a sebrala veškerou odvahu: ,, Kam to jedeme?" Pípnu, přičemž se na mě krátce otočí.

,,Daleko od města, " odpoví a ve mně právě vyhaslo poslední světlo naděje.

Jsme nejspíš daleko za městem, kde mě nemá nikdo šanci najít. Do očí mi vyhrknou slzy. Musejí mě přece hledat, ne? Jakmile zjistí, že nejsem doma a nemám u sebe ani telefon, začnou mě hledat. Jen se musím modlit, aby to nebylo až příliš pozdě.

Náhle zastaví u nějakého motelu. Srdce mi buší jako o život. Vystoupí z auta a jde ke mně. Napadlo mě teď milión způsobů, jakými bych mohla utéct, ale ani jeden mi nepřipadá dost dobrý. Proto poté, co otevřel dveře, jsem vystartovala a utíkala pryč, nejrychleji, jak jsem mohla.

Jenže to zřejmě nestačilo. Uchopil mě za obě paže a pevně mě stiskl: ,,Uklidni se!!"Procedil naštvaně mezi zuby, což mě donutilo se uklidnit.

Znehybněla jsem a on mi začal šeptat do ucha: ,, Budeš držet hubu, jinak tě zabiju. Teď půjdeme do pokoje a ty ani necekneš, " řekne a já jen přikývnu.

Vede mě zpátky k motelu. Jdeme rovnou do pokoje, který už nejspíš předem objednal. Hodí mě na postel a řekne mi, ať jsem v klidu.

Jenže vůbec to nešlo, celá jsem se třásla strachy. Přece už si někdo musel všimnout, že nejsem doma.

Zhluboka jsem se nadechla a čekala, co bude dál. Když znovu přišel do pokoje nesl sebou i oblečení: ,,Na. Obleč se, " docela mě tím zaskočil. Možná, že mě nechtěl znásilnit. Třesavou rukou opatrně uchopím oblečení a poté si ho oblékám. Oblékám si ho velice opatrně, tak, aby neviděl ani kousek mé kůže.

Můj pohled se zastaví na něm. Hladově mě pozoruje a čeká, až si sundám ten župan. Jenže se tak nestalo, což ho začalo štvát.

,, Ten župan půjde dolů, " poznamená. Pevně skousnu čelist a sundávám si župan dolů. Když mě uvidí jen v podprsence a džínách, široce se usměje.

,Jsi tak krásná, " řekne a ve mně začne vřít krev.
Měla jsem takový vztek a strach zároveň. Nejradši bych toho hajzla viděla mrtvého! Obléknu si i triko a na něj ještě dlouhej pletenej svetr. Nevinně na něj koukám a čekám, co bude následovat teď. Náhle mu zazvoní telefon. Chvíli se na mě ještě uculuje a pak telefon zvedá.

Pozorně jsem poslouchala každé slovo, bylo tu takové ticho, že šlo vše slyšet. Okamžitě jsem poznala Nikův hlas, říkal mu, že ho zabije, pokud mě nepustí. Ten zmrd samozřejmě zatloukal, že mě tu nemá.

Svitlo mně  kousek naděje, proto jsem zakřičela: ,, Niku, pomoz mi!" Když jsem to však udělala, napřáhl se a uhodil mě tak silně, že jsem spadla na zem.

Chytla jsem se za tvář a nenávistně ho propichovala očima: ,, On si pro mě přijde. A až se tak stane, půjdeš sedět zmrde!!" Potom, co jsem to řekla, na něm šlo vidět, že je nervózní a bojí se.

,,Máš pravdu, mám ji tu a potom, co si s ní užiji, ji zabiju," řekne Nikovi do telefonu a pak zavěsí.

Znovu mě pohltil strach. Hbitě mě zvedne na nohy a poté prudce hodí na postel.

,, Chtěl jsem s tebou jet dál, ale už není čas. Takže to bude tady," řekne a já se okamžitě začnu odtahovat, co jen to šlo a prosila ho, ať to nedělá.

Ale on se jen usmál a vrhl se na mě. Začal mě násilím líbat a sahat mi mezi nohy. Vší silou jsem se bránila. Dokonce jsem ho i silně škrábla do obličeje, ale ani to ho nezastavilo.

Po pár minutách mě to začalo už unavovat. Byla jsem úplně bezbranná. Když už jsem to vše vzdala a ztratila všechnu naději, najednou se vyrazily dveře, ve kterých se zjevil Nik.

Ze srdce mi spadl kámen. Prudce ho ode mě odstrčil a pak ho bezhlavě začal mlátit. Chtěla jsem, aby za to pykal, ale nechtěla jsem to takhle. Začala jsem na Nika křičet, ať ho nechá být.

V tom do pokoje vešel Michael a Nika od něj odtrhnul: ,, Tak dost přestaň! Za chvíli je tu policie, ty se o něj postarají," řekne a Nik se uklidní a naštvaně odejde ven.

Michael se za mnou rozběhl a silné mě objal: ,, Jsem rád, že jsi v pořádku,b" řekne s úlevou a mě začnou po tváři téct slzy.

Byla jsem tak šťastná, že tu oba jsou. Po chvíli jsem se od něj dotáhla a omluvně se na něj podívala, ,, běž za ním, " řekne a já se na něj usměji.
Poté co vyjdu z pokoje, se do místnosti začnou hrnout policisté.

Jsem ráda  že to nakonec dopadlo takhle a ne jinak. Pomalým krokem se přibližuji k Nikovi, který je u auta, když mě uslyší, otočí se ke mně čelem.

Jeho šedé až modré oči v šeru krásně svítí. Řekla bych, že je i naštvaný. Potom všem, co se tu stalo, jsem si něco uvědomila. Uvědomila jsem si, že bez něho nedokážu být. Chci být s ním.

,, Jsem rád, že se ti nic nestalo, " řekne nakonec. Už to dál nemůžu vydržet, proto udělám několik kroků k němu a vášnivě ho políbím.

Okamžitě si mě přivine k sobě. Nedokážu ani popsat, co v tuhle chvíli cítím, ale věděla jsem jedno. Chci si ho vzít. Po chvíli jsme oba přestali a hluboce si hleděli do očí: ,, Ta nabídka k sňatku pořád platí?"Zeptám se s úsměvem.

On se celý rozzáří a přikývne: ,, Miluju tě, " jeho slova mě zahřála u srdce.

,, Já tebe taky,v" řeknu a znovu se odevzdáváme jeden druhému.

CHCI SE OMLUVIT ŽE KAPITOLU PŘIDÁVÁM AŽ TEĎ ALE NA TOM MOBILU TO JDE VÁŽNĚ POMALEJI. KAŽDOPÁDNĚ SE BUDU SNAŽIT PŘIDAT KAPITOLU CO DRUHÝ DEN. JINAK VŠEM MOC DĚKUJI ZA KOMENTÁŘE A VOTE. JSTE PROSTĚ ÚŽASNÍ. ZBOŽŇUJI VÁS!!! 😍💜💜