Pohled Rafea;
Dneska jsem se kupodivu vzbudil celkem brzo, měl jsem v plánu Mattie dneska někam vzít.
Po vstání z postele jsem sešel dolů, kde se k mému překvapení nenachází Ander. Myslím, že včera byl někde s Jessicou nebo dneska s ní někam jede, nevím, už mi to říkal ale bylo mi to tak nějak jedno.
Začal mi zvonit telefon a když jsem se podíval na to, kdo mi volá chtěl jsem mobil vyhodit z okna. Proč mi doprdele volá můj táta?! Co zase potřebuje?! Ač nerad, zvedl jsem to.
„Co chceš?" naštvaně jsem řekl do telefonu
„Potřebuju pomoct, něco převést na Bahamy" řekl, jakoby se nic nedělo
„Řekni si někomu jinýmu, já už s těmahle tvýma věcma nechci mít nic společného" opřel jsem se o futra dveří a snažil jsem se mobilem nehodit o zem.
„Rafe víš, že si jediný, který mi dokáže s tímhle pomoct, si v tom už zkušený a jde o něco, co nemůžu svěřit do ruky jen tak někomu"
„Ne, nechci s tím mít nic společného. Moje poslední slova, nepomůžu ti, už ne. Vždycky jsem dopadl špatně, když jsem ti pomáhal!" vzpomněl jsem si na všechno co se stalo
„Vždyť se ti nic moc nestalo"
Dělá si prdel?! To snad není možný, jak tohle může být můj otec. Je mi líto všech lidí, kteří ho znají.
„Postřelili mě kvůli tobě a ono se nic nestalo? Ne, nejdu do toho. Najdi si někoho jinýho a na mě se už neobracej"
„Fakt potřebuju tvojí pomoc" zdůraznil zoufale
„Ne" odmlčel jsem se na malou chvilku „musím jít" po těchto slovech jsem hovor položil a šel jsem si opláchnout obličej studenou vodou.
Díky tátovi mě postřelili a on jediný, co udělal bylo, že zdrhnul. Nechal mě tam postřelenýho. Kdyby tam nebyl můj bratranec Raek tak by už nejspíš bylo po mně.
Po tom, co jsem se uklidnil, jsem se podíval na hodiny na mobilu. Bylo něco kolem půl jedenácté. Řekl jsem si, že ještě tak hoďku počkám a potom Mattie napíšu. Šel jsem se osprchovat a obléknout. Jak znám Mattie vymyslí něco, kde se budu muset hýbat, takže kraťasy a tílko to dneska jistí.
Když jsem se připravil, tak jsem Mattie napsal zprávu a s jejím 'dobře' jsem mobil dal stranou. Šel jsem si ještě připravit nějaké věci. Bylo něco kolem půl jedné, když jsem si řekl, že vyrazím, protože Kie nebyla úplně blízko a Mattie jsem měl vyzvedávat v 1. Proto jsem vyšel z baráku, pak jsem nasedl na motorku a jel si pro Mattie.
Pohled Mattie;
Po včerejšku jsem se dost uklidnila. Začala jsem se zase bavit s partou, která mi hrozně chyběla. Ležela jsem v posteli, povídala si s Kie o různých blbostech. Když mi najednou cinknul mobil. Na mobilu se rozsvítila obrazovka kde byla zpráva od Rafea.
'Ahoj zlato, dneska si vymysli nějaký plán, v 1 tě vyzvednu' usmála jsem se a jednodušše mu odepsala 'dobře'.
Řekla jsem to Kie, která byla samozřejmě moc ráda. Přemýšlela jsem, co bych tak mohla vymyslet na dnešek. Rozhlédla jsem se po pokoji a ve skříni jsem viděla svoje basketbalové boty a míč.
Myslím, že jsem měla jasno. Koukla jsem se na hodiny bylo 12. Měla jsem krásnou hodinu na to, se připravit. Přemýšlela jsem, jak se obléknu. Nakonec to vyhráli kraťasy a Fabiovo volné tílko, které jsem si šikovně zastrčila do kraťasů. Kie mi s sebou zabalila pití a ještě nějaké jídlo.
„Děkuju, ale to si nemusela" pověděla jsem jí, když jsem viděla, jak mi to skládá do batohu.
„Není za co, ale jo nenechám tě přece o žízni a hladu" zasmála se a já s ní.
Poté jsem jí dlouze objala.
„Copak?" zeptala se, když jsem jí dlouho nepouštěla
„Nic, jen že jsem za tebe neuvěřitelně moc ráda"
„To já za tebe taky beruško, ani nevíš, jak moc" pověděla, odtáhla se ode mě a věnovala mi polibek na čelo.
Já se usmála. Snažila jsem se dlouhou dobu udělat něco s vlasy, ale nespolupracovaly semnou, proto jsem je nechala rozpuštěné s tím, že je na hřišti sepnu do culíku, protože většinou když se nesnažím tak se mi to povede. Tomu se prostě říká zákon schválnosti. Bylo 12:55 a já jsem pomalu scházela dolů.
„Kie, co budeš dělat ty?" zeptala jsem se, když jsem si oblékala své basketbalové boty.
„Pojedu za partou a něco podnikneme" usmála se na mě
„Dobře to je super, já už musím jít, měj se" věnovala jsem jí pusu na tvář
„Ty taky, užijte si to" na to jsem jí už jenom kývla a vyšla ze dveří, kde už na mě čekal Rafe.
Opět přesný jak hodinky.
S úsměvem a batohem jsem sešla schody z verandy dolů. Došla jsem k němu a Rafe si mě ihned vtáhl do polibku, který jsem mu s láskou oplatila.
„Tak jaký jsou dneska plány?" zeptal se mě
„Basket" odpověděla jsem mu s úsměvem
„Skvěle, je tu jedno skvělé hřiště, kam nikdo nechodí" usmál se na mě jako sluníčko
„Super, tak jedem"
Sedla jsem si za něj na motorku. Jednou rukou jsem ho chytla okolo pasu a druhou jsem mu položila na hrudník. Když věděl, že se držím nastartoval a vyjeli jsme. Po pár minutách cesty jsme dojeli. Hřiště bylo malinké, max pro 4 hráče. Vedle hřiště byl rybník. Skvělý, doufám, že bude chtít, abychom se šli vykoupat.
„Tak sesedat" řekl a pomohl mi z motorky dolů
„Děkuju" poděkovala jsem mu, batoh si sundala ze zad a vyndala basketbalový míč.
„Hrál si to někdy?" zeptala jsem se, držíc v ruce míč
„Hele možná tomu nebudeš věřit, ale jo a jsem v něm celkem dobrý, dle mého" pozvedla jsem jedno obočí
„Ale opravdu?" hodila jsem mu míč o zem „Vystřel" řekla jsem.
Rafe se s úsměvem otočil ke koši, za trojkovým obloukem zvedl střelu a trefil se.
„Už mi věříš?" přišel ke mně blíž
„Zlato, tohle byla jedna střela. Uvidíme, jak ti půjde 1 na 1" usmála jsem se na něj, trošku ho poodstrčila vedle a došla pro míč.
„Beru"
Nečekala jsem, že bude až takhle dobrej. Hráli jsme více méně přes 20 minut a na to, že hraju basket už nějakých 16 let, tak jsem prohrávala 12:6. Šli jsme na 4 úseky po asi 25 minutách, takže normálně jako v basketu. Po druhém úseku jsem prohrávala už jenom o bod. No a ve třetím úseku jsme měli remízu. To už jsem to vzdala a lehla jsem si na trávu vedle hřiště. Nade mnou se objevil stín, otevřela jsem oči. Viděla jsem Rafea bez trička stát obkročmo nade mnou s nataženýma rukama směrem ke mně.
„Zlato, ještě jeden úsek" pověděl s úsměvem
Využila jsem toho, že měl koleno skoro u mé ruky. Chytla jsem ho za koleno zezadu a stáhla ho tím na sebe.
„Až po menší pauze, už nemůžu" zasténala jsem a zhluboka vydechla všechen vzduch z plic.
„No dobrá" odpověděl mi, stále sedící na mně
Po tomto se Rafe zvedl a odešel si střílet. Já jsem vytáhla telefon z batohu a pití. Natočila jsem krátké video na snap a poslala jsem to jako streaks, nakonec se mi to video natolik líbilo, že jsem ho dala i na insta stories, kde jsem k němu přidala i písničku. No a potom jsme se pustili do třetí rozhodující části. Byl to boj, který jsem nakonec nedokázala vyhrát a prohrála jsem 33:34.
„Nevadí zlato" pověděl a věnoval mi pusu
„Moc jsem si to užila" řekla jsem poté co jsme se od sebe odtáhli
„Jdeme do vody?" zeptal se na otázku, které jsem se bála celý den
„No dobrá" protočila jsem oči
Sundala jsem si tričko a boty. Rafe si sundal už jenom boty a šli jsem do vody.
Ve vodě jsme byli fakt hodně dlouhou dobu. Potom jsme ještě hráli, udělali pár fotek a nějaká videa. No a nakonec v 9 večer jsme se rozhodli, že pojedeme domů.
„Nechceš přespat dneska u mě?" zeptal se mě Rafe než jsme nastoupili na motorku
„Ráda, jen dám vědet Kie, že si zajedu pro věci a zase odjedu. Podle mě ještě nebude doma, tak aby neměla strach" řekla jsem, Rafe kývl a já zavolala Kie, které jsem všechno řekla, neměla s tím problém, že prý stejně bude nejspíš spát u party, takže se uvidíme ráno.
Po rozhovoru s Kie, jsme se s Rafem vydali k nám domů pro věci a pak ihned k němu.
Mezitím co nám Rafe dělal večeři já jsem se došla osprchovat a pak jsem sešla dolů. Půjčila jsem si Rafeovu mikinu, aby mi nebyla zima.
„Moje mikina ti moc sluší" podotknul, když jsem vešla do kuchyně
„Děkuju" usmála jsem se na něj a dala jsem mu pusu na čelo
Po večeři jsme se šli koukat na film, nakonec jsme ty filmy zkoukli asi 4.
Zhlédli jsem 3 horory a pak jsme si pustili The Greatest showman, u kterého jsme tancovali snad na všechny písničky. No a pak už byly asi 2 ráno a rozhodli jsme se jít spát. Lehli jsme si spolu do postele, Rafe mě objal a ve společném objetí jsme usli.