I'm drowning, okay? [CZ]

|chapter thirtyfive|

Pohled Jess;

Skoro celou středu jsme si vybalovali a dospávali ten časový posun. Fabio nám oznámil, že ve čtvrtek odlétáme do Británie, kde má v neděli závody. Navrhla jsem, že za něma přijedu až v neděli ráno, aby měli víc sami pro sebe času. Kupodivu nic nenamítali a jen oba přikývl. Viděla jsem na Fabiovi, že je na mě naštvaný. Kdo ví, co všechno mu Mattie řekla...

Večer jsem ještě stihla napsat Anderovi, těsně před tím, než jsem usla.

Ráno mě probilo cinkání nádobí. Fabio už zřejmě chystal snídani. Slyšela jsem jak pod Mattie mírně zaskřípala postel, když se zvedala. Já se otočila na druhý bok a spala dál.

Z postele mě vytáhlo až odemykání dveří. Vyšla jsem z pokoje a uviděla Mattie s Fabiem se sbalenými taškami, jak jsou na odchodu. Letmo jsem je pozdravil. Mattie na mě jen kývla, ale nic neřekla. Fabio na mě houknul, že mám snídani na stole. Poděkovala jsem mu a přesunula se ke kuchyňské lince.
A opravdu, na mramorové desce byl položený talíř s porcí osmažených vajíček. Usmála jsem se a pustila se do jídla.

Hned jak jsem vzala do ruky mobil pípla mi zpráva. Obrátila jsem ho displejem k sobě a musela jsem se umsát když jsme si přečetla zprávu od Andera, ve které stálo "krásné ráno, princezno <3"

Hned jsem dala mobil k uchu a prozvonila ho.

Ozval se ospalý chraplavý hlas a mně se do očí začali valit slzy.

,,Dobré ráno" začala jsem poměrně sklesle

,,Stalo se něco, zlato?" zeptal se hned, co uslyšel můj tón hlasu.

,,Pohádali jsem se s Matt a teď je na mě naštvanej i Fabio, její starší brácha..." popotáhla jsem

,,Zlato, neplakej. Vždyť se s Mattie znáte od dětství, určitě to časem pochopí." utěšoval mě

Vyprávěla jsme mu, jaká byla cesta a on mně zase co se děje v Outer Banks.
Po čtyřech hodinách telefonování v Anderem jsem opět usnula.

Pohled Mattie;

Brzo ráno jsme odjížděli z domu, doufala jsem, že se Jessica nestihne vzbudit než my odjedeme, ale bohužel se tak nestalo. Když jsme odemykali dveře tak se objevila u kuchyně a pozdravila nás, já na ní jen kývla a Fabio jí řekl, že má jídlo na lince, potom už jsme opustili dům a vyrazili na letiště, odkud jsme odlétali v 8:15 směr Anglie.

Po všech kontrolách jsme se konečně dostali do letadla, kde jsme si našli svá místa. Sedli jsme si. Batohy si dali do prostoru nad nás a čekali než letadlo vzlétne.

Po vzlétnutí jsme si s Fabiem každý vzali jedno sluchátko, pustili si písničky a ještě odpočívali. Fabia teď čekal náročný víkend, stejně tak, jako ostatní jezdce, na které jsem se neuvěřitelně moc těšila. Hlavně na Mavericka, Fabiova partnera v týmu Yamahy.

„Za půl hodinky přistáváme." pověděl mi Fabio, který si začal pobalovat své věci

„Dobře" letmo jsem mu odpověděla. Vzala si telefon do ruky, vyfotila výhled z letadla a poslala to jako snap.

Opravdu jsme za půl hodiny přistáli. Na letiště pro nás přijel Fabiův nejlepší kamarád Tommy, který nás dovezl na hotel, kde jsme teď byli 4 dny ubytovaní. Po vybalení věcí jsem si zašla do sprchy. Poté jsme vyrazili na okruh, kde měl Fabio první rychlostní trénink.

„Tak co tešíš se na kluky?" zeptal se mě Fabio, když už jsme byli skoro u jeho boxu

„Hrozně moc, hlavně na Mavericka." odpověděla jsem mu s úsměvem. Fabio se na mě usmál. Bylo vidět, že je rád, že po dlouhé době vidí můj upřímný úsměv.