Beautiful Teacher || Harry Styles

Chapter 11

Josie's point of view.

Naprosto vykolejená z toho, co se právě stalo s Harrym, se vrátím zpátky do restaurace, kterou projdu rovnou ven. Poslala jsem Zayna a děti počkat do auta s tím, že si ještě odskočím, ale samozřejmě jsem na ty toalety ani nedošla, protože se za mnou přiřítil nasraný Harry. Vážně nechápu, co má pořád za problém. Myslí si, jak se se Zaynem tahám schválně, ale já se s ním tahala vždycky stejně jako s Liamem, Louisem, Mallory a s Ronnie. Jen o tom asi neví.

Zajedu si prsty do vlasů a jakmile dojdu k autu, nahodím malý úsměv, aby si Zayn nevšiml, jak moc jsem v háji. Otevřu si dveře na straně spolujezdce a vklouznu na kožené sedadlo Zaynova Bentley. Podívá se na mě, ale nic neříká, prostě se jen rozjede. Zkontroluji děti v zadním zrcátku. Obě vypadají spokojeně, takže si oddechnu a pak se hned připásám. Opřu se loktem o opěrku na dveřích, pozorujíc auta kolem nás.

Pořád jsem mimo z toho, co tam Harry předvedl. Proč se chová tak zatraceně majetnicky? Nelíbí se mi to. Za chvíli mu bude vadit i to, že se usměju na našeho starého učitele španělštiny, ne? Ještě jsem ani s ničím nesouhlasila a on už se chová jako bych byla jeho. A i kdybych s tím do prdele souhlasila, tak mě přece nebude vlastnit. Jsem člověk, ne nějaká věc, jestli si nevšiml.

„Jsi v pořádku?" zeptá se najednou Zayn, čímž prořízne ticho. Se zamračením se podívám na děti a s překvapením zjistím, že obě usnuly. Pousměju se na ně a pak natočím hlavu na Zayna. Na chvíli mi věnuje pohled než se otočí zpátky, věnujíc se řízení. „Přijdeš mi nějaká mimo. Stalo se tam něco? Měl na tebe Styles něco?" zeptá se a mě na chvíli přepadne panika, že o tom ví, ale to je nemožné, nemohl nás vidět, když na mě čekal v autě spolu s dětmi.

„Ne, ugh, jen mi psal Liam něco o tom, že jsme zapomněli na projekt, který musíme udělat," vyhrknu dřív, než si to vůbec stačím pořádně promyslet. Tohle byla rozhodně ta nejdebilnější lež na světě. Hrozně se mi příčí někomu lhát a je mi jasný, že když na to Harrymu kývnu, bude lhaní to jediné, co budu dělat.

„Aha, jen kvůli tomu tak protáhnutý obličej, jo?" Věnuje mi krátký pohled. „Bože, jsi ty vůbec Westová?" zasměje se a šťouchne do mě, načež se na něj zazubím.

Nadechuji se k odpovědi, ale přeruší mě můj mobil, který začne vyřvávat. Rychle ho vezmu do ruky a přejedu po displeji, čímž přijmu příchozí hovor od mé sestry. „Jop?" ozvu se téměř okamžitě.

„Josie, můžeš poprosit Fynna, aby odvezl děti k Edově mámě?" zeptá se hned. „Volala jsem mu, ale je nedostupný." Zavrčí a mně v žilách ztuhne krev, protože ona nemá ani nejmenší tušení o tom, že je Fynn pryč a já jsem v Londýně sama. Nenechala by to jenom tak a hned by si zase stěžovala, jak mě nemůže doma nechat samotnou i když jsem skoro dospělá, jenomže ona to tak nevidí, a tak jsme jí ani jeden nic neřekl.

Podívám se před sebe a volnou rukou si stisknu kořen nosu. „No, vlastně jsme teď byla s dětmi na jídle společně s mým kamarádem. Usnuly nám v autě, tak je tam odveze my, nevadí?" povím a rychle vyhledám Zaynův pohled. Snaží se nesmát, za což ho praštím do nohy a pak hned vrátím pozornost zpátky k mojí sestře, která nespokojeně zamlaská.

„Fajn. Jenom ať jede pomalu. Má v autě moje děti!" vykřikne a já protočím očima. Hovor mi típne, načež si mobil zamknu a ztěžka vydechnu.

„Tvoje sestra je fakt o dost jiná než ty a Fynn. Jste vůbec příbuzní?"

„Někdy mám pocit, že je adoptovaná, protože naši rodiče jsou stejní jako já a Fynn. Emily vždycky vyvádí, jak je z nás všech ona ta nejvíc dospělá," zasměju se. Poslední Vánoce, které jsme strávili všichni spolu, jsme to poslouchali pořád. Bylo mi v tu dobu ještě šestnáct a táta mi normálně nalil malou skleničku šampaňského, což nebylo vážně nic oproti tomu, co jsme pili s naší partou, no ona hned vyváděla, jak není táta normální. Máma se tomu smála a tak dostala zjebáno i ona, že mě vůbec nemají pod kontrolou. Miluju svou rodinu.