Pohled Jess;
Už je to jen týden do našeho odjezdu.
Doufám, že to bude jeden z těch klidnejších týdnu. Ale jak víte, I za týden se může lecos stát.
Po tom incidentu s JJem, jsem vůbec nevěděla, co mám dělat. Vždycky jsem si tak trochu myslela, že má pro mě slabost, ale teď už jsem si mohla být jistá. Problém je v tom, že je tu ještě Ander, pro něj jsem měla zase slabost já, ale bylo mi jasný, že s tím JJ za žádnou cenu nebude souhlasit, nepochopil by to.
Učesala jsem si vlasy a usmála se na sebe do zrcadla, abych sama sebe přesvědčila, že to všechno vyřeším.
Vyšla jsem z pokoje, to už seděli všichni na sedačce připravení k odchodu.
A tak jsem si vzala jen misku s jogurtem, nasypala do něj pár jahod a rychle všechno snědla.
Převlékla jsem se z pyžama a doběhla za ostatníma.
,,Kam máme namířeno?" zeptala jsem se cestou do auta
,,To je překvapení." usmála se na mě Sarah
Koukla jsem na Mattie, jestli neví o co jde. Ta jen zvedla ramena a zakývala hlavou z prava doleva.
,,Už jsme skoro tam." pověděl Pope a černým šátkem mi zakryl oči
Nechápavě jsem kolem sebe začala máchat rukama
Cítila jsem teplou dlaň na mém rameni
,,Jess neboj, přece si nechceš zkazit překvapení." pohladil mě JJ po hřbetu levé ruky
Trochu jsem se uklidnila a zhluboka se nadechla. Ale stále jsem měla obavy co zase vymysleli.
,,Tak jsme tady!" vyjekla nadšeně Kie
,,To ani nezkoušej." zastavil mě JJ, když jsem se pokoušela sundat si černou látku s očí
Chytl mě za ruku a vyvedl mě ven z auta tak, abych nikde nezakopla.
,,Tak už mi to sundej." kňučela vedle mě Mattie a já pochopila, že jí taky zavázali oči
,,Ještě chvíli." řekl John B vedle mě
Po asi dvaceti minutách chůze jsme se konečně zastavili a já doufala, že mi JJ už sundá tu věc z obličeje.
A bylo tomu skutečně tak. Začal pomalu povolovat utažený uzlík zezadu na mé hlavě. Když mi látka sklouzla z očí, měla jsem před sebou obrovskou zdobenou bránu do té největší poutě, kterou jsem kdy viděla.
Podívala jsem se na Mattie, stojící vedle mě. Ta se otočila směrem ke mně a obě jsme na sebe zírali s otevřenými ústy až dokořán.
,,Tadáá!" vykřikla Sarah, když viděla naše výrazy
Ihned jsme s Mattie vběhli dovnitř a hledali první atrakci, u které se zakempíme.
Celá naše parta nás za nedlouho našla, a tak jsme je začali přemlouvat, aby šli s náma.
Nakonec s náma šel jen JJ s Johnem B.
Jako první jsme zamířili k obrovskému ruskému kolu.
Sedli jsme si všichni čtyři na sedačku a čekali, až nastoupí i ostatní.
JJ s Johnem B si sedli vedle sebe, já vedle Johna B a Mattie vedle JJ, tak abychom měli obě nejlepší výhled až budeme nahoře.
Kolo se začalo pomalu roztáčet a já, byť jsme zatím byli pořád vcelku nízko, dostávala malé závratě. Zase se projevil můj strach z výšek, který jsem se před všemi snažila skrývat.
John B si všiml, jak se mi třesou ruce. Stiskl mojí dlaň a usmál se na mě. Úsměv jsem mu oplatila a zesílila stisk mé ruky.
Vyjeli jsme až úplně nahoru a tam se kolo na pár minut zastavilo.
,,Kde to vlastně jsme?" zeptala jsem se konečně
,,No už vás tu máme jenom týden, a tak jsme pro vás chtěli vymyslet něco speciálního." začal John B
,,Tahle pouť je tu jednou za tři roky a jestli si dobře pamatuju Mattie miluje poutě." dokončil JJ a usmál se na Mattie
Mattie přikývla a zaleskly se jí v očích slzy štěstí.
Když byla naše sedačka zpátky na zemi postupně jsme vystoupili a šli najít ostatní.
Kie s Popem jsme našli u Xtremu tak jsme se hned připojili. Tentokrát jsme šli jen já a Kie, protože Mattie nebylo nějak dobře. JJ jí koupil vodu a sledovali nás z bezpečí.
Důkladně jsme si zaply pásy a chytli se s Kie pevně za ruce, aby jsme se tolik nebáli. No moc nám to nepomohlo, hned jak se Xtreme roztočil začali jsme obě řvát.
Po ani ne deseti minutách už jsme si odepínaly pásy a já přemýšlela, kam bychom mohli dál.
Slyšela jsem jak Sarah zakručelo v břiše a mě došlo, že už mám vlastně taky celkem hlad. A tak jsme šli najít nějaký stánek s jídlem.
Kluci a Sarah s Kie si dali langoše a já s Matt jsme si koupili jen trdelníky.
Už jsme tu něco málo přes tři hodiny a všichni už vypadají unaveně, jen já bych pořád lítala po atrakcích.
A tak jsem šla sama do strašidelné hradu, zatímco počkali venku. Nebudu lhát, sama jsem se vážně bála. Vlezla jsem dovnitř a rozhlížela se kudy jít.
Chvíli jsem bloudila až jsem se nakonec ocitla v zrcadlové bludišti.
Nemohla jsem se zbavit pocitu, že za mnou někdo jde. Ale to tak bývá ve strašidelném hradu na vás za každým rohem někdo číhá.
Začínala jsem být stále víc a víc rozklepaná. Mohla jsem být tak v půlce celého hradu, došla jsem na konec zrcadlového bludiště a uslyšela za sebou zvuky, rychle jsem se otočila na pátě a zahlédla stín co se až moc rychle blíží ke mě
,,Haló, kdo je tam." zašeptala jsem do tmy rozklepaným hlasem
,,Ahoj, krásko" vybafnul na mě Ander
,,Andere! Víš jak jsem se bála?!" vykřikla jsem na něj
Přesunul pohled na mé zatnuté ruce a z tváře mu zmizel úsměv.
,,Pojď sem" roztahl obě ruce a já udělala dva kroky k němu. Přitáhl jsi mě do objetí, dal mi pusu do vlasů a začal mě pomalu hladit po zádech.
,,Neboj se, jsem tu s tebou. Pojď, projdeme to spolu, chceš?" odtáhl se a zadíval se mi do očí.
Jenom jsem přikývla. Rozešli jsme se směrem ke konci domu a přitiskla jsem se blíž k jeho silné paži. Jak ucítil mojí třesoucí se ruku, vzal mě za ruku a propletl naše prsty.
Došli jsme na konec.
,,Venku na mě čeká JJ a spol." otočila jsem se na něj a chystala se ho obejmout
Chápavě zakýval hlavou a přitiskl si mě k sobě. Chvíli jsme jen tak stali s objetí a oba si užívali tuhle chvíli.
Pomalu jsem ho pustila a každý jsme se rozešli jiným směrem.
,,Hele, tamhle už je Jess!" slyšela jsem z dálky hlas Popa
Přiběhla jsem k nim a hned jsem jim vyprávěla co jsem vevnitř zažila, s tím, že jsem samozřejmě vynechala tu část s Anderem.
Všechno jsem jim vylíčila a zahlédla v dálce Mattie s JJem, jak se vrací zpátky k nám.
,,Už je ti líp zlato?" objala ji Kie
Mattie přikývla a všem nám věnovala úsměv.
Zastavili jsem se u K2, kam tentokrát šla jen Mattie. Potom, co se k nám, celá vysmátá vrátila jsem si zaběhla pro limonádu k vedlejšímu stánku.
Došla jsem k frontě vedoucí k výdejnímu okénku.
Vtom jsem uslyšela křik. Šla jsem po zvuku až k malému dřevěnému domku.
Byla taková tma, že jsem viděla pouze siluety a bez světla nešlo poznat kdo to tam stojí.
Byli to tři kluci, ale obličeje jsem neviděla. Jako náhodou kolem projelo auto a osvítila všechny tři osoby stojící u sebe. Byl to Rafe s Anderem a vedle nich stál ještě jeden kluk, jehož jméno jsem ale neznala.
Vypadalo to, jako kdyby se o něčem hádali. Rafe šel stále blíž k mě neznámému klukovi.
Snažila jsem se poslouchat co říkají, ale jediné co jsem poznala, byl křik patřící Rafovi, slovům jsem bohužel nerozuměla.
Pozorovala jsem je a čekala co z toho bude, najednou se Rafe rozpřáhnul a uhodil toho kluk silně do hlavy, ten se skácel na zem a ihned si dal ruce před obličej, aby si aspoň ten uchránil. Lekla jsem se a cukal sebou. Ander udělal krok dozadu a jen přihlížel.
Rafe ho začal kopat do břicha. Ozývali se hlasité výkřiky prosící o pomoc.
To už jsem se nezvládla jenom dívat a běžela jsem směrem k nim.
,,Co se to tu děje? Co mu to děláte?!" křičela jsem na oba
Ander se na mě vyděšeně podíval, když mě uviděl a společně s Rafem odešli dřív, než jsem to stačila doříct.
Pomohla jsem klukovi na nohy a zavolala mu záchranku. Snažila jsem se z něj dostat, proč ho takhle zmlatili, ale nic jsem z něj nedostala.
Přijela si pro něj záchranka a já se vrátila zpátky k partě.
,,No kde jsi byla Jess?" zeptala se mě Sarah když jsem došla až k ní
,,Už tady půl hodiny jezdíme pořád dokola" zasmála se Mattie
,,Pro pití, potkala jsem tam Steph a trochu jsme se zakecali." zalhala jsem a v hlavě si stále vrtalo to, co jsem přes chvíli viděla. "Od Rafa mě to nepřekvapilo, ale proč Ander nic neudělal? Proč ho nezastavil? A pokud je stejnej hajzl, jako Rafe, proč se ke mě chová tak hezky? Využívá mě?" vrtalo mi hlavou snad hodiny.