Beautiful Teacher || Harry Styles

Chapter 8

Josie's point of view.

Unaveně rozlepím oči dívajíc se do prostoru mého pokoje a do očí mě ihned udeří šedá skříň, která se v mém pokoji vůbec nenachází, nenachází se ani nikde jinde v našem bytě. Vyletím do sedu rozhlížejíc se po pokoji. Kde to do prdele jsem? Všechno je tu zařízené až moc luxusně, což není vkus mých přátel, takže ani u jednoho z nich nejsem, to bych rozhodně poznala. Zvednu deku, abych se podívala, co mám na sobě. Moje šaty jsou pryč a místo nich mám něčí černé tričko s potiskem mé oblíbené kapely.

Chytím se za hlavu a zamručím. „No tak, vzpomeň si!" zamumlám snažíc se si vzpomenout, co se sakra dělo a s kým jsem včera opustila klub. Neměla bych tolik pít, když si pak nemůžu vzpomenout, s kým jsem klub opouštěla. „Bože," zakňučím, jak moc mě bolí hlava. Ten, se kterým jsem včera odešla, tady není, takže bych možná měla vzít nohy na ramena. Bůhví u jakého úchyláka se nacházím.

Podívám se na noční stolky v domnění, že na nich bude třeba nějaká fotka a já poznám u koho jsem, ale bohužel nic jako fotku nevidím, zato ale vidím sklenici a u ní je prášek. Vypadá to na normální prášek proti bolesti hlavy, ale nechci nic riskovat. Natáhnu se po sklenici a nejdřív si přičichnu, abych se ujistila, že je to jenom voda. V ústech mám jak na Sahaře, ale i přesto sklenici položím zpátky na stolek a promnu si unavené oči.

Dveře někde vedle postele se otevřou a dovnitř pokoje vejde potetovaný muž jen s ručníkem kolem pasu. Pozvednu obočí, jak si uvědomím, kdo to sakra je. To snad není možné! Jsou tu někde skryté kamery a někdo si ze mě střílí, že je to tak? Přitáhnu si deku blíž k sobě a v tu chvíli se na mě Styles otočí.

„Oh, nechtěl jsem tě vzbudit, jdu si jen pro věci," řekne a zase se otočí ke skříni a začne v ní hrabat.

„Co tady dělám?" zeptám se chytajíc se za hlavu. Mám pocit jako kdyby se mi měla hlava rozskočit tou neskutečnou bolestí. Dost jsem to včera přehnala.

„Přišla si za mnou, abys mi řekla, že si na tebe nemůžu dělat nároky, pak si upadla a já tě sem odvezl," řekne mi a pak se ke mně vydá. Přitáhnu si kolena blíž k sobě, když na postel vleze po čtyřech. Přiblíží se až ke mně, že jsou naše obličeje těsně u sebe.

„Ehm, trošku osobního prostoru?" špitnu. Jsem z něj hrozně nesvá a je děsně zvláštní, že jsem u něj doma a hlavně v jeho posteli.

Uchechtne se. „Pamatuješ si, cos mi řekla včera v autě?" Pozvedne obočí se zvláštním úsměvem, který úplně nedokážu rozluštit. Vůbec nemám tušení, co jsem mu sakra řekla, snad ne nic, jako to, že mě přitahuje, což samozřejmě není pravda.

„Nepamatuji si nic kromě toho, jak jsem od vás odcházela a jak jsem se následně opila s mými přáteli," povím naprosto upřímně. Ještě si pamatuji, jak za mnou a Louisem přišel Liam, ale pak mám úplně vygumováno.

„S tvými přáteli," zopakuje po mně ironicky. „Jo, byla si s Louisem a Liamem, ke kterému ses až moc měla, babygirl, a to se mi jako úplně nelíbilo," řekne důrazně a nezapomene se zamračit. Nasucho polknu snažíc se na sobě nedat znát, jak jsem z něj nervózní.

„Já nechápu, o co vám zatraceně jde, pane Stylesi," odseknu. Už mě to nebaví, jak se ke mně takhle chová, jako kdybych byla kus masa. Jako kdybych patřila jenom jemu. Jako jo, neříkám, je zatraceně atraktivní, ale nahání mi strach, jak se mě snaží mít jen pro sebe a to ani mezi námi nic není. Je jenom můj učitel a já jeho studentka, nic víc. A on se mezitím tváří, jak kdybych mu patřila. Nesnáším to a děsí mě to.