I'm drowning, okay? [CZ]

|chapter fiftynine|

Pohled Sarah;

Po včerejšku už tu konečně bylo 25. prosince. Ráno to bylo trošku krušnejší ráno, protože jsme se dohodli, že v 8 budeme u stromečku a začneme. Jenže my s Johnem B opět zaspali a vstávali 10 minut před tím, než jsme měli být dole nachystaný.

Takže jsme se snažili, všechno udělat co nejrychleji. A stejně jsme přišli dolů o 5 minut později.

„Krušné ráno?" zasmála se Mattie, která seděla Rafeovi na klíně

„Lehce" John B se smíchem odpověděl

Posedali jsme si kolem stromečku a dohodli se, že dárky bude rozdávat Kie. Bylo toho strašně moc a Kie měla před rozdáním projev.

„Takže bando, ještě než začnu rozdávat samotné dárky, chtěla bych tu říct pár slov" na chvilku se odmlčela ale v zápětí pokračovala

„Jsem moc ráda, za to, že tu dnes sedíme všichni šťastní a spokojení, chtěla bych hrozně poděkovat všem za tento rok, ale nejvíc bych chtěla poděkovat Mattie, že tu semnou byla, a že ani potom všem, se na mě nevykašlala" Mattie se zvedla a šla jí obejmout

Jakmile si Mattie sedla zpátky k Rafeovi, Kie ještě pokračovala.

„Doufám a věřím v to, že už se nic nepokazí a budeme takhle skvělá parta furt, mám vás ráda a teď se můžeme pustit do rozdávání dárků" tleskla a obrátila se ke stromečku

My jsme jí ještě stihli odpovědět, že jí máme rádi taky. Dárky se rozdávali pomalu. Okolo každého se během pár minut začala vytvářet hromada dárků. Jakmile se rozdal poslední dárek, všichni jsme na sebe kývli a začali pomalu dárky rozbalovat.

Všechny jsem sjížděla pohledem. Všem na tváři hrály šťastné úsměvy. Mattie dokonce měla slzy štěstí v očích.

Jakmile jsem si rozbalila mikinu od Rafea, kterou jsem nosila asi, když mi bylo 10, musela jsem ho jít ihned obejmout, protože mě ani ve snu nenapadlo, že si bude pamatovat co jsem nosila když mi bylo 10.

„Děkuju" pevně jsem ho objala a na oplátku jsem dostala pevné objetí

Pak jsme se vrhli opět do rozbalování dárků. Bylo toho fakt hrozně moc, ale všichni byli spokojení a o to šlo. Nejvíc nadšená, ze všeho byla Mattie. Je hrozně skromná, takže tohle pro ní bylo moc.

Po rozbalení dárků, které trvalo přes hodinu, se Mattie a Rafe postavili před nás a drželi něco malého v ruce.

„Máme pro vás ještě jeden dárek, na kterým jsme s Rafem pracovali spolu a mělo to být pro všechny překvapení" Mattie promluvila jako první a předala věc Rafeovi

Ten přešel k televizi a do přehrávače vložil DVD. Jakmile to pustil všichni jsme si sedli, tak abychom dobře viděli. Na televizi se objevilo intro Netflixu a obrovský nápis přes celou obrazovku The Pogues. Došlo nám, že ti dva vytvořili film o nás. O každém tam mluvili kolem 10 minut, pak tam byli všechny naše různá videa, fotky, hlášky a úryvky z nějakých party.

Bylo to moc hezky udělané. Myslím si, že si na tom dali hodně velkou práci tohle vytvořit. Když film skončil, všichni jsme se společně objali.

Pohled JJe;

Bylo něco po 11 a Mattie se Sarah se vydali do kuchyně dělat snídani. Byl tu nový rok, takže snad vstoupíme do nového roku pravou nohou.

Ostatní jsme se roztáhli na gauč, teda kromě Andera s Jessicou, ta mu seděla na klíně v křesle.

Najednou něco zašeptala Anderovi a otočila se na mě. Ukázala prstem, abych šel za ní a zvedla se.

Šla do svého pokoje a já jí následoval.

,,Tak o čem si chtěla mluvit?" znervózněl jsem

,,Pamatuješ na tu rvačku mezi tebou a Anderem na útesu?" začala, já na to jen přikývnul ,,jenom jsem si s tebou chtěla promluvit o tom, proč to vlastně celé začalo, to přece víš ne?" přeměřila si mě pohledem

,,Vím, prostě žárlí" řekl jsem klidně

,,A ty se mu divíš?" nadzvedla jedno obočí

,,No já... vlastně asi ani ne" odvrátil jsem pohled

,,Jenom nechci, aby mezi vámi vznikaly další hádky" měla ochraptělý hlas, jako by se měla každou chvíli rozbrečet ,,miluju jeho a byla bych ti vážně vděčná kdybys to pochopil, když už nám to nechceš přát, aspoň to respektuj prosím.." zaleskly se jí oči

,,Jess, dobře víš, že chci abys byla šťastná a pokud tě dělá šťastnou on, tak ať, ale nechci se od tebe držet dál jen, protože to řekl on." řekl jsem jí na to to první, na co jsem myslel

,,Jo to chápu, ale nemůžeš popřít, že jsi včera u toho pečení cítil víc, než jenom obyčejný kamarádství" opět se mi zadívala do očí

Potichu jsem zalapal po dechu. Vůbec by mě nenapadlo, že tohle vytáhne.

Když jsem dlouho neodpovídal znovu nadzvedla obočí. Musel jsem si rozmyslet, co řeknu. V tu chvíli jsem jí to chtěl vyčíst. 'Přece se tomu nebránila, užívali jsme si to oba dva, tak proč to teď vytahuje proti mně?'

,,Myslel jsem, že sis to taky užila" vyšlo ze mě nakonec

Jess ze mě nespouštěla zoufalý pohled.
,,Na to jsem se ale neptala" namítla

,,Co chceš, abych řekl?" můj tón se změnil ze smutného na naštvaný. Došly mi slova.

Jess se zřejmě trochu lekla, protože ucukla a posunula se dál.

,,Proč se mě na to ptáš, když odpověď víš?" zjemnil jsem tón hlasu, nechci aby se mě bála

Sklopila oči k podlaze, ale stále mlčela.

,,Asi to chci slyšet od tebe, nevím.." zašeptala

,,Co přesně chceš slyšet?! Že ses mi líbila od první chvíle, co tě sem Mattie přivedla? Že díky tobě nemusím myslet na všechny ty sračky, co se dějou kolem táty? Naše parta je to jediný, co mám Jess, nemám kam jinam jít a jsem tak rád, že jste se k nám přidaly ty s Mattie. Nebo chceš snad slyšet to, že nemůžu vystát to, jak se kolem tebe pořad motá Ander. Jo já vím, miluješ ho a já se snažím to pochopit, vážně jo, ale tys tu nebyla všechny ty roky, co prováděl ty odporný věci všem z pogues, nevíš jakej doopravdy je, i když si myslíš že jo. Myslíš, že si přijedete s Mattie k nám, obě se zamilujete do těch největších hajzlů a budeme slavit všechny svátky spolu, tady, v naší chatě?! Chci, abys byla šťastná, abych tě slyšel se smát, ale ty nevíš, kdy Anderovi přepne a bude z něj zase stejnej hajzl jako dřív. Nevíš, jak moc ti může ublížit!" musel jsem se posadit, každou chvíli jsem čekal, že omdlím kvůli nedostatku kyslíku v mých plicích

Jess se na mě dívala se slzami v očích. Soudě podle jejího výrazu zpracovávala všechno, co jsem na ní právě vychrlil.

,,Kolikrát ti ještě mám říkat, ať o něm takhle nemluvíš? Chápu, že ho tady nemáte rádi, ale změnil se, kvůli mně. Vážně si vážím toho, že o mě máš takovou starost, ale ujišťuju tě, že žádnou chůvu nepotřebuju! A nemusíš začínat o svých rodičích jasný? Taky jsem to neměla zrovna lehký a jsem tak šťastná, že jsem teď mezi lidmi, kterým na mně záleží. Mám tě tak moc ráda, JJi. Vážně nevím, co bych bez tebe dělala, ale jediný, co od tebe chci je, abys mě přestal odsuzovat za to, do koho jsem se zamilovala! Vždycky to bude on, mezi náma dvěma nikdy nic takovýho nebude." setřela si slzu, která jí tekla po zarudlé, opuchlé tváři a třískla za sebou dveřmi.

Jsem si víc než jistej, že náš 'rozhovor' slyšeli minimálně všichni v tohle domě.