Marauder's life | • FF - HP

94_Budíček

16. Června 1978

,,Nikdo vás neviděl?" Zeptal se nedůvěřivě Remus. Zdálo se mu to celé až moc jednoduché, jelikož málo kdy se věci vyvedou bez jakéhokoliv závady.
Kupodivu James se Siriusem přinesli všechno a neměli potíže. Tímto se teď už bude dokončovat fáze čtyři a od pondělí bude menší zmatek na deset dní.

•••

18. Června 1978

Profesorka McGonagallová se zmateně rozhlédla po temném prostoru okolo ní, ale v její blízkosti neviděla nic neobvyklého. Stálo tam brnění, byly tam obrazy, ale nic jiného. Celou cestu co šla od svého kabinetu, tak měla neblahý pocit že se něco stane.

Všechno bylo nějak živější.

Bylo nemožné že by tam někdo byl. Trochu sebou trhla když odbyla šestá hodin a ranní, s tím se její pocit ještě umocnil. Něco je rozhodně špatně. Rozhodla se to ignorovat a znovu se rozešla dál, ale za ní se ozvala obrovská rána.

Vyděšeně sebou trhla směrem k brnění, která se nacházela za ní. Všechna slezla ze svého podstavce jako by to byly živé osoby a postavili se v dvouřad.

Než stihla cokoliv říct tak se celá řada brnění rozešla jako vojáci a začali hlasitě zpívat bradavickou hymnu. Profesorka se na to mohla jenom vyděšeně dívat, jelikož ta brnění si prostě procházela chodbou dál. Pak jí to došlo.

Její Nebelvíři. Přesněji Poberti tento rok odcházejí z Bradavic. Tedy až na slečnu Potterovou. Ale chlapci a dívky ze sedmého ročníku odchází. Měla počítat s tím že to co se stalo na famfrpálovém zápase nebylo dostatečné a oni budou pokračovat.

Vrychlosti změnila svůj původní směr cesty, což bylo do velké síně, a rozhodla se obeznámit co nejvíce profesorů s nečekanou situací.

Mezi tím se dlouhý dvouřad brnění ze všech chodeb dostal už ke všem kolejím a spánek ve který všichni studenti doufali byl přerušen Bradavickou hymnou.

Eleven, která v podobě sovy seděla nad vchodem do Zmijozelské společenské místnosti s potěšením sledovala jak z jejich koleje vybýhají zmatení studenti a pak zděšeně běží zpátky, kvůli chodícímu brnění.

Ani profesor Křiklan se nevzmohl na nějaká kouzla a brnění jenom zděšeně sledoval. Bylo to zajímavě načasované, jelikož se do sklepení zrovna dostavila i profesorka McGonagallová a něco Horáciovi začala tiše vysvětlovat.

Eleven zaujatě naklonila hlavu. Dalo se čekat že profesorce Minnie dojde kdo za tím vším stojí. Z jedné části to Eleven i trochu polichotilo.

Jakmile vylezl z koleje i Rabastan Lestrange, tak se k němu začalo přibližovat jedno brnění, stejně jako k Nottovi a Daviesovi. Popadli je za ruce a začali je táhnout v jejich pyžamech dál chodbou. Ať se chlapci zmítali jakkoli, tak kovovému brnění nešlo vzdorovat.

Mladší Potterová už měla v plánu odletět zkontrolovat co se děje na jiných místech, ale všiml si jí Barty. Bylo překvapení pro Evana, Reguluse a další zmije když mu na ruku přistála sněhově bílá sova.

Barty jí začal hladit, jako by byla jeho mazlíček, ale potichu k ní pošeptal. ,,Je to dokonalý, doufám že to je alespoň dlouhodobě." Na to od Eleven dostal souhlasné zahoukání a vzlétla.

•••

,,Udělali jste to?" Zeptala se tiše Mary. Od kluků se jí dostalo souhlasné zamručení, ani nezvedl i zrak od jídla. To byla teď ta nejmilejší věc na světě, jelikož všichni byly strašně vyčerpaní.

Kuci si v noci udělali výlet do kuchyně a dívky kontrolovali kouzla seslaná na brnění a sochy.

Brnění dělá ranní budíček bradavickou hymnou a po chodbách nahání jisté studenty mezi kterými bylo několik vybraných z šestého ročníku a i ze sedmého ve Zmijozelu. Několik Havraspárských o kterých už několikrát mluvila Pandora a samozřejmě i jedinci z Mrzimoru a Nebelvíru.

Co se týkalo soch, tak ty slušně zdravili všechny profesory, ale někdy se rozhodli, když slyšeli nějaké klíčové slovo od studentů (která vymyslela Eleven) tak na ně začali nadávat.

Několik soch, které měli v rukou například meč, nebo dýku. Tak se s ní taky dokázali dobře rozmáchnout, ale jen v bezpečném rozsahu.

,, Právě jsem zahlédla nádherný budíček u zmijí a nevrlé jezevce, kteří vylézali z jejich nory." Řekla zvesela Eleven, která se ke skupince zrovna přidala. Mary a zbylé dvě dívky ze sedmého ročníku se na mladší Potterovou zašklebily. Eleven se potom podívala na kluky. ,, Náročná noc?" Zavrněla pobaveně.

Sirius po ní hodil jeden z rohlíku a její bratr jí jenom odignoroval. Jediný Remus se vzmohl na mírný úsměv a i odpověď.

,,Všechno jsme udělali. Dej tomu tak deset minut." Řekl a ještě se s očekáváním rozhlédl po velké síni, kde už se to začalo plnit studenty, kteří unaveně mířili na snídani.

Eleven si všimla změny pohledu Siriuse, když zahlédl mezi příchozími studenty i Reguluse. James se k němu naklonil. ,,Dali jsme to i jemu." Pošeptal a Sirius trochu zbledl.

Eleven se naklonila přes stůl ke klukům a taky pošeptala. ,, Já ho zase varovala." James na ní vrhl dotčený pohled, ale bylo vidět že Siriusovi se trochu ulevilo.

Když se tři Nebelvíři podívali ke Zmijozelskému stolu, tak Regulus si vážně dával pozor na to co jedl. Vyhýbal se čaji a mléku.

Celou síní se ozval jekot nějaké Havraspárky z pátého ročníku. Její kamarádka, která seděla po její pravici, měla místo krásných blonďatých, dlouhých vlasů zelenou břečku. Podobalo se to té hnusné bažině co bývá v lese a vlasy které byly do teď až po zadek teď měla nad ramena.

Dívka vyděšeně a s pláčem vyběhla z velké síně v doprovodu jejích kamarádek, které jí utěšovali.

Během pár minut se takto změnilo ještě několik desítek studentů a téměř celý sedmý ročník Zmijozelu v čele se Snapem s křiklavě rudými vlasy. Na jejich účet se Nebelvírští obvzlášť bavili.

Dokonce i několik profesorů, kteří se již dostavili na snídani měli lehké úsměvy na tvářích. Teď už málo kdo sáhl na snídani, jelikož se báli co v tom je.

941 slov