I'm drowning, okay? [CZ]

|chapter fiftyseven|

Pohled Jess;

S JJem jsem si trošku poklidili kuchyň a připravili si všechny těsta, co budeme potřebovat.

Rozhodli jsme se udělat včelí úly, perníčky, vanilkové rohlíčky a ještě nám chybělo těsto na linecké.

Recept jsme si našli na internetu a pustili se do toho. JJ mi všechny ingredience podával a já je vážila do misky.

Nadělal s tím celkem binec, ale to jsem taky čekala. Většinou jsme vařily my holky, takže stěží našel všechny potřebné věci.

Když rozdělával mouku, omylem roztrhl obal o něco víc, než chtěl a polovina balíčku skončila na lince.

,,JJ! Buď trochu opatrnej, pak to tady budeme muset i uklidit" zavrčela jsem na něj nepříjemně

,,Ale noták, zas tolik se přece nestalo" řekl pobaveně a shrnul mouku zpátky do balíčku

Naštvaně jsem se na něj otočila, protože tím udělal ještě větší svinčík. On mi poslal vzdušnou pusu a mouku, která mu zůstala na prstech otřel o můj obličej.

,,Hej!" křikla jsem na něj v moment, kdy se jeho teplé ruce dotkly mých tváří. On místo odpovědi vyprskl smíchy, to už jsem se neudržela a začala se smát s ním.

,,Co se to tam děje, vy dva?" zaslechla jsem pobavený hlas Mattie

,,Ale nic, všechno je v pohodě" zamumlal JJ, když konečně chytil dech

Když jsme měli těsto hotové, zabalila jsem ho do fólie a dala do ledničky. Mezitím jsem vytáhla těsto na perníčky.

JJ vzal z poličky nad lednicí krabičku vykrajovátek. Já jsem rozválela těsto a pustili jsme se do vykrajování.

,,Hele... co Ander? Pořad je na mě naštvanej za to, že tě chci?" vypadlo z něj

Pousmála jsem se nad výběrem slov.
,,Nejspíš, ale pracujeme na tom. Časem se to snad zlepší."

Místo odpověděli se jen usmál a periferním viděním jsem postřehla, že na mě zítra. Když jsem se na něj otočila, odvrátil pohled a vzal do ruky vykrajovátko ve tvaru hvězdy, které umístil na okraj rozváleného těsta.

,,Au!" sykla jsem, když jsem ucítila štípání pod kovovým vykrajovátkem

Ihned jsem zvedla ruku a uviděla kapky krve stékající po mé ruce. JJ vykulil oči a běžel hledat nějaké náplasti.

,,JJi rychle!" volala jsem na něj, když se dlouho nevracel ,,bolí to" dodala jsem už téměř šeptem, ale to už stal ve dveřích a držel krabičku plnou náplastí.

,,Jak se ti to proboha povedlo?" neubránil se úsměvu, při zalepování mého palce

,,Já nevím, musela jsem otočit ten krám špatnou stranou... a prostě jsem si nevšimla..." chrlila jsem ze sebe

,,To je dobrý. Nic to není Jess" zvedl mi hlavu mezi ukazováčkem a prostředníčkem, tak, jak to vždycky dělá Ander a soucitně se na mě zadívá

Přikývnu a na sucho polknu. Pohladí mě po zádech a dá mi pusu do vlasů.

Otočím se zpátky k lince a uchopím další vykrajovátko, tentokrát si pečlivě zkontroluju strany. Uslyším tichý posměšek na mé konto, taky se mi zvednou koutky, ale soustředím se na vykrajování.

Když se nám zaplní oba dva plechy všemi tvary vezmu opatrně plech do rukou a strčím ho do trouby.

,,Teď se můžeme vrhnout na včelí úly, co myslíš?"

Přikývnu a vezmu ztuhlé těsto do rukou. Rozbalím ho a začnu hledat všechny potřebné věci. JJ najde plastovou formičku jako první a položí jí vedle těsta, já zatím rozmíchám vaječný likér s troškou cukru, aby byl sladší.

,,Myslíš, že bys zvládl úly udělat sám? A já zatím udělám rohlíčky?" usmála jsem se na něj

,,No jasně, to zvládnu. Stejně mě budeš hlídat, jak tě znám" vyplázl provokativně jazyk

Na to jsme jen protočila oči a šla do lednice pro poslední těsto.
Opět jsem si ho rozválela a přichystala si volný plech.

Občas jsem koukla na JJe, jak mu to jde. Měl zaplněnou půlku tácu, stejně jako já a to jsem začala asi o čtvrt hodinu později.

Perníčky už začaly vonět a tak jsem je rychle vytáhla z trouby a položila na stůl, aby mezitím, co dám péct vanilkové rohlíčky, vychladly.

,,Teď můžeš jít pozřít perníčky vajíčkem, aby se leskly. Vezmi si s ledničky jedno vajíčko a žloutek smíchej s troškou vody" vysvětlila jsem mu

Udělal přesně to, co jsme mu řekla a než se dopekly rohlíčky, měl už všechny perníčky potřené a krásně se leskly.

Vyndala jsem je z trouby a nechala vychladnout.

,,Už máme všechno?" zasténal JJ

,,Ještě nemáme to linecké a musíme nazdobit ty perníčky."

Zakňučel, ale zvedl se ze židle a přesunul se k lince, kde už na nás čekalo poslední těsto.

Podala jsem mu vykrajovátka ve tvaru koleček a sama jsem si vzala jedno menší.

,,Ty budeš vykrajovat velké kolečka a já do nich budu dělat dírky." rozkázala jsem mu

,,Ano, madam" odsekl a pustil se do práce

,,JJi, ale nesmíš to ujídat, bude toho málo" zastěžovala jsem si, když jsem viděla, jak si pokládá kus těsta na jazyk

,,Jeden pro mě a jeden na plech" a položil jedno kolečko na plech

,,Hej!" bouchla jsem ho po zádech

On mě chytil za zápěstí a přetočil k lince, takže jsem se teď opírala o linku zádama a byli jsme od sebe jen pár centimetrů. Asi pět vteřin jsme si zírali do očí, když jsme si uvědomili, co vlastně děláme, vzal JJ kus těsta a dal mi ho do pusy. Protočila jsem oči a otočila se zpátky k lince.

,,Tak, teď už jen nazdobit perníčky" zatleskala jsem, když jsem vypínala troubu.

JJ se usmál nad mou radostí a vyndal ze šuplíku nějaké zdobítka. Měli jsme tu pár barevných tubiček, perličky a čokoládové kuličky.

Oba jsme si vzali talíř a sedli si ke stolu, kde už byly vychladlé perníčky. Já jsem si našla nějakou inspiraci na Pinterestu, zatímco JJ zdobil z paměti. Většinou jenom obtahoval tvar a do prostřed dal kuličku.

,,Ta se ti povedla" usmál se na mě, když jsem dodělala kytičku

,,Děkuju, tobě... to taky jde" usmála jsem se při pohledu na jeho většinou křivě obtažené perníčky

Ironicky se usmál a na to si nalil půlku obsahu trubičky do pusy.

,,JJi! Myslím to vážně, není to na to, abys to snědl všechno teď. Musí to vyjít na všechny perníčky" vzdychla jsem

,,Jó, jó promiň mami"

Vztyčila jsem ukazováček a on dal ruce vzhůru, jako že se vzdává. Oba jsme se začali smát.

,,Ukaž, udělám to. Ty už si tady toho dneska udělala dost" usměje se na mě JJ a vezme mi mokré ubrousky z ruky

,,Děkuju" řeknu se zavřenýma očima, za dnešek už jsem vážně unavená

,,Běž si lehnout, musíš být unavená" zašeptá, když mi věnuje pusu do vlasů

S úsměvem kývnu, ale ještě se k němu nakloním.
,,Pak si musíme promluvit" znervózní, ale tomu už nevěnuju pozornost a jdu si do pokoje lehnout.