I'm drowning, okay? [CZ]

|chapter twentythree|

Pohled Rafa;

Přiběhla za mnou Sarah s kamarádkou Mattie, Jessicou, a ptala se, kde je Ander, nevnímal jsem jí, do tý doby než to nezopakovala asi po třetí.

,,Sakra Rafe, můžeš mě aspoň jednou poslouchat, když s tebou mluvím" zařvala na mě

,,No tak co chceš, vidíš, že nemám čas" odbyl jsem jí

,,Ptám se kde je Ander?" zopakovala otázku

,,Jak to mám vědět, asi si šel užít s nějakou kočkou tady, jak vidíš je jich tu dost." odpověděl jsem jí bez zájmu

Previferním viděním jsem zahlédl, jak Sarah vzala Jess za ruku, v Jessiiných očích jsem zahlédl známky vytvářejících se slz, ale abych řekl pravdu, bylo mi to celkem jedno.

,,Rafe, myslím to vážně, podívej se aspoň na mě, když s tebou mluvím, je to důležitý, chápeš?" začala Sarah opět mluvit, otočil jsem se na ní a věnoval jí veškerou pozornost, čím dřív jí dám co chce, tím dřív odejdou.

Zamyslel jsem se, ,,Vlastně.. je pravda, že pořád mluví o nějaký holce, nechce mi říct její jméno, ale ráno říkal, že by jí prej rád pozval na tuhle párty, ale nemá její číslo, tak z toho byl celej špatnej" vymáčkl jsem že sebe všechno co jsem si pamatoval
,,jo a ještě tak před hoďku, když jsme tu seděli a on vypadal dost zamyšleně, přišlo mi jako kdyby začal bulet, myslím, že to bylo kvůli té samé holce" dodal jsem a obě holky spokojeně odešli, takže jsme mohli pokračovat ve hře.

Pohled Jess;

Šli jsme si se Sarah sednout k bazénu, abych zpracovala všechny informace co jsem právě slyšela.
Nevěřícně jsem zírala před sebe a slzy smutku v mých očích nahradili slzy štěstí.
Vážně by kvůli mě někdo, jako Ander Evans, brečel? A byla jsem vůbec ta holka o které přemýšlel já?

Podívala jsem se na Sarah a ta na mě zírala se stejným údivem jako já.

,,Myslíš, že tím myslel mě?" musela jsem se zeptat

,,A koho jiného, ty trubko?" vyhrkla na mě Sarah s úsměvem ,,měla bys ho jít najít, ať se ujistíš" mrkla na mě

,,Ale já nevím, jestli zrovna mě bude chtít teď vidět.." řekla jsem rozpačitě

Sarah se na mě jen dívala, ,,Běž!" zakřičela na mě a postrčila mě ze židle, když jsem se dlouho nezvedala.

,,Dobře, už jdu, už jdu" koukla jsem na ní s úsměvem od ucha k uchu a běžela, zpátky dovnitř najít Andera.

Hledala jsem ho snad všude a ani po půl hodině usilovného hledání jsem ho nepohla najít, zahlédla jsem Steph, jak vyšla z ložnice, byla moje posílení naděje a tak jsem se rozhodla zeptat se jí, zda neví kde by mohl Ander být.

,,Ahojky, Steph, hele nevíš náhodou kde by mohl být Ander?" zeptala jsem se s nadějí, ale když jsem uviděla výraz v její tváří došlo mi, že nejspíš ani neví kdo to je. Už jsem se otáčela, že půjdu hledat dál

,,Co od něj potřebuješ?" odpověděla mi Steph trošku opožděně

Otočila jsem se zase zpátky a chvíli nechápala, od kuď ho vůbec zná.

,,Potřebuju s ním mluvit? Tak víš kde je?" spěchala jsem na ní s odpovědí, už jsem s ním vážně musela mluvit a to o hodně věcech.

,,Jasně, je tady v ložnici, ale nevím jestli teď bude chtít s někým mluvit." odpověděla neochotně a odešla. Nevěnovala jsem tomu příliš pozornosti, teď jsem hlavně potřebovala najít Andera.