Marauder's life | • FF - HP

65_Výklenek

10. Ledna 1977

,, Jseš napružený a nevrlý." Zkonstatovala Eleven. Dál si nepřítomě hrála s jeho vlasy a přitom se dívala z okna jednoho z výklenů na zimní krajinu. Tahle krásná zapomenutá místa hezký slouží k jejich schůzkám.

Regulus měl hlavu položenou na Elevenině klíně a sám měl zavřené oči. Nechal Eleven ať si dělá s jeho vlasy co chce.

Je pravda že i když měl zavřené oči, tak v jeho rysech byla poznat jistá podoba stresu. Taky že ho dopis od své matky dost rozhodil. Ztracenost se nakonec změnila v naštvání a proto vyhledal Eleven.

Ta se ho nikdy na nic neptala, ale jakmile měl chvíli kdy něco chtěl říct, tak byla výborný posluchač. U ní věřil že nikomu nic neřekne, přeci jen už střeží jistá tajemství jeho bratra.

Ta veselá, hlasitá a velmi drzá povaha není úplně ona. Eleven je doopravdy vnímavá, chápavá, ale drzost má pořád. Je vidět že první pohled může klamat.

,,Nejsem napružený." Pokusil se odseknout Regulus, ale jeho hlas zněl dost klidně. Úplně to neodpovídalo původnímu plánu s tím si udržet nepříjemnost, to už Elevenina přítomnost nedovolila.

,,Hledal jsem tě Regulusi." Ozval se hlas Bartyho v chodbě. Jmenovaný otráveně otevřel oči, ale nadále zůstával pohodlně ležet u Eleven.

,, Vypadni Barty." Zavrčel nepříjemně. Eleven ho zase začala hladit ve vlasech, aby se trochu uklidnil, čehož si Barty všiml a konečně uznal i přítomnost Nebelvírky.

,, Potterová, dlouho jsme se neviděli vlastně naposledy před třemi dny." Pronesl hravě Barty. Eleven k němu natočila hlavu a čekala co z něj vypadne. ,,Jak vidím tak už si nám zase ukradla Rega." Zazubil se. Regulus zavrčel, ale Eleven jenom pobaveně nadzvedla obočí a odpověděla mu.

,,Je vidět že jsem mnohem lepší společnost jak ty." Barty se nad odpovědí Eleven jen zašklebil a nechal to bez dalších komentářů. Bylo vidět že Eleven tentokrát vyhrála.

Barty zase stočil pohled k Regulusovi a v jeho vyrazu bylo vidět že má na jazyku nějakou kousavou poznámku.

,,Když jsem si začal myslet že nemáš vkus na dobré holky, tak sis začal s Potterovou. klobouk dolů."

,,Ty seš kus vola Bartemiusi." Pronesl otráveným tónem Regulus a konečně se posadil. Eleven se trochu posunula, aby mu udělala místo, ale Regulus si jí k sobě přitáhl blíž a jemně jí políbil do vlasů.

Tyhle malá gesta která Regulus dělal Eleven pořád překvapovala. Vždycky to bylo milé překvapení. Ještě před Vánoci by se sama sobě vysmála, kdyby se něco takového stalo, ale teď jí to přijde jako nejlepší chvíle v Bradavicích.

,,To už jsem někde slyšel." Pokrčil rameny Barty. Eleven se musela zašklebit, protože to rozhodně nebylo poprvé co mu to někdo říkal. Regulus mu chtěl ještě něco říct, ale Eleven byla rychlejší a věnovala mu rychlý polibek, který ho spolehlivě umlčel. Bartyho výraz čirého zhnusení taky stál za to.

,,A za co tohle bylo?" Zeptal se Regulus a podíval se své Nebelvírce do očí. Eleven zrudly tváře. Tenhle jeho pohled jí vždycky strašně znervózněl. Bylo docela nečekané že si za dva týdny dokázali vytvořit jisté pouto mezi sebou. Všechno bylo strašně jednoduché a rychlé.

Možná to bylo tím že byly jenom oni dva a nikdo jim do toho nemluvil.

,,Asi pro to aby si se s ním nehádal." Řekla Eleven a nervózně si poposedla. Regulus neváhal když k ní opatrně zvedl ruku a jemně jí pohladil po zrudlé tváři.

,,A teď se mi omluvte za to že jsem kvůli vám prodělal infarkt a budu mít doživotní trauma z toho co jsem teď viděl." Ozval se Barty, očividně dotčený z toho že ho ignorovali a bezostyšně se tu políbili.

Eleven se v Bartyho přítomnosti prostě nemohla ubránit pobaveným úšklebkům, protože z něj vždycky vypadne nějaká trefná poznámka.

Naopak Regulus si otráveně povzdechl. Už se zase do jeho tváře vrátil nečitelný výraz, který nosí každý den. Přesto v něm Eleven už dokázala o něco lépe číst.

,, Kolikrát se ti mám omluvit." Vydechl otráveně Regulus a probodl ho pohledem. Pořád nechápal jak je vlastně Barty našel a co tu vůbec dělá. Ne, ještě lepší je otázka, proč se s ním vůbec baví.

,,Jednou." Řekl vyzývavě Barty a založil si ruce na hruď. Eleven se taky na Reguluse otočila. Přišlo jí nepravděpodobné že by se Regulus omluvil.

,,Ne, to neudělám." Odsekl Reg. Eleven se vítězně usmála a Barty jen protočil oči. Upřímně ani on to nečekal.

,,No," ozvala se Eleven a přitáhla pozornost obou Zmijozelů. ,,Z nějakého důvodu tady jsi že ano?" Zeptala se na otázku, kterou si už nějakou chvíli kladla.

Bartymu jako by se rozsvítilo.

,,Zapomněl bych." Odmlčel se. ,, Sháněla tě Zabini. Prý jdete na hlídku." Řekl Regulusovi. Jeho výraz se ještě prohloubil a zdál se být otrávený.

Eleven taky nevypadala zrovna nadšeně že Regulus stráví dvě hodiny s tou Zmijozelkou, čehož si všiml Barty a spiklenecky se zašklebil.

,,Uvidíme se jako obvykle." Řekl Regulus a věnoval Eleven jeden polibek. Zamračil se na Bartyho a něco mu neslyšitelně zašeptal. Jakmile Barty odsouhlasil tak vyrazil ke schodům a zamířil do sklepení.

Eleven s Bartym se na něj dívali dokud nezmizel. Pak se zbývající zmije otočila na Eleven.

,, Nova Zabini má v nočním stolečku deník, kam píše ty nejdůležitější věci. Kdyby jí ho někdo ukradl, tak by se jí to rozhodně nelíbilo." Řekl, jako by to nebyla docela důvěrná informace

Eleven se na něj podezřívavě zamračila. Odpovědí jí byl Bartyho záškodnický úšklebek.

,,Říkám pro to, kdyby si se rozhodla pro menší výlet do sklepení." Pronesl a mrkl na ní. Pak se rozloučil a nechal na chodbě stát Eleven samotnou.

V hlavě se jí začal rýsovat plán.

915 slov