Pohled Jess;
Probudila jsem se kolem páté ráno. Včera jsem usla už okolo šesté.
Rozhodla jsem se napsat Anderovi. Podle mých výpočtu u nich teď bylo něco málo po třetí odpoledne.
Odeslala jsem dlouhou zprávu, kde jsem se mu omluvila, že jsem včera usla tak brzo a taky mu oznámila a dnešním plánu. Včera mě moje kamarádka Alex, kterou jsem neviděla už pět let, pozvala k sobě na takovou menší párty.
Po hodině mi zvobil mobil na kterém svítilo Anderovo číslo. Přiložila jsem si mobil k uchu.
,,Ahoj, zlato." pozdravila jsem ho vesele
,,Ahoj, Jess." odpověděl mi
,,Četl jsi mou zprávu?" zajímala jsem se
,,Jasně, že četl. Nemám s tím problém, samozřejmě bych tam radši byl s tebou a dával na tebe pozor" roztomilé se zasmál ,,ale věřím ti a kdyby se něco dělo, tak víš, že mi můžeš kdykoliv zavolat." dokončil
Zamilovaně jsem se usmála a kousla se do rtů.
,,Děkuju zlato. Chybíš mi tady.." zesmutněla jsem a úsměv mi během vteřiny zmizel z tváře.
,,To ty mně taky zlato.." řekl stejným tónem
Rozloučili jsme se a já položila mobil zpátky na stolek.
Bylo deset dopoledne, a tak jsem se rozhodla uvařit si něco k obědu.
Zapla jsem troubu, do které jsem za pár minut dala hranolky pečlivě rozložené na pečícím papíře.
Mezitím, než se hranolky opekly, jsem si okořenila kuřecí kousky a hodila se na pánvičku. Za několik málo minut bylo jídlo hotové. Všechno jsem si dala na talíř, přidala domácí omáčku a sedla si k televizi.
Pustila jsem si písničky a ponořila se do mých myšlenek. Tak nějak jsem pořád přemýšlela, co všechno se tohle léto událo. Bylo toho na mě celkem dost, ale Ander mě držel nad vodou. Začali mi stékat teplé slzy hned, jak jsem si vzpomněla, jak se naše pohledy poprvé střetly.
Dojedla jsem poslední kousek masa a dopila skleničku perlivé vody. Všechno jsem naskládala do myčky a odešla do pokoje.
Oblékla jsem se do teplaků a krátkého trička, přes které jsem přehodila lehkou černou mikinu na zip. Odemkla jsem velké dřevěné dveře a zamířila do parku, kde byli krásně zbarvené opadané listy ze stromů. Sedla si na prázdnou lavičku a dala si sluchátka do uší. Ještě jsem si vyfotila pár fotek v přírodě, než jsem se vrátila zpět domů.
Rychle jsem se převlékla do krásných tmavě modrých koktejlových šatů. Nasadila si nejhezčí pár naušnic, co jsem našla. K nim jsem sladila i stříbrný řetízek se stejným vzorem a šla se nalíčit. Nikdy jsem se nějak výrazně nemalovala, takže jsem si dala pár vrstev řasenky, jemné světle hnědé stíny a průhledný, třpitivý lesk na rty.
Ručičky na hodinách povešených nad kuchyňským stolem ukazovaly za deset minut sedm. Správný čas na to, nasednout do auta a vyrazit.
Cestou jsem ještě zavolala Anderovi, abych ho ujistila, že jsem v pořádku.
,,No a kdo tam s tebou vlastně všechno bude?" zeptal se zvědavě
Chvíli jsem přemýšlela. Vždyť už jsem Alex neviděla pěkných pár let, natož abych znala někoho, z jejích nynějších přátel.
,,Já pořádně ani nevím. Alex jsem neviděla pár let, ani nevím, jestli má teď nějakého přítele." odpověděla jsem mu zamyšleně
On si povzdechnul a zopakoval za dnešek už asi po desáté ,,hlavně na sebe dávej pozor"
,,Copak? Je všechno v pořádku?" zeptala jsem se starostlivě
,,Ale.. jen bych s tebou nejradši byl na té párty" zašeptal
,,Copak ti nestačili, ty co jsme spolu strávili v Outer Banks?" zasmála jsem se
,,Času s tebou nebudu mít nikdy dost, Jessie." zachraptěl a já poznala, že se usmál
Začervenala jsem se a zasmála. Na jednu stranu jsem byla ráda, že tu nebyl. Aspoň nemohl vidět jak děsně červená jsem právě byla.
,,Miluju tě" řekla jsem po krátkém tichu
,,Já miluju tebe."
Típla jsem hovor a zaparkovala před domem, jehož adresu mi ráno Alex poslala. Zamkla jsem auto a nervózně kráčela na vysokých podpatcích ke krásnému domu, ze kterého už byla slyšet hlasitá hudba.
Došla jsem před branku, kde už na mě čekala Alex. Hned jsem radostně vypískla a objala jí.
,,Ahoj, vypadáš úžasně" přivítala mě
,,To ty taky. Jsem moc ráda, že tě zase vidím." oplatila jsem jí úsměv
Zavedla mě dovnitř k velkému gauči naproti televize. Tam už se válelo asi deset opilých holek a kluků. Prošli jsme kolem směrem ke kuchyňi. Alex mi do červeného kelímku nalila jakousi modrou tekutinu, podala mi ho a zírala na mě do té doby, než jsem jí neochutnala. Překvapivě to bylo moc dobré. Ačkoli alkohol skoro nepiju, tohle mi vážně chutnalo. Kývla jsem na ní jako znamení, že mi to chutná a odešli jsme zpátky ven.
Venku stála parta dvou holek se třema klukama. Přesně k té jsme mířili. Zarazila jsem se, když jsme přišli blíž a já poznala, že jsou všichni totálně opilý.
Alex běžela přímo k černovlasému, vysokému klukovi, který hned jak jí viděl rozpřáhl obě ruce, čímž jí uvolnil svojí náruč.
Ta do ní hned vpadla a zasmála se. Já jsem šla hned za ní. Zastavila jsem se před blondýnou v černých síťkovaných šatech.
Alex pustila svého kluka, nebo aspoň jsem typovala, že je to její kluk a došla blíž ke mně.
,,Ták, vítej v naší partě. Tohle je Zed" ukázala na vysokého kluka, ke kterému se ještě před chvílí tulila.
,,vedle je Jace" koukla na zrzouna s černým šátkem na čele.
,,no a tamhle je Dean" usmála se na třetího kluka v kšiltovce
,,tady máme našeho miláčka Madison a tohle je Katie" objala obě holky naráz.
Na všechny jsem se usmála a letmo si s něma prohodila pozdrav.
Nejvíc se ke mně měl Jace. Přišel ke mně blíž, chytl mě kolem pasu a začal si se mnou povídat. Jeho ruku, kterou mě objímal kolem pase jsem mu vrátila zpátky k tělu a zaraženě na něj zírala.
,,Nemáš náhodu hned vedle sebe přítelkyni?" koukla jsem na Katie a pak zpátky na něj.
,,Mám. Vždyť si spolu jen povídáme, klídek holka." ušklíbl se na mě a ruku vrátil na můj pas. Opět jsem mu ji zhodila a udělala krok od něj.
,,Hele Jaci, nech kámošku tady Alex, napokoji. Očividně o tebe nestojí." zakřičel na něj Dean přes hlasitou hudbu. Jace jen protočil oči a šel za jinou kočkou, pohupující se ho rytmu.
,,Jsem Jessica" děkovně jsem na něj koukla a usmála se.
,,Těší mě Jess" oplatil mi úsměv
Odešli jsme spolu ke stolu, kde mi nalil nové pití. Sobě nalil jen kolu. To znamená, že by nemusel být tak opilej, jako ostatní.
Vzala jsem svoje pití a s Deanem si sedla ke stolu. Povídali jsme si asi hodinu. Dozvěděla jsem se například, jak dlouho žije ve Francii, že chodil s Alex na střední. Dokonce mi prozradil, že mu je 26, což jsem mu teda ze začátku nechtěla věřit. Já jsem mu zase vyprávěla jak Alex znám a spoustu dalších věcí z mého osobního života. Nikdy před tím jsem si takhle dlouho nepovídala s nikým o mém osobním životě. A už vůbec ne s někým, koho znám pár hodin.To muselo způsobit množství alkoholu v mé krvi.
Dean se ke mně najednou začal naklánět. Nevěnovala jsem tomu velkou pozornost. Až když mi dal dlaň na stehno, odtáhla jsem se.
,,Co to sakra děláš?! Co to s váma všema je?" zvedla jsem se ze židle a zakřičela na něj
,,Klid kotě, vždyť zase tolik nestalo" řekl opilým hlasem
,,Mám přítele a nepřeju si, abys mě tady ošahával." zakřičela jsem na něj znovu
,,Támhle někde v Outer Banks, ten se nemusí nic dozvědět." zvýšil na mě hlas
Znechuceně jsem se na něj koukla a odešla. Mířila jsem ke svému autu a byla na odchodu. Už byla stejně půlnoc, pravý čas zmizet odsud.
Sedla jsem si na sedačku a ihned vytáčela Anderovo číslo.
,,Ahoj.." začala jsem se slzami v očích
,,Ahoj zlato, copak se děje?" zeptal se chraplavým hlasem. Bylo už dost pozdě, takže jsem ho asi vzbudila.
Jak jsem slyšela jeho hlas, rozbrečela jsem se už úplně.
,,Já jsem tě vzbudila, viď?" řekla jsem polohasem
,,To nevadí. Stalo se něco na té párty? Slyším, že brečíš zlato." pokračoval starostlivě
,,Byli tam kamarádi Alex..a-a za-začali na mě sahat, tak jsem odešla a teď jedu domů." vykoktala jsem
Slyšela jsem Anderův hluboký nádech. Bylo mi jasné, že byl naštvaný.
,,Promiň.. ne-neměla jsem sem chodit" dodala jsem opět koktavě
,,Ne zlato, není to tvoje vína. Chápu, že se chceš bavit." poklesl hlasem ,,chtěl jsem ti to nabídnout až ráno, ale řeknu to už teď. Chci tě mít zpátky tady, v Outer Banks." zasmál se ,,a tak jsem mluvil se Sarah a tvojí partu napadlo, že byste se sem s Mattie mohli nastěhovat nastálo." dodal nadšeně
Zarazila jsem se při slovech, že mluvil se Sarah a vůbec s tou naší partou.
Chvíli bylo ticho.
,,Jess, jsi tam ještě?" zeptal se potichu
,,J-jo, jsem, jen... nevím co na to říct" řekla jsem zařazeně ,,moc ráda, bych se za váma všema vrátila, ale co Fabio? Nemůžeme ho tady nechat a s Mattie to teď taky nevypadá moc růžově." klesl mi hlas
,,Něco spolu vymyslíme, dobře? Teď jeď opatrně domů a probereme to ráno." uklidňoval mě
Přikývla jsem ,,miluju tě, Andere Evansi."rozloučila jsem se s ním a hovor ukončila.