Chapter 21

1.1K 69 5
                                    

Vůbec nevím, jak dlouho jedeme, ale dlouho to určitě bude, protože mě pěkně bolí zadek z toho dlouhého sezení a Harryho kožených sedaček. Ten, kdo vymyslel kožený sedačky, na nich určitě nikam takhle daleko necestoval. Snad po osmdesátý si poposednu a pak zafňukám jak malé dítě. Harry se zasměje a pak díky bohu zastaví někde při cestě. Na nic nečekám a hned z auta vystupuju s totálně bolavou prdelí.

„Bože, moje prdel," zafňukám znovu a trochu se projdu sem a tam. Harry se smíchem pustí Arla, aby se vyvenčil a trochu proběhl.

„Měla by sis zvyknout, babygirl," řekne najednou Harry a já hned jeho narážku pochopím.

„To snad nebude tak hrozný jako z těch kožených sedaček." Odvrátím se od něj s totálně rudými tvářemi, když si olízne rty. Jak je možný, že mě tento muž dokáže uvést do rozpaků jen jedním gestem?

Harry si stoupne za mě, položí ruce na mé boky a já skoro ani nedýchám, když se skloní k mému uchu. „Přesně, babygirl, ale všechno poznáš, neboj se," zašeptá mi do ucha. Po zádech mi přejede mráz, když mi rukama vjede pod tričko a dotkne se mé pokožky na břiše. Děkuju bohu, že jsme někde mimo hlavní silnici kde kolem nás není nic než louky. Jsme od Londýna hodně daleko, že jsem úplně ztratila přehled.

„Kdy už tam budeme?" zeptám se, snažíc se soustředit na něco jiného než na jeho ruce na mém těle, protože mě to pomalu ale jistě nutí šílet. Pořád sakra nechápu, jak se z nenávisti mohlo stát tohle.

„Nemůžeš se dočkat až budeme sami?" zašeptá mi znovu do ucha a rukou tentokrát vjede pod moje džíny. Zalapám po dechu a hned jeho ruku chytím.

„Harry, tady ne, prosím."

„Široko daleko nikdo není, ale jak chceš, babygirl." Políbí mě pod ucho a jeho ruce z mého těla zmizí. Otočím se k němu čelem, stoupnu si na špičky a políbím ho. Polibek mi opětuje a když se od sebe odtáhneme, na jeho tváři pohrává úsměv, který mě hřeje u srdce. Jsem do něj blázen.

„Měl by ses usmívat víc," řeknu, pokládajíc ruku na jeho hruď. S povzdechem se ode mě podívá někam za mě nejspíš na Arla. „Řekla jsem něco špatně?" zeptám se zmateně.

Zavrtí hlavou. „Ne, babygirl, nedělej si starosti." Skloní se ke mně, aby mě políbil na čelo a pak pískne na Arla, jenž okamžitě poslechne a doběhne k nám. Strčí mi čumákem do ruky čímž si získá mou pozornost. Podrbu ho na hlavě a otevřu mu dveře na zadní sedačky, načež si do auta skočí a spokojeně ulehne. Pousměju se, dveře zabouchnu a s očima přišpendlenýma na Harrym, si otevřu dveře na straně spolujezdce.

„Víš, že se mi můžeš svěřit, že?" Chci, aby to věděl, aby si byl jistý, že mi může říct cokoliv. Koneckonců v té smlouvě, kterou jsem mu podepsala, bylo napsaný, že je komunikace důležitá a není nic, co bychom si měli tajit. A já sakra chci, aby věděl, že se mi může svěřit.

„Vím." Přikývne a pak obejde auto a sedne si za volant.

S povzdechem tedy taky nasednu na ty nepohodlné sedačky, zabouchnu dveře a připásám se. Harry se hned rozjede zase na cestu. Doufám, že už tam budeme, nevydržím tu dýl jak hodinu. Opřu si hlavu o okno auta, zkoumajíc na mobilu instagram, kde Mallory přidává jedno story za druhým, jak je s Niallem někde na nějakém festivalu. Už jsem zase u toho, jak jí závidím její normální vztah, kdy se se svým klukem nemusí schovávat. Bylo by všechno o tolik snazší, ale nehodlám se Harryho a toho, co mezi sebou máme, jenom tak vzdát.

„Řekni mi něco o sobě, nebo prostě něco říkej, jinak mi z tý cesty v tichosti za chvíli jebne." Podívám se na kudrnáče, jenž se uchechtne.

Beautiful Teacher || Harry StylesOnde as histórias ganham vida. Descobre agora