Marauder's life | • FF - HP

64_Vyjasnění

7. Ledna 1977

Chodba byla prázdná, když jí procházela skupinka pátého ročníku z Nebelvíru. Eleven jako obvykle byla vedoucí mezi chlapci a udávala směr kam se skupinka vydá. Další hodina kterou měli bylo bylinkářství. A jaká náhoda že ve skleníku měli být právě se Zmijozelem.

Eleven si už týden byla jistá že Barty něco tuší. Teď už na ní nemával jako obvykle, ale měřil si jí podezřívavým pohledem stejně jako Reguluse.

Nebyl jediný kdo něco tušil. Další na koho měla podezření byla blonďatá Havraspárka. Pandora se jakýmsi záhadným způsobem o tom incidentu dozvěděla a pořád se na Eleven s Regulusem šklebila.

Nevěděla kdy a jak, protože ten incident se jaksi od Vánoc stihl ještě párkrát zopakovat.

27. Prosince 1976

Bylo poledne. Eleven se probudila až po desáté hodině a další dvě hodiny se bezvýznamně válela v posteli jen se svými hříšnými myšlenkami. O snídani stejně přišla.

Ani se neobtěžovala obléct školní hábit a vzala si jenom sukni a jednu z halenek které si přivezla z domu. Ani kravatu si nezavázala a rovnou vyrazila z Nebelvírské věže.

Z velké síně šel slyšet Tichošlápkův štěkavý smích. James zase musel provést nějakou pitomost. Eleven doufala že do toho Lils nebyla zapletená, né teď když si to s Jamesem docela urovnali.

Zbývalo jen pár kroků k velké síni, ale někdo se rozhodl že snídaňo-oběd ještě chvíli počká. Ucítila mužskou ruku na jejím předloktí a než stihla vykřiknout, tak už byla ve stínu jednoho výklenku.

,,Snad se mě nebojíš." Mělo to vyznít jako otázka, ale spíš bylo to jenom zkonstatování. Její oči se přizpůsobily tmavému prostředí a zahlédla ostře řezanou čelist a pobavený ušklebek Reguluse.

,,Tebe bych se nemohla leknout." Zapřela jeho tvrzení. Dala by si ruce na hrudník, ale v tom jí překážel Regulus, který jí svým tělem tiskl ke zdi. Zvedl jeho jednu ruku a vlasy, které jí spadly do obličeje lehce odsunul. Eleven cítila jeho prsty na čelisti a jeho horký dech na tváři.

Za ty dva dny od toho co se políbili na hlídce se s Regulusem setkávala jenom v přeplněné síni vždy na jídlo. Jeho pohled byl ještě intenzivnější jak si ho pamatovala a jistým způsobem se jí to líbilo.

Dávalo jí to pocit, jako by pro něj byla jenom ona a žádná jiná. Bylo by riskantní něco mezi nima zkusit udržet, ale jak se po mudlovsku říká zakázané ovoce chutná nejlépe.

Ucítila že prsty na její čelisti vystřídali měkké rty. Bylo to pro ní nové. Nikdy nic takového necítila, ale byla to automatická reakce, když zaklonila hlavu a tím ho povzbudila k dalším krokům.

Jeho hrdelní zavrčení se jí neslo kostmi a rozproudilo jí krev. Na své rozpálené kůži cítila jak se Regulus usmál. Nepochybovala o tom že Regulus je tím majetnickým typem kluka.

Regulus se svými polibky (které zanechávali i menší znaménka) dostal až ke rtům. Zastavil se. Jejich rty byli od sebe jen pár milimetrů.

Eleven se přes řasy podívala do jeho očí, do těch nádherných šedo-modrých oči které budili dojem jako by jste se dívali do rozbouřeného moře.

Viděla v nich jakési zaujetí a chtíč. Cítila to napětí , které mezi nima panovalo. Eleven se tomu poddala první a prudce ho políbila na rty.