Proč jen musíš být tak krásná? Svět by byl o dost jednodušší, kdybych na tobě dokázal najít alespoň jedinou chybu, September.
Cítil jsem se prázdně, jako pokaždé, když se v mé blízkosti nenacházela. Možná jsem byl v její přítomností nervózní a nejistý, neschopen čehokoliv jiného, než zírat na ni, a srdce mi bilo tak rychle, až jsem se bál, že překoná všechny zábrany a vyskočí z hrudi, ale stále to bylo lepší, než ta velká díra, která v něm momentálně byla. Tak strašně mi chyběla, přestože jsem ji neviděl pouhý den.
Vyčítal jsem si, že můj první pokus pozvat ji na rande nevyšel. Chtěl jsem si hrát na hrdinu dívčích srdcí, který jí napíše romantický vzkaz, podobně jako to dělají zamlklí kluci v trapných a předvídatelných filmech. Místo toho jsem skončil jako trouba, co si přeje, aby jeho špatně napsané jméno nevyústilo v nový vztah.
S jasně rýsujícím se plánem v hlavě jsem jednou rukou sáhnul do své tašky, zatímco ta druhá pevně svírala mou sobotní kávu. Nebo se o to snažila. Nakonec to asi tak pevně nebylo, protože když jsem omylem vrazil do osoby přede mnou, celý obsah kelímku se na ni vylil.
Stál jsem tváří v tvář velice brunátnému muži, který si zlostně prohlížel svou černou a - díky mně - politou bundu. Z jeho výrazu jsem pochopil, že bude lepší rychle opustit prostor. Salva nadávek, kterou na mě o chvíli později spustil, toho byla jen důkazem. Ale to už jsem vybíhal z kavárny s drzým úšklebkem na rtech.
Ačkoliv se to ovšem dopoledne zdálo vtipné, o pár hodin později jsem se přesvědčil o tom, že karma existuje. A je to svině. Protože když jsem zazvonil u September doma s cílem uskutečnit 'plán B', otevřel mi onen muž z rána. Zlost ho ještě nepřešla, jak jsem soudil z jeho odpovědi na mou otázku, zda může September ven. Jeho 'nikdy' mi znělo v uších až do večera.
Plán B - Neúspěch
Ponaučení - Nešpinit bundu otcům potencionálních přítelkyň