Beautiful Teacher || Harry Styles

Chapter 4

„Tak kolikrát ještě?" zafňukám, když poznámky opíšu už asi tak po desáté. Stejně si to pořád nepamatuju. Vím, že mě tím trestá, ale já sakra nejsem tady ta, která se zlila kafem. Má štěstí, že to není nijak velké, to kde jsem opařená, takže by se to mohlo zahojit rychle. Stejně mu to ale neodpustím.

„Ještě aspoň dvakrát," ušklíbne se na mě a začne zase opravovat testy. Prý dal na anglickou literaturu nečekanej test, chápete to? Zrovna když tam nejsem.

„Ale no tak, pane profesore! Stejně to je k ničemu! Nepamatuju si to!" vyhrknu po něm, načež se na mě nechápavě podívá. Co na tom jako nechápe?

„To protože si to pamatovat nechceš." Pokrčí rameny. Hmm, to je zajímavá úvaha a myslím, že teď na to kápnul. Ani za nic si to nechci pamatovat, protože mě do toho nutí a navíc je tady se mnou o což je to horší.

„Mmh, na tom, na tom něco bude." Zamávám na něj propiskou. Jen se nad tím uchechtne a dál pokračuje v opravování. Najednou mi na stole zapípá mobil. Už už se po něm natahuju, ale Styles ho rychle sebere a položí ho vedle sebe na gauč. Věnuji mu hnusný pohled. To nemůže myslet vážně!

„Co? Nebudeš se rozrušovat nějakým..." odmlčí se a úplně naféra se podívá kdo mi píše. „...Liamem." Protočí očima. „Nechápu, že se s ním taháš." Zavrtí hlavou. Musím se zhluboka nadechnout, abych se uklidnila.

„Tak za prvé, je to můj kamarád. Za druhé, zase mi tykáte a za třetí, pane profesore, je to můj mobil! Kdo vám dal právo čumět kdo mi píše?!" vyjeknu po něm. Tohle přehnal. Vždyť mi narušuje soukromí. Už takhle stačí, že ho mám v obýváku. Vím, že sem chodí za Fynnem a Zaynem čumět na fotbalové zápasy vždy, když nejsem doma, ale i tak! Nejradši bych mu vlepila facku. On říká, že jsem drzá a co je ale potom on!

Opět se ke mně přes stůl nahne. „Můžu ti tykat jak chci, hm?" ušklíbne se. „A přestaň pořád říkat to tvé za prvé, za druhé... Je to trapný," zafuní a já na něj opět zůstanu zírat. Vážně? Vážně je tohle můj profesor historie a anglické literatury? Mám teda pocit, že se teď chová, jak kdybychom snad byli nějací přátelé, nebo co. Panebože. Tohle nemůže být pravda.

„Vy jste neuvěřitelný!" vyhrknu a v tu chvíli si naší hádky konečně všimne Fynn. Tak a teď si to pořádně odskáče.

„Josie, chovej se slušně!" vyprskne.

„Ha!" vyhrknu na Stylese, ale pak mi dojde, že mluvil na mě. „Co!?" vyjeknu po něm až mi přeskočí hlas. Tak Styles mě tady sere, ale mám se chovat slušně já? Vždyť on je tu ten, který mi leze do mobilu. Myslela jsem, že vždy držíme spolu. Hajzl.

„Slyšelas a pro dnešek to zabalte. Pojďte se oba najíst, pak musíme, Harry, vyrazit," řekne nám Fynn a já si uvědomím, že řekl, aby se šel najíst i Styles. No potěš koště.

„Můžu si jídlo vzít k sobě?" zeptám se a zvednu se ze země, přičemž zanaříkám, jak mě bolí nohy. Když už konečně stojím, tak se protáhnu a propisku hodím na skleněný konferenční stolek.

„Ne, budeš jíst u stolu jako člověk," odpoví mi Fynn a položí na stůl tři talíře plné makarónů se sýrem. Miluju to jídlo, ale užila bych si ho ještě víc, kdyby tu nebyl Styles.

Jen něco zamrmlám a hodím na Stylese vražedný pohled, protože se celou dobu na mě blbě šklebí. Možná bych mu mohla hlavu vymáchat v těch makarónech a on by si pak rozmyslel jestli mě bude ještě srát, nebo ne. Co? Ne, já vím, blbý nápad.

Dokulhám se ke stolu a posadím se na své obvyklé místo. Fynn si sedne do čela stolu a Styles si sedne samozřejmě naproti mně. Bože, za co? Tohle až budu vyprávět mé partě, nebudou mi věřit. Už aby odešli a přišel Liam. Snad nezapomene na ty filmy a snad mi to alespoň trochu zlepší náladu. Možná bychom si mohli objednat pizzu, nebo si udělat popcorn.