Kapitola 28

13.2K 614 43
                                    

Sára 

Sama jsem nemohla uvěřit, co jsem to udělala. Odmítla jsem kluka, kterého miluju. Jsem takový idiot! Jak jsem jen mohla říct takovou blbost?! Největší děvkař, který opíchá každou a se žádnou to nemyslí vážně, sebral odvahu a požádal mě o ruku, aby se mnou strávil zbytek života a já ho odmítnu. 

Třeba bych to mohla vrátit zpět, prostě si ho odchytnout ve škole a říct mu ano. Třeba by to ještě šlo. Hlavou mi proběhne tolik scén, jak bych to mohla udělat, ale ani jedna mi nepřišla dost dobrá.

No nechám to prozatím být, po škole bych se u něj zastavila a probrala to s ním. Zhluboka se nadechnu a prásknu se skříňkou.

Nik

Nemohl jsem vydat ani hlásku. Potom co mě odmítla, jsem tam jen tupě stál s otevřenou krabičkou a nemohl se ani pohnout. Doslova mě to bodlo u srdce. Když odjela pryč, otočil jsem se a zamířil rovnou domů. Poslední, co jsem teď chtěl, je být ve škole. 

Byl jsem idiot, že jsem jí požádal o ruku. Vždyť jsem to mohl tušit, že řekne ne, potom, co jsem jí udělal. Povzdychnu si a sklíčeně nasedám do auta. Celou jízdu si znovu a znovu přehrávám, co se stalo. Jediný co jsem teď chtěl je, se pořádně opít a na nic nemyslet a to taky udělám!

***

Poté co dojedu domů, si otevřu plnou flašku nejdražší whiskey, co jsme doma měli. Vysvléknu se a nechám si jen boxerky. Poté skočím do bazénu, lehnu si na lehátko a chystám se odpočívat s flaškou alkoholu v ruce. Teď jen doufám, že tu nikdo nebude otravovat a já si budu moct v klidu vypít celou tuhle flašku.

Slunce nevýslovně hřálo a má pokožka každou chvíli tmavla. Proto jsem musel párkrát skočit do vody se zchladit. 

Po dvou hodinách v bazénu jsem dokázal vypít půlku flašky whiskey. Byl jsem tak opilý, že se se mnou točil svět. Najednou uslyším zvonek. Otočím se směrem k domu a pokouším se slézt z lehátka. Jde to sice těžce ale nakonec se mi to povede. Jen tak tak doplavu k okraji bazénu a vyškrábu se ven.

Po cestě ke dveřím se snažím nespadnout. Když konečně ujdu cestu ke dveřím, otevřu je. Široce se usměji, když za dveřmi stojí Sára. Byla tak krásná, akorát mě zarazilo, že je smutná. Pořádně se narovnám a snažím se stát rovně a udržet rovnováhu.

,, Co potřebuješ?" Zeptám se opile. 

Podle jejího výrazu jsem poznal, že se jí to moc nelíbí:  ,, Ty jsi pil?" Zeptá se šokovaně, což mě donutí se zasmát.

,, Já nevím, mami. Pil ?" Povzdychne si a chytne mě, abych nespadl.

,, Pojď, půjdeš si obléct něco suchého." Docela mě překvapilo, že se i po tom všem o mě stará.

Cítil jsem se opravdu hrozně. Jsem slaboch, místo toho, abych se vzchopil a pochopil to, tak se opiju jak debil. Sára mě doprovodila až do mého pokoje. Podala mi z koupelny ručník a pomalu ze mě utírala kapky vody.

,, Budeš si muset ty boxerky sundat, " řekne. 

Okamžitě mě napadne tolik perverzností , proto se šibalsky ušklíbnu. Když si toho všimne, protočí oči v sloup a odhodí ručník na podlahu:  ,, Ani na to nemysli, s opilejma nespím, " poznamená kousavě. 

Jak já tu ženskou miluju. Široce jsem se usmál a strhl si boxerky dolů. Okamžitě jsem poznal, jak jí pohled na mý "nádobíčko" vzrušuje.

,,Podala by jsi mi prosím nové?" Požádám jí. Chvíli váhá a pak odchází do mé šatny.

Mezitím jsem se snažil nespadnout na zem. Hlavou mi proběhne tolik nadržených myšlenek, nejraději bych jí teď hned opíchal. Vrací se zpět i s boxerkami. Natahuje ruku a podává mi je. V tom okamžitě využívám situace. Pořádně za ně zatáhnu, čímž si jí přitáhnu k sobě. 

Dech se jí zrychlí, zírá přímo do mých očí. Netoužil jsem po ničem jiném, než si tuhle krásnou holku vzít, ale věděl jsem, že tomu musím dát čas nebo jí o ruku musím požádat v pravou chvíli. Něžně jsem jí políbil na její krásně plné rty. 

Popravdě jsem čekal, že mě nějak odstrčí, ale ona to neudělala, ba naopak opětovala každý můj polibek. Rukou jí sjedu na její krásnou pevnou prdelku a pořádně jí zmáčknu. Zajíkne se a odstoupí ode mě.

,, Fajn, teď bude nejlepší, když se oblékneš a trochu vystřízlivíš, " řekne a sehne se pro boxerky, které mi poté podává.

Chvíli tam jen tak stojím, a pak je nakonec uchopím a obleču si je:  ,, Já jsem střízlivý, " poznamenám a ona se uchechtne.

,, Jo v jakým světě?" Miluju tu její proříznutou pusu. Nakonec měla tak trochu pravdu, asi bylo nejlepší teď alespoň trochu vystřízlivět. 

Doplazil jsem se do šatny a oblékl si na sebe džíny a bílé triko. Poté jsem poslušně poslechl každé její slovo. Asi tak hodinu do mě lila čistou vodu a cpala jídlo. A musím uznat trochu to i zabralo, už jsem se necítil tolik opile.

Myslel jsem, že na ní potom, co mě odmítla budu naštvaný, ale to nejsem. Věděl jsem, proč řekla ne a proto to jen tak nenechám, chci si jí vzít a to taky udělám!

Poté co se o mě postarala, jí zazvonil telefon. Zvedla ho a šla s ním vedle. Já otočil pohled zpět k mému jídlu, když jsem tak koukal, všiml jsem si malé krabičky, která ležela na stole. Položil jsem jí tam, když jsem přišel domů, vzal jsem jí a strčil si jí do kapsy. V tom přišla Sára a řekla, že musí jít.

Chtěl jsem, aby zůstala, ale z nějakého důvodu nemohla. 

,,Půjdu s tebou, " řekl jsem. Nic nenamítla a proto jsem si obul boty a oba jsme vyrazili.

***

,,Tak mladá dámo, vzhledem k tomu, že si na tebe stěžoval učitel, a propadáš ze dvou předmětů, máš zaracha!" Řekla Sářina máma tvrdým hlasem. Měl jsem z ní trochu strach. Když jsem jí viděl naposledy, vypadala mile, ale teď byla jako samotný satan. 

Pohlédl jsem na Sáru, která ve tváři měla vztek. Poté co její matka odešla do práce, si sedla na gauč. Náhle se tu objevil i Michael. Usmíval se od ucha k uchu, lehl si na gauč a položil hlavu Sáře na klín.

,, Tak sestřičko, vypadá to, že budu tvoje chůva," poznamená káravě, čímž jí ještě víc naštve.

Nevím proč, ale měl jsem šílený nutkání jí provokovat: ,, Měla by jsi jít ven, venku je přece tak krásně, " řeknu a ona se na mě zamračí,  ,,no jo, ty nemůžeš" dodám a rozesměju se. Zabručí zlostí, uchopí polštář vedle sebe a hodí ho po mně.

,,Jdi někam!" Je tak roztomilá, když se zlobí. 

Nakonec jsem jí poslal vzdušný polibek a s úsměvem jsem odešel. Vzhledem k tomu, že jsem v sobě měl pořád alkohol a neměl jsem tu auto, jsem musel domů pěšky. Ale mě to nevadilo, alespoň jsem mohl přemýšlet.

Stejně mě dost zaráželo, jak zrovna ona může propadatna vůbec jak si na ní může někdo stěžovat? Něco na tom bude. Určitě za tím bude ten zmrd! A pokud zjistím, že ano, tak přísahám, že toho zmetka zabiju!

CHCI VÁM MOC PODĚKOVAT ZA VAŠE ÚŽASNÉ KOMETÁŘE A VOTE. ANI NEVÍTE JAKOU MI TÍM DĚLÁTE RADOST. PŘEDEM SE OMLOUVÁM ZA CHYBY A ZA TO ŽE TAHLE KAPITOLA ZŘEJMĚ ASI NENÍ NIC MOC :/ KAŽDOPÁDNĚ VÁM VŠEM MOC DĚKUJI JSTE ÚŽASNÍ!!! <3

Zlý klukKde žijí příběhy. Začni objevovat