21. Února 1976
Eleven se nejistě dívala na větvě vrby Mlátičky. Ještě tady v životě nebyla a upřímně, to co o Chroptíví Chýši říkali kluci byla pravda. Chodba byla zatuchlá už od pohledu. Mladší Potterová ve své zvířecí podobě rychle vzlétla a usadila se na větvi jednoho ze stromů dobrých pět metrů od té vražedné vrby.
Když madame Poppy opustila chodbu tak se Eleven dala do první akce. Proletěla při zemi pod pohybujícími se větvemi, přímo do chodby a proměnila se zpět do lidské podoby. Chodbu proběhla a s formulí 'alohomora' otevřela dveře do místnosti.
Remus se podíval ke dveřím kde zrovna tmavovlasá čarodějka vcházela. Slyšel jí už ve chvíli. ,,Divím se že tady vážně jsi." Řekl upřímně Remus a Eleven překvapeně nadzvedla obočí. Že by jí podceňoval?
,, Myslíš že bych to vzdala, když jsem ti to slíbila?" Řekla pobaveně a téměř zchátralé dveře za sebou zamkla.Třemi rychlými kroky přešla k zaprášené pohovce a sedla si vedle sklíčeného vlkodlaka.
,,Teď když poslední rok se mnou vždycky byli kluci, tak je to divné. Jako kdyby tu něco chybělo." Řekl smutně. Eleven se usmála.
,,Tak to ti zbývá se s nimi usmířit." Řekla Eleven a naklonila hlavu na stranu. Mockrát se neproměňovala do své podoby zvěromága a proto to bývá někdy bolestivé.
,,Sirius to přehnal." Řekl Remus příkře, ale v jeho hlase byla slyšet bolest z toho že se se svými přáteli nebaví.
,,A už za to dost zaplatil." Odvětila zase Eleven. ,,Nechceš aby se Poberti rozpadli kvůli jedné chybě. Sirius je zbrklý. " Řekla Eleven a Remus se na ní upřeně zadíval.
,,Ty si jim už odpustila za Vánoce?" Zeptal se a Eleven sklopila hlavu.
,, Myslím že se k tomu blížím, ale musím jim vrátit to co se stalo Benovi." Řekla s lehkým úsměvem. Remus měl nutkání se zeptat co chystá.
,, Měla by ses proměnit." Řekl Remus. Jeho tělo se už dostala do křeče. Eleven se myšlenkou proměnila ve sněhové bílou sovu a sedla si na kraj skříně která byla vedle pohovky.
Nebyl to hezký pohled, ale Eleven to čekala. Po několika dlouhých minutách tam stál vlkodlak. Eleven se nemohla nevšimnout že tady byla velmi jistá podobnost s obyčejným vlkem. Přesto si dávala trochu odstup.
Vlkodlak k ní pomalu přišel. Nejdřív Větrostřižku jen sledoval, ale pak se předníma tlapama opřel o skříň a snažil se k ní dostat blíž. Eleven houkla. Možná že v něm zbyl nějaký kus Remuse, protože po chvíli seskočil a prošel se po místnosti. Eleven slétla ze skříně a uvelebila se na opěradle sedačky.
Vypadalo to že vlkodlaka uklidňovala přítomnost nějakého jiného zvířete, protože se položil pod sedačku a schoulil se do klubíčka.
Eleven jako sova měla víc než výborný zrak. Díky škvírce mezi dřevem který zabědňovalo okno si všimla Dvanácteráka, Tichošlápka a Červíčka, kteří byly za oknem. Vlkodlak si naštěstí zbylých tři zvířat nevšiml a dál v klidu ležel pod pohovkou.
•
,,Eleven?" Ozvalo se po několika minutách co Remus vyčerpaně letěl na zemi. Eleven smetla ze sedačky a přeměnila se zpět do své podoby. Vzala deku a oblečení které bylo schované aby ho při jeho proměně nezničil a hodila mu to.
,,Jsi v pořádku?" Zeptal se Remus, čímž rozesmál mladší Potterovou.
,, Já tady nejsem ta, která se proměňuje na vlkodlaka. Ale jestli narazila na to mlčení, tak nevím co bych na to řekla."
,, Neublížil jsem ti." Vydechl úlevně Remus.
,,Ležel si pod sedačkou a v klidu odpočíval." Řekla mile.
,,Je tu." Vydechl Remus. Eleven se proměnila v sovu a Remus jí oddělal okno. Eleven vyletěla a o deset sekund později se ozvalo za dveřmi 'alohomora'.
,,Remusi! Zase dobrý úplněk." Řekla radostně madame Poppy a Remus jí s lehkým úsměvem kývl.
Je pravda že Eleven už nějakou dobu přemýšlela nad tím co Remus řekl. Vlastně nad tím přemýšlel od té doby co to vypustil z pusy. Trvalo to jen pár dní a už měla připravené to co chce provést jen najít správnou příležitost na to kde to provést.
,,Toulat se po chodbách takto pozdě?" Ozvalo se za Eleven. Mladší Potterová ztuhla. ,, Není to porušování školního řádu?" Zeptal se pobaveně. Eleven cítila upřený pohled v zádech. Lehce se otřásla.
,,Jestli porušuji školní řád tak ty taky." Řekla vyhýbavě Eleven a konečně se otočila na Bartyho Crouche.
,,Nic o tom že neporušuji rád jsem neřekl." Ospravedlnil se Barty a nadzvedl ruce nahoru v obraném gestu.
,,Chceš spát v přístenku?" Řekla Eleven výhružně a hlavou poukázala na dveře přístenku pro košťata, který se za Bartemiusem nacházel. Barty se zašklebil. Nebylo to pohrdavě, spíš jako by se nad vzpomínkou pobavil. Což Eleven do hlavy vážně nešlo.
,,Je to tam velmi nepohodlné." Zkonstatoval. Eleven si založila ruce na bok a zadívala se Bartymu do očí.
,,Nemohu posoudit, ještě jsem tam nespala a ani nehodlám." Řekla. Barty se nadechoval že něco odpoví, ale za rohem se ozvali Eleven velmi známé hlasy. Na které tu vlastně původně čekala.
,,Notak Dvanacteráku." To byl Sirius.
,,Neboj se, vyjde to." Odvětil James. Blížili se k dvojici. Barty vzal Eleven za ruku a otevřel přístěnek. Zavřel dveře ve chvíli kdy kluci vešli do téhle chodby.
Barty se otočil na Eleven a všiml si že vytahuje něco z tašky. Zvědavě se podíval.
Bomby hnojůvky.
,,Jdeš do toho se mnou?" Zeptala se potichu Eleven, sama byla překvapená z toho že se ho vůbec zeptala a kupodivu Barty nadšeně kývl.
,,Jasně že jdu." Eleven mu vložila do dlaně jeden sáček a ani se radši nepozastavila nad tím že mu věří. Mezi tím Siri a James byly na konci chodby a tak momentálně spolupracující nepřátele vylezli z přístenku.
Eleven použila výborné zastírací kouzlo a mohli se přiblížit ke klukům.
,,Dvanácteráku. Někdo tu je." Řekl Sirius a zastavil se. James se zmateně taky zastavil a rozhlédl se.
,, Tichošláp-" ani neřekl větu. ,,U Merlina." Vyjekl naštvaně a uskočil o kus vedle. V tu chvíli byl Barty napřažený s další Jamesovi přistála přímo na rudo-zlaté kravatě.
,, Bomby hnojůvky." Vydechl překvapeně Sirius. V tu chvíli mu na vlasech přistála taky jedna. Eleven moc dobře věděla kam mířit, respektive kam mířit tak, aby ho to vážně mrzelo.
,,Doprdele." Sirius si prohlédl svoje vlasy a zděsil se. Bartymu v tu chvíli uniko uchechtnutí, ale to zaniklo v rámusu který vytvořil Sirius když naštvaně zavrčel.
,, Vypadnem odtud!" Snažil se James odtáhnout svého nejlepšího kamaráda. Který se napřahoval všude v okolí jestli nenajde to co mu to udělalo.
,, Tichošlápku!" Vykřikl už frustrovaně James. Věděl že se tu Filtch neobjeví. Oni sami se ho před několika minutami zbavili, ale hrozba byli profesorové, respektive Minnie.
,,Zabiju toho kdo to udělal!" Začal Sirius a znovu machl někam do prázdna.
,, Pryč!" Snažil se ho James zkrotit a zachytil ho za hábit.
,,Moje vlasy Jamesi!" Vykřikl naštvaně Sirius.
,,Jdeme!" Řekl James a oba odběhli z chodby někam pryč. Očividně zapoměli na to co chtěli dělat.
,,Ty seš geniální." Vydechl překvapeně Barty. Ještě pořád mu v krvi dozníval adrenalin. Pak se podíval na Eleven.
,, Nikdy bych to neřekla, ale dík za pomoc." Řekla Eleven a upřímně se usmála na zmijozeja naproti ní.
,, Já jsem si to teda užil, takže nemáš zač." Rekl Barty. ,,Proč si šla vůbec proti tvým bodyguardům?" Zeptal se zaujatě. Eleven se rozesmála.
,, Bodyguardi?" Řekla v mezi smíchu Eleven.
,,Tak už od prvního ročníku k tobě nikoho nepustí." Řekl a lehce jí obešel, jako by kolem ní dělal kolečko.
,,Uznávám." Zkonstatovala Eleven po chvíli co nad tím přemýšlela. ,,No, právě kvůli klukovi jsme se pohádali na plese." Rekla Eleven. ,,Chtěla jsem se jim pomstít za to že mému doprovodu udělali na hlavě a hábitu nezničitelnou bažinu. Kratiknot se toho zbavoval dva dny." Vydechla Eleven a Barty se kupodivu nerozesmál.
,,Ten Fenwick který přišel do hodiny formulí byl tvůj doprovod." Řekl uvědoměle. Eleven jen souhlasně zamručela.
,,A ty ho máš vážně ráda?" Zeptal se. Eleven překvapeně pozvedla obočí. Ptal se jí docela na osobní otázku a i přes to že do teď neodpověděla, tak se svou otázkou vytrval.
,,Ne tak jak on chce." Vydechla Eleven. ,,Myslela jsem si že mě přitahuje, ale očividně to je jen pomsta za to že se mi snažili kontrolovat život." Řekla a sama sobě se podivila tomu že to z jejích úst vyšlo tak snadno.
Barty se zašklebil.
,,Tak myslím že o tomhle nikomu ani jeden necekne." Řekl a natáhl k Eleven ruku jako gesto na uzavření dohody.
,, Domluveno?" Zeptal se. Eleven se chvíli na jeho nataženou ruku dívala. Nakonec k němu natáhla ruku taky a odpověděla
,,Domluveno."
1391 slov