Marauder's life | • FF - HP

42_Přítel nepřítele

21. Února 1976

Eleven se nejistě dívala na větvě vrby Mlátičky. Ještě tady v životě nebyla a upřímně, to co o Chroptíví Chýši říkali kluci byla pravda. Chodba byla zatuchlá už od pohledu. Mladší Potterová ve své zvířecí podobě rychle vzlétla a usadila se na větvi jednoho ze stromů dobrých pět metrů od té vražedné vrby.

Když madame Poppy opustila chodbu tak se Eleven dala do první akce. Proletěla při zemi pod pohybujícími se větvemi, přímo do chodby a proměnila se zpět do lidské podoby. Chodbu proběhla a s formulí 'alohomora' otevřela dveře do místnosti.

Remus se podíval ke dveřím kde zrovna tmavovlasá čarodějka vcházela. Slyšel jí už ve chvíli. ,,Divím se že tady vážně jsi." Řekl upřímně Remus a Eleven překvapeně nadzvedla obočí. Že by jí podceňoval?

,, Myslíš že bych to vzdala, když jsem ti to slíbila?" Řekla pobaveně a téměř zchátralé dveře za sebou zamkla.Třemi rychlými kroky přešla k zaprášené pohovce a sedla si vedle sklíčeného vlkodlaka.

,,Teď když poslední rok se mnou vždycky byli kluci, tak je to divné. Jako kdyby tu něco chybělo." Řekl smutně. Eleven se usmála.

,,Tak to ti zbývá se s nimi usmířit." Řekla Eleven a naklonila hlavu na stranu. Mockrát se neproměňovala do své podoby zvěromága a proto to bývá někdy bolestivé.

,,Sirius to přehnal." Řekl Remus příkře, ale v jeho hlase byla slyšet bolest z toho že se se svými přáteli nebaví.

,,A už za to dost zaplatil." Odvětila zase Eleven. ,,Nechceš aby se Poberti rozpadli kvůli jedné chybě. Sirius je zbrklý. " Řekla Eleven a Remus se na ní upřeně zadíval.

,,Ty si jim už odpustila za Vánoce?" Zeptal se a Eleven sklopila hlavu.

,, Myslím že se k tomu blížím, ale musím jim vrátit to co se stalo Benovi." Řekla s lehkým úsměvem. Remus měl nutkání se zeptat co chystá.

,, Měla by ses proměnit." Řekl Remus. Jeho tělo se už dostala do křeče. Eleven se myšlenkou proměnila ve sněhové bílou sovu a sedla si na kraj skříně která byla vedle pohovky.

Nebyl to hezký pohled, ale Eleven to čekala. Po několika dlouhých minutách tam stál vlkodlak. Eleven se nemohla nevšimnout že tady byla velmi jistá podobnost s obyčejným vlkem. Přesto si dávala trochu odstup.

Vlkodlak k ní pomalu přišel. Nejdřív Větrostřižku jen sledoval, ale pak se předníma tlapama opřel o skříň a snažil se k ní dostat blíž. Eleven houkla. Možná že v něm zbyl nějaký kus Remuse, protože po chvíli seskočil a prošel se po místnosti. Eleven slétla ze skříně a uvelebila se na opěradle sedačky.

Vypadalo to že vlkodlaka uklidňovala přítomnost nějakého jiného zvířete, protože se položil pod sedačku a schoulil se do klubíčka.

Eleven jako sova měla víc než výborný zrak. Díky škvírce mezi dřevem který zabědňovalo okno si všimla Dvanácteráka, Tichošlápka a Červíčka, kteří byly za oknem. Vlkodlak si naštěstí zbylých tři zvířat nevšiml a dál v klidu ležel pod pohovkou.