Zlý kluk

Kapitola 17

Nik

Když jsem ji viděl odcházet s tím zmetkem, začala ve mně vřít krev. Nemohl jsem jí nechat s ním o samotě. Jenže jsem nevěděl, co bych pro to měl udělat. Rozhlídl jsem se kolem a hledal Michaela. 

Měl tu být taky, kdybych mu třeba řekl, že jeho sestra odešla s panem O'connellem, možná by pro ní šel. Já tam určitě nejdu, tu radost jí neudělám. 

Už tak se na mě vítězně koukala, když s ním odcházela. Nedám jí najevo, že žárlím, i když jsem to tak nějak už najevo dal. 

Uběhne půl hodina,  já si o ni začnu dělat starosti, co tam k sakru dělají tak dlouho? Vydám se ke dveřím, které vedou na chodbu. Nechtěl jsem jít za nimi, ale nemohl jsem být v takové nejistotě. Ten zmrd ji chce a vsadím se, že udělá cokoliv, aby jí měl. 

Měl jsem prostě divný pocit, že není v pořádku. Odešel jsem z tělocvičny a ocitl se v prázdné chodbě. Náhle se chodbou ozvalo volání o pomoc, okamžitě jsem poznal, že je to Sára. Rychle jsem běžel za tím výkřikem, když však najednou ustál a bylo ticho.

Nevěděl jsem, v jaké učebně jsou. Proto jsem začal otevírat každý dveře v chodbě. Až jsem narazil na univerzální učebnu. Prudce jsem otevřel a uviděl, jak jí ten grázl drží přišpendlenou u zdi. Celá uplakaná se na mě podívala. 

V tu chvíli jsem litoval, že jsem za ní nešel. Pevně jsem semkl čelist a napřáhl se, abych mu jednu vrazil. Okamžitě padl na zem.

,,Za tohle půjdeš sedět ty zmrde!!" Zařval jsem a poté jsem se k němu sklonil a začal mu sázet ránu za ranou. Měl jsem takový vztek, že si dovolil na ni sáhnout. V tom mě však Sára chytne.

,,Přestaň!" Okřikne mě, což mě jako by probudilo.

Zvedl jsem se a upřeně se jí podíval do jejích lesklých očí od slz. Chtěl jsem ji pevně obejmout a nepustit, ale v první řadě ji odsud musím dostat pryč.

,,Pojď, jdeme," řeknu, vezmu jí za ruku a odcházím s ní z budovy školy. Po cestě k autu se ještě víc rozbrečí, což mě donutilo se zastavit. Podíval jsem se do její uplakané tváře.

Vypadala tak nevinně a křehce jako skleněná váza. Povzdychl jsem si a pevně jí objal. Stáli jsme na prázdném a tichém parkovišti, šly slyšet jen její vzlyky. Jsem takový idiot  že jsem za ní hned nešel, utnul  bych to hned ze začátku a nemuselo se nic takového stát. Když jsem jí tam tak viděl vyděšenou, připomnělo mi to tu dívku v lese, které jsem tak ublížil. 

Při té vzpomínce mi po tváři stekla slza. Litoval jsem toho den co den, a jediný, co jsem chtěl, bylo to odčinit. Jenže jsem věděl, že to nejde. Zhluboka jsem se nadechl a odtáhl se od ní na délku paží.

,,Odvezu tě teď domů, ano?" Zeptám se a ona jen kývne.

,,Zůstaneš dnes v noci u mě?" Zeptá se přes pláč.

,,Jistě," odpovím a oba nastoupíme do auta. 

Po celou cestu jsme byli ticho, nechtěl jsem se jí na nic vyptávat, už tak byla vystresovaná, proto jsem radši mlčel. 

Když jsme dojeli před její dům, oba jsme vystoupili. Okamžitě, když vylezla, jsem jí chytl a doprovodil až do jejího pokoje. V tuhle chvíli mi nezáleželo na ničem jiným, než na tom, aby byla v pořádku. Na nikom mi ještě tak nezáleželo jako na ní. 

Je to snad jediná holka, kterou jsem ještě nepřefikl, a k tomu je ještě tak báječná. Všemi směry mě přitahuje a dnes v noci je to asi poprvé, co se jí nesnažím a nebudu snažit dostat do postele. Teď jsem chtěl jenom ležet vedle ní a utěšovat jí. 

Poté, co zalezla do koupelny, vysvlékl jsem si oblečení a uložil se do postele. Koukal jsem jenom na ty bílé dveře a čekal, až se otevřou. Když se tak stalo, vylezla z nich v krásném krajkovaném pyžámku. 

V tuhle chvíli by dostal chuť asi každý chlap, včetně gaye. Lehla si vedle mě a přitulila se, což způsobilo, že mi neuvěřitelně ztvrdl. 

Pevně jsem skousl čelist a modlil se, ať na to nepřijde. Jenže když se na mě šibalsky usmála, okamžitě jsem poznal, že ví, jak mi z ní stojí.

,, Ale, ale, někdo je tu hodně vzrušený, " řekne a já se široce usměji.

,,Jo to jsem, ale nic nebude, vzhledem k tomu co ti ten bastart udělal, " odpovím.

 Poklesne jí úsměv:  ,,To bude dobrý, ráno půjdu za ředitelem a nahlásím to, už ho nikdy neuvidím a díky tobě se nestalo nic víc a za to ti děkuji, " řekne mile, což mě donutí se pousmát.

,,Chci,  aby jsi mě přivedl na jiný myšlenky, " když to řekne, okamžitě se šibalsky usměji.

 Sice jsem na ní dnes nechtěl nic zkoušet, ale ona si o to sama řekla, a proto nemůžu odolat.

,, Dobře."