Marauder's life | • FF - HP

9_Plán - prázdniny

Srpen 1973

Eleven otráveně vyšla schody do patra. Prošla chodbou a zastavila se u světlehnědých dveří svého bratra. Napřáhla se a silně zabušila na dveře. Vsadila by se že kluci vevnitř museli nadskočit hrůzou jak to bylo nečekané.

,,CO TO VYVÁDÍŠ ELEVEN!" Zařval z poza dveří její bratr a otevřel.

Jeho tři kamarádi dvojici sourozenců mlčky sledovali. Sirius ležel na posteli na břiše tak, že viděl to co bylo položené uprostřed mezi Remusem a Peterem kteří byly na zemi. Eleven s klidem promluvila.

,,Mamka na vás už třikrát volala." Řekla a druhou půlku věty mu zavrčela do obličeje. ,,JE JÍDLO!" Otočila se na patě a zase mířila mě schodům, aby mohla jít dolů do kuchyně.

James se otočil na svoje přátelé a naznačil hlavou že půjdou dolů. Remus založil všechny papíry do učebnice a tu zklapl. Ještě pro jistotu jí podal Siriusovi a ten jí schoval do tašky a tu dali pod postel. Pak chlapci vyšli ven z pokoje a zamířili si to do kuchyně.

Bylo jasný že Eleven partička kluků po pěti dnech oxidovaní v jejich domě začala dost vadit. Co hůř , bylo to mnohem horší jak to čekala. Celé dny se zavírali v pokoji a vycházeli jenom na jídlo nebo aby jí ukradli nějakou její knihu, už třikrát je nachytala a když je chtěla seřvat tak se zamkly v pokoji. Mamka jí na to řekla že je to v pořádku. To jí vytáčelo o to víc.

Naprosto nechápala co tam dělají. A tento fakt jí iritoval, proto každým dnem s nimi byla víc a víc nepříjemná.

Další byl fakt, že si celých pět dní, co tu kluci jsou, hrála s myšlenkou že by je požádala o pomoc. Nechtělo se jí věřit že by je o to vážně žádala. Věděla že pořád má na kluky co prásknout, kdyby jí neposlechli, ale i tak si se vším většinou poradila sama.

Znala práci těchto čtyř Nebelvíru docela dobře, nejednou je viděla jak vyšli nějakou chodbou nebo jaké věci používají na ty jejich žerty, museli přijít na způsob jak se dostat z hradu do Prasinek. Tam je přeci vyhlásený ten Taškář. Slyšela McGonagallovou jak o tom mluvila.

Čtyři chlapci zrovna sešli schody když Eleven odnesla svůj talíř s jídlem ke dřezu. Ani se na ně neotočila a promluvila. ,,Těstoviny máte v těch čtyřech miskách na lince, lžíce snad najdete." Z celé té věty čišel sarkasmus na stovky kilometrů daleko.

James si povzdechl a přešel k miskám. Eleven si ho změřila pohledem, díky kterému mu na zádech naskočila husí kůže a měl pocit jakoby mu viděla přímo do hlavy.
Že věděla co tam za dveřmi ti čtyři provádí. Naštěstí pro kluky to ještě nezjistila a odvrátila se od Jamese. Místo něj si prohlédla zbytek chlapců

James hluboce vydechl přebytečný vzduch z plic, až teprve teď zjistil že celou dobu zadržoval dech. Podíval se na svoje tři společníky. Bylo vidět že jsou lehce znepokojení.

Obvzlážď Peter, který si z nervozity začal okusovat nehty. Kupodivu Sirius měl taky vážný a zamračený výraz, který u něj často nevídal. Probodával mladší Potterovou pohledem a ta mu to s radostí oplácela.
Remus se tvářil spíš smutně když sledoval brunetku. Eleven vypadala že chvíli hluboce přemýšlí nad něčím, nakonec tedy přiškrceně promluvila.

,,Štvete mě." Oznámila klukům a zabodla oči do Jamese, který se ošil. Bylo vidět že v hlavě mu šrotovalo, co vlastně ta věta má znamenat a snažil se přijít na to co jí odpovědět. Naštěstí nebylo třeba, protože Eleven začala znovu mluvit.

,,Už pár dní si hraju s myšlenkou že vás o něco požádám." Zamračila se, asi sama byla znepokojená tím že to vlastně říká. ,,Neříkám že mě neirituje fakt že nevím co chystáte, ale jsem ochotná to přejít když mi pomůžete." Dořekla svojí myšlenku a přešla k rámu dveří o který se ramenem opřela.
Remusovi to došlo jako prvnímu.

,,Ty chceš někomu něco provést?" Než to stihl nějak dál pokračovat tak ho přerušil Sirius.

,,Jako udělat něco co by bylo mimo školní řád, někomu to ublížilo a je možnost i školního trestu." Vydechl překvapeně a Eleven kývla. James se zmateně zašklebil, protože se konečně oklepal z prvního šoku který měl. ,,A co když řekneme ne." Zeptal se.

Eleven se na něj zákeřně zašklebila. ,,Tak se s největší pravděpodobností něco dozví McGonagallová." Řekla sladce, potom se ještě zamyslela a dodala. ,,Je divný že vás na to chci využít?" Zeptala se nevinně, čímž jejímu bratrovi ještě víc zamotala hlavu. Využít? Ani jeden z chlapců to nepochopil. Sirius nadzvedl jedno obočí a pomalým krokem přišel k Eleven.

,,Tak tohle nějak nechápu, jak.. využít?" Řekl a Eleven si nadále držela její nevinný výraz. Nadzvedla hlavu a zahleděla se do bouřkových očí.

,,Chci pomstu." Řekla nebezpečně tiše. ,,Něco, co se dozví celá škola a bude se o tom ještě týden mluvit na chodbách."
James už podruhé šokovaně otevřel pusu a díval se na svojí sestru. Teda. Tuto osobu neznal. Eleven byla slušná a vše řešila ústně, ano někdy byla zákeřná , ale nevěděl o tom že by porušila školní rad. Což byl ten problém, protože o své nevinné sestřičce nevěděl všechno.

Remusovi ta slova v hlavě předbíhala pořád dokola a Peter se na Eleven jen zamračil. Sirius stuhnul na místě ale nijak větší náznak šoku u něj neviděla. Je možné že se jeho bratr před ním už zmínil o jeho válce s mladší Potterovou. Eleven staršího Blacka obešla a posadila se na kuchyňskou linku.

,, Takže, žádám vás o menší laskavost." Řekla lehce. James slyšel že v těch slovech bude skrytý význam. ,,Chci aby jste se ve vašich vtipkách zaměřili na tři osoby. Barty Crouch jr., Evan Rosier a tvůj bratr Siriusi. Regulus Black." Dořekla svojí myšlenku a škodolibě se usmála.

James se Siriusem se chytili tématu co brunetka nadhodila a přišli k ní o něco blíže. ,,A jak si to představuješ sestřičko?" Zeptal se James a vyměnil si se Siriusem záškodnických pohled. Eleven se uchechtla.

,,Preferovala bych třeba vyházeni věcí do jezera nebo povodeň ve Zmijozelu. Ukradení věcí nebo cokoliv jiného co by je nějak mrzelo, ale je to na vás. Jen chci aby to byly hlavně tito tři." Řekla svůj celý požadavek v trochu zkrácené verzi a Siriusovi se vytvořil na rtech úšklebek.

On a James měli už v hlavě hodně plánů na týdny dopředu a tímto se vyřešil problém s tím komu to provedou. Peter se trochu zašklebil a mlčky se opřel o stůl, přeci jen.. plánování nechal na těch dvou. Chvíli bylo ticho, ale nakonec Remus po delší době promluvil. ,,Znělo to tak že se nebráníš aby se něco stalo i zbylým zmijím." Zkonstatoval a Eleven se na něj otočila.

,,Je na vás s čím ten menší projekt spojíte. Přeci jen si více zmijí zaslouží lekci." Řekla nevině a pak odešla ke dveřím k chodbě. Tam se ještě pozastavila a natočila se k chlapcům. Letmo je přelétla pohledem a naposledy promluvila.

,, Popřemýšlejte o tom a před odjezdem chci vědět na čem jsem." Řekla a zmizela za rohem na schodech.

1152 slov