Marauder's life | • FF - HP

13_Valentýnská psaní

14. Února 1974

Chodbou se rozlehl hlas profesorky McGonagalové. ,,Tohle je skandální!" Vyjekla a prohlížela si brnění a rámy obrazů které byly pomalované růžovou barvou v různých odstínech. Viníci si to asi užívali, protože někde se objevilo i nějaké to srdíčko a směšné citáty o lásce, které s námahou shromáždil Sirius.

'každý rebel se dokáže změnit, když najde dívku, která za to opravdu stojí'

'ona není sama, protože by jí nikdo nechtěl, ona je sama, protože nosí v srdci někoho, kdo na ní už dávno zapomněl'

'nejlepší věc na světě je ta, že když někoho obejmeš, tak on tě obejme ještě pevněji'

Minerva takhle prošla už mnoho chodeb. Nejhůře na tom bylo ovšem sklepení. Muselo to trvat celou noc.
Profesorka moc dobře věděla kdo to byl. Respektive jaká čtveřice Nebelvírů se na tom podílela, bohužel neměla důkazy.

,,To jste ještě neviděla zbytek paní profesorko." Ozval se za ní skřípavý, a velmi naštvaný hlas pana Filtche. Pomalu se ploužil chodbou po boku s paní Norrisovou. Která sama měla na svém kožichu fleky od růžové.

,, Říkám vám že to musela být ta čtverice. Jó, Black, Potter, Lupin a Pettigrew." Profesorka McGonagalová se zamračila.

,, A alespoň vy máte nějaké důkazy?" Zeptala se nadějně. Školník jen sklopil hlavu. Z toho profesorka poznala že ani on nenachytal Nebelvíry při činu. Zase musela uznat že jsou nápaditější jak kdokoliv před nima.
Je pravda že ještě nepoznala problematičtější čtveřici za celou dobu co učí než je tato.

Jmenovaná čtveřice Nebelvírů sedělia v jednom výklenku u okna. Ti čtyři sledovali jak se někteří studenti Zmijozelu snaží zbavit třpitek na hábitu. Taky už odpálili dvoje petardy s papírovými srdíčky, které museli po nocích vystřihovat. Naštěstí jim párkrát pomohla Eleven a díky tomu to bylo o trochu rychlejší. (Jako holka dokázala mnohem efektivněji stříhat jak oni čtyři dohromady.)

Sirius Black si jako první z chlapců všiml přicházející profesorky McGonagallové. Řekněme že její výraz nebyl přívětivý. Black drkl do Jamese který se otočil směrem kam jeho kamarád koukal. Musel se pousmát, protože se jejich mistrovské dílo už začalo řešit.

,,Už jde." Řekl Remusovi. Ten jen nadzvedl oči od knihy a zamručel v souhlas. Ale zase se začetl, péči jen i McGonagallová si myslí že on je ten nejslušnější z nich. Peter nevnímal vůbec protože měl v ruce jeden z muffinů od skřítků z kuchyně které tak často navštěvoval.

,,Myslíte že máme nějaký průšvih?" Zeptal se Sirius kluků, ale nespouštěl pohled z ředitelky jeho koleje. Věděl že je Minnie bude podezřívat, ale nemá žádné důkazy o tom že by opustili nebelvírskou věž.

,,Hádejte pánové." Řekla profesorka a projela své studenty přísným pohledem.

,, Vždyď jsme nic neprovedli!" Ozval se James. Profesorka McGonagallová se na mladého čaroděje nevzrušeně otočila a s ledovým klidem v hlase pronesla.

,,Hádejte znovu pane Pottere."

James se jenom zašklebil a profesorka McGonagallová si unaveně povzdechla. Jestli se s nimi bude muset takto potýkat ještě čtyři roky...

,,Byly jste to vy?" Zeptala se chlapců z třetího ročníku a Sirius se pobaveně zašklebil. Proč by jí to přeci říkal.

,,Víte že kdyby jsme to byly my, tak by jsme vám to vážně neřekli?" Profesorka staršího Blacka počasovala nehezkým pohledem.

,,Zrovna vy pane Blacků by jste se měl začít snažit alespoň něco užitečného dělat." Řekla nazlobenelě a Sirius se s hraným šokem chytil za místo kde by mělo být srdce.

,, Teď jste mne ranila na srdci paní profesorko." Řekl a na oko se začal motat. Peter se nermomocně snažil splinout se zdí za ním a Remus své dva kamarády radši ani nevnímal.

,,Notaak Minnie. Nevidíte jak moc to Siriusovi ubližuje." Řekl James. Ale v obličeji byl rudý protože se snažil zastavit nával smíchu. Sirius ho naštvaně praštil do ramene tak, že James sletěl z parapetu dolů na zem jde se rozmázl o podlahu.

Peter se Siriusem vyprskli smíchy a i Remus musel pobaveně protočit oči nad jeho tmavovlasým kamarádem. Tohle divadlo přivedlo pozornost studentů procházejících chodbou. I starší ročníky se zastavili, aby zjistili co se děje. Profesorka si musela dlaněmi promasírovat spánky.

,,Pane Pottere zkuste se nehýbat a nijak závažně nezranit." Řekla rezignovaně. James se mezi tím stihl vyškrábat na nohy. Když si oprašoval hábit tak poťouchle pronesl.

,,Tak to vám nemohu slíbit." Na to už profesorka radši nereagovala.

•••

Lily byla rudá v celém obličeji mezi tím co četla valentýnku od střapatého paka jménem James Potter. Marlen a Eleven jí koukali přes rameno mezi tím co se hihňali. Rusovláska dopis co nejrychleji otočila tak, aby nebyla vidět popsaná část papíru a zhroutila se na pohovku. Marlene propukla ve velký smích. Eleven se jen zašklebila.

,,Kupodivu tam nebyla ani nijak zvlášť velká chyba." Řekla brunetka zadumaně. Znala Jamesův pravopis a musí se uznat že se na tomto dopise dost překonal, asi mu pomáhal Remus. Jako odpovědi se jí dostalo jen zabučení které bylo dost utlumené polštářem a Eleven se jen zašklebila

,,Neříkej že se ti to nelíbilo." Řekla Marlen s úšklebkem na tváři a svůdně zamrkala na svojí zrzavou kamarádku. Lily zvedla hlavu a nasupeně se na ní podívala.

,,Je to trapný!" Vyjekla přidušeně.

,,...Máš oči jako dva zářící smaragdy...."
Přečetla Eleven úryvek z dopisu. ,,Docela trefné přirovnání." Zkonstatovala Eleven. Mockrát se nestává že by svého bratra v něčem pochválila, ale její odpověď se nelíbila Lily.

,, Možná hezké vyznání, ale stoprocentně to je nějaká sázka a on je prostě kreten." Řekla a založila si ruce na hruď. Eleven jen nevěřícně zavrtěla hlavou a pousmála se. Vypadá to že Lily je rozhodnutá jejímu bratrovi za každou cenu nedat šanci a bude si o něm myslet ty nehorší věci co jdou.
Asi by to měla nějak opatrně říct Jamesovi. Přeci nechce aby se jí zhroutil.

Eleven se trochu ušklíbla. Přišla na to jak by mohla odvést pozornost od Jamese na něco jiného. Je pravda, že když ona dostala Valentýnku, tak byla rozpačitá, ale teď si užívala fakt že o ní někdo musí mít zájem.

,,Nejsi jediná která měla čistě náhodou valentýnku." Řekla tajemně Eleven a na tváři se jí usídlil samolibý úsměv . Lily i Marlen se zasekly v pohybu a otočily hlavy na svojí tmavovlasou kamarádku.

,, Děláš si srandu!" Vyhrkla Marlen. Eleven zavrtěla hlavou na nesouhlas. Nedělala si srandu, naopak to myslela smrtelně vážně.

,,Samuel Westwood z Mrzimoru mě pozval tuto sobotu na schůzku." Řekla a lehce pokrčila rameny. Pokojem Nebelvírským dívek se rozlehl nadšený dívčí výkřik.

1044 slov