Marauder's life | • FF - HP

47_Měsíc Máje

11. Května 1976

Vždycky když holky mluví o nějakém klukovi který se jí líbí, tak zmiňují několik věcí.
Příjemné šimraní, velké reakce na jejich blízkost, rudnutí tvaří, když jí dá třeba kompliment.

Eleven u Bena cítila jenom adrenalin. To odvodila že asi bude kvůli tomu, že to má od Jamese zakázané. Prostě jí láká naštvat Jamese, ale aby jí Benji přitahoval, tak to ne.

U Samuela taky nic necítila, ale to se dá říct že na to byla ještě malá. V té době vlastně ani nemohla tak dobře chápat slovo chození a to čeho se bál James.

To co teď viděla u Pandory a Xenoliphiuse jí navedlo k tomu že ani jeden z těch dvou 'příběhů' pro ní nebyl. Pandora vždycky celá zářila, když kolem ní byl, možná jí to trochu záviděla.

,,Nemůžu uvěřit že Xeny tady příští rok už nebude." Vydechla smutně Pandora a opřela se hlavou o studenou zeď. Podle všeho se tato chodba pro ně od nového roku, kdy si tady povídali, stala místem na setkání a tiché konverzace.

Téměř nikdo tudy nechodil a byl krásný výhled na Bradavické pozemky. Možná to tu má i romantického ducha. Někdy sem dotáhne svého imaginárního přítele.

,,Jak to budete dělat?" Zeptala se Eleven. Dalo se předpokládat že si budou další dva roky co Pandora studuje ještě psát, ale myslela tím i něco jiného.

,,Nevím, Evan se tomuto tématu vyhýbá. Bojím se že mě otec vyhodí z domu." V té větě se dalo vycítit to že s touto možností vlastně počítá.

,,On by toho byl schopný?" Zamračila brunetka. Jestli by byl schopný pan Rosier vyhodit svojí dceru, tak co by udělala rodina Blackova Siriusovi.

,,Jo, myslím že jo. Ale s Xenym jsme se domluvili že ty dva roky ještě budu mlčet a potom se spolu odstěhujeme někam pryč." Řekla Pandora vyrovnaně, ano kdyby zrovna nemluvila o odchodu od rodiny.

,,To gratuluju, máš plány do budoucna." Vydechla Eleven. ,, Já nemám ani páru co budu dělat."

,,Tak asi začni myslet na práci, jelikož ty a kluci.. to je dost nejasné téma." Za tuhle větu dostala blonďatá Havraspárka pěstí do ramene. I přesto že vlastně měla pravdu.

,,Táhni!"

,,Ale je to pravda." Rozesmála se Pandora.

,, Hlavně mi to nepřipomínej." Řekla Eleven a sklopila hlavu. Vlasy které jí spadly do tváře zakryly zarudlé tváře. Nikdy si to nepřiznala, ale doufala v to že v Bradavicích potká svojí lásku jako Pandora.

,,Počkat! Neříkala si že Regulus je atraktivní?" Zeptala se Dora a na tváři se jí vytvořil spiklenecký úšklebek. S tímto tématem jí strašně ráda provokuje.

,,Ne!" Vyjekla Eleven.

,,Říkala si to!" Tlačila na ní Dora. Podle všeho jí to nesmírně bavilo, Eleven v rozpacích totiž není obvyklá podívaná, a tohle Eleven uvádí sakra hodně do rozpaků.

,,Mlč Pandoro. Nechci o tom mluvit." Tu druhou větu Eleven vpodstatě zašeptala. I přesto že Pandoru úšklebek doteď neopustil, tak chápavě kývla.

,,Tak když ne partner tak práce." Začala znovu uvažovat.

,,Na to je ještě času."

•••

19. Května 1976

,,Vyjmenuj tři kletby které nepomíjejí." Řekla Eleven monotónním hlasem, už si připadala jak Binns, a James bez rozmyslu odpověděl.

,,Cruciatus, Imperio a Avada Kedavra."

,,Ehmm- omračovací kouzlo?" Eleven už nevěděla na co se ptát. James jí na všechno vždy odpověděl.

,,Mdloby na tebe."

,,Na znaky vlkodlaka se asi nemá ani cenu ptát." Vydechla Eleven a začetla se dál. ,,Jak vypadají Cornwallští Rarachové?"

,,Bývají kovově modří a umí levitovat. Dorozumívají se vysokým pisklavým tónem kterému člověk nerozumí." Vyjmenoval James a mezi správné informace zařadil i informace zbytečné, měl říct pouze jak vypadají, Eleven začínala mít pocit že se z něj stala knihovna.

,,Tak teď už končím." Řekla Eleven a zaklapla učebnici. Když se chtěla napoprvé zvednout, tak jí James hrubě stáhl zpátky do židle. Kniha jí malém vypadla z ruky, ale Jamese to třeba vůbec nezajímalo.

,, Ještě mě vyzkouše-"

,,Ne." Zarazila Jamese dřív než stihl větu vůbec dokončit. Už jí to vážně nebavilo a chtěla jít spát. ,,Už chci jít na kolej."

,,Ale Eleven." Začal James znovu, ale jeho mladší sestra mu skočila do řeči.

,, Umíš to všechno. Na všechny otázky si do dvou vteřin odpověděl. Nemá to cenu, víc se už prostě nejde naučit." Řekla Eleven a spražila Jamese pohledem hned co otevřel pusu na další odmlouvání.

Konečně se bez problému zvedla a rychlým krokem odcházela od Jamese. Stačilo jen pár sekund a její bratr se nacházel zase po jejím boku.

Eleven se na něj podívala a nadzvedla obočí, protože ještě před chvílí byl vážně odhodlaný v knihovně dokonce i přespat. Jediná jeho odpověď byla.

,,Nechci tu být sám."

•••

21. Května 1976

,, Vážně tady takhle sedíte?" Zeptal se Remus, který se vynořil kdoví odkud, měl by začít dupat, aby vždycky upozornil na svůj příchod.

,,Proč né?" Zamumlala Eleven a nadále četla knihu. Možná že je dobrá studentka a je napřed, ale přesto si to na zkoušky chtěla projít. Zase to nepřeháněla jako James, tam zbytečně zmatkovat.

,,Ehm- Dvanácterák a Tichošlápek?" Zeptal se jako by to bylo očividné. Přeci jen jí klučičí doprovody moc neschvalovali a Eleven to moc dobře věděla.

,, Mají jinou práci. James se věnuje učení a stoprocentně je pod ztišujícím kouzlem zavřený za závěsy na své posteli. A Sirius zkoumá mandle nějaké dívce z Mrzimoru. Už by se ani nedalo spočítat kolikátá bude." Řekla Eleven. Bohužel to viděla naživo.

,, Osobně jsem je sledovala." Dořekla a lehce poklepala na prázdný pergament po její pravici, který byl Pobertův plánek. Nikdo jiný by nedokázal říct že to je nějaký plánek, ale zkušené oko Poberty to pozná na první pohled.

,,Vy jste hazardéři." Zamumlal Remus nevěřícně, ale uznával že bylo správné aby měla Eleven přátelé i ve svém ročníku. Mnoho času tráví s krok staršími spolužáky.

,,Jsem neškodný a šťastně zadaný." Řekl David na svojí obranu. A byla to pravda, chodil s jednou milou Havraspárkou. (Kupodivu mu jí dohodila Dora)

,,Jo, to víme my, né oni." Povzdechl si Remus.

,,Remusi, my se učíme na zkoušky." Odsekla Eleven. ,,Nepotřebuju doprovod i do hodin, kde jsem jen tak mimochodem jediná holka v Nebelvíru."

Remus jen zakroutil hlavou a prošel dál do chodby. Nemělo se cenu nějak dohadovat. Ta typická Potterovská tvrdohlavost.

1009 slov