Marauder's life | • FF - HP

82_Vliv momentu

11. Října 1977

,,Čekala jsem jestli přijdeš." Ozvalo se od lůžka když Pandora (jako obvykle v devět večer) otevřela dveře na prázdnou ošetřovnu.

Eleven byla už dobré tři hodiny vzhůru a bylo docela vtipné že si toho nikdo do teď nevšiml. Nevšimli si toho její návštěvníci, Poppy a ani profesoři co se tu stihli mihnout.

Pandora překvapeně vytřeštila oči a pohled jí hned spadl na brunetku, která byla lokty opřená o postel v polosedu. Byla trochu rozcuchaná a měla kruhy pod očima, ale pořád to byla její Eleven.

Trvalo dvě sekundy než se vrhla k lůžku a svojí nejlepší kamarádku objala. Ani si neuvědomila že by jí to mohlo bolet, prostě to byl první impuls, který dostala.

,,U Merlina, měla si mi říct! Nebolí tě něco?" Vyjekla Pandora hned po tom co si uvědomila že to obětí může Eleven bolet a odtáhla se od ní.

Eleven jí věnovala jen lehký úsměv, byla to chabá náhražka těch úsměvů co měla na rtech před tím incidentem, ale byl to úsměv, což bylo dobré znamení.

,,Ležím tady určitě přes týden. Poppy mě už z fyzických zranění vyléčila." Řekla Eleven a pohladila Pandoru po ruce na náznak pravdivosti jejich slov.

,,To znamená že psychická zranění jsou?" Zeptala se tiše Pandora, upřímně jí bylo blbé se ptát. Na tuhle otázku Eleven neodpověděla a jenom se podívala do prázdna.

,,Byl to Lestrange. Rabastan Lestrange. Přišel na to co je mezi mnou a Regulusem." Řekla Eleven a Pandora se na ní vyděšeně podívala. Eleven jí pohled opětovala, ale nebyl to ten typ pohledu který jí před chvílí věnovala.

Nebyl přívětivý, ale ledový a bez emocí, možná tak se špetkou opovržení, které Pandoru bodalo jako řidič nožů.

,,Lhali jste mi." Řekla a v hlase se jí odráželo dotčení. ,, Možná né přímo lhali, ale neřekli jste mi pravdu." Pandoře se na tváři objevil provinilí výraz, což Eleven utvrdilo v tom že ona celou dobu věděla co je s Regulusem, Bartym a dokonce i jejím dvojčetem.

Musela roztřeseně zamrkat, bylo toho na ní moc. Až moc informací, které slyšet ani nechtěla.

,,Nemůžu uvěřit že jsem si toho nevšimla." Eleven se hořce zasmála a normálně se posadila. ,,Od kdy?" Zeptala se na přímo a její oříškově hnědé oči nepatrně ztmavly.

,,Od prázdnin. Bylo to až ke konci srpna." Vydechla tiše Pandora. Eleven se zase podívala do prázdna. Nemohla uvěřit že jí lhali.

Celý měsíc jí lhali

Slyšela všechno co jí kdo řekl. Všechny přání ať se uzdraví od jejich spolužáků , spolubydlících a všech přátel, Pandořino vylívání emocí a i Jamesovo povídání. Zaregistrovala dokonce Remusovu omluvu za to že to klukům řekl.

Bylo strašné být uvězněná ve svém vlastním těle. Všem chtěla říct že je už vzhůru a chtěla s nimi mluvit, ale její vlastní tělo jí neposlouchalo.

Moment kdy se nejvíce proklínala za to že nemůže ovládat sama sebe byl v tu noc, kdy přišel Regulus. Byla to ta chvíle kdy se jí svěřil. Moc dobře si uvědomoval že jí nevytočí jen ten fakt že je smrtijed. Ale vytočí jí to, že jí to zatajil.